DOTEKY - sbírka poezie

Dvanáctá

Myšlenky,
co se jí honily hlavou,
všechny měly barvu tmavou,
nenechaly ji vyjít,
jen slyšet, nepromluvit,
myšlenky
dlouhých prázdných nocí,
kdy ničila papíry,
přišla o pocit moci,
všechny její síly,
kdy zůstala bezmocná,
v ruce tužku a jen psala,
když odbila dvanáctá,
v myšlenkách se utopila.

Duše úpí,
hrdlo se svírá
mysl ji topí,
na hrudi tíha,
nikdo ji neruší,
jen tikot s šepotem
naráží do uší,
ruce tápou,
do zdí už nebuší
rafičky šílí,
na dvanáctou
slyší,
už jen chvíli...
své nehty
zaryla do kůže
ve snaze,
že na chvíli
jí to pomůže,
dvanáctá odbila,
už nemůže...