Silueta

22 10 2
                                    

Hlavní postava —
melancholická modrá,
místo běhu tančí,
hlava nehlava,
za sukní se točí,
a všude
modrá nálada,
všech svých tónů
paleta,
není to sukně,
která by ji smutnila,
je to stín — silueta.

Když má obavy,
vpíjí se v šedou,
před bouří
se schová —
sama za sebou,
dokud se bouří nestane
ona sama,
schová se
za tím, kým je,
pro koho bojuje
a stále se nevzdala.

Je vlastním stínem,
ve kterém nelze
schovat se před bouří,
ani za mánií, či splínem,
pouze za svou
skutečnou tváří.
A tohle je ona,
melancholická modrá,
která se bouří zničit nehodlá,
melancholická modrá.
Ano, jsem to já.

Jako má sukně,
která je teď smuteční,
světlá modř
na tmavou se mění,
ale přísahám,
že to budu stále já,
kdo probudí
se ti na rameni.

DOTEKY - sbírka poezieKde žijí příběhy. Začni objevovat