Žiju minulostí,
s hlavou v budoucnosti,
pochybnosti obrazu složitosti,
za světlem stínů je třeba jít,
minulostí se totiž nedá žít,
daleko od skutečnosti.
A tak žiju přítomností,
avšak štěstí stále nemám dosti,
prázdná chodící snůška kostí,
a myšlenky na minulost?
Z těch se stal občasný host.
A tak tedy žiju,
kdoví kde,
v nějakém časoprostoru,
a právě při tomhle
- indoletním rozhovoru -
došlo mi, oč vážně jde.
Žiju.
YOU ARE READING
DOTEKY - sbírka poezie
PoetryLetmé doteky, na těle, na duši. Zabal se do deky, ať srdce uslyší. Na chvíli se porozhlédni, myšlenkám se nastav. Uvař čaj, na křeslo sedni, jednoduše zastav.
