DOTEKY - sbírka poezie

Opět o páté, popáté

Kdekdo mi říká, že žiju bez vize,
přitom ji hledám,
ve špatném směru, šeru, mlze,
ve zbytkách letního alkoholu.

Padám dolu, znovu.

Snažím se popadnout dech,
ale vážně, já nejsem jednou z těch,
kteří věří, že lusknutím změní svět,
to já se netopím v naivních snech.

Připomínám si na koupelny zdech,
v oposlouchaných slovech,
klíčové slovo — úspěch,
na té popsané zdi,
ve stínech a sobě hledám odpovědi,
ve víně opět nenacházím stopy pravdy.

Nevzdávám se,
mám totiž cíle,
které nezměním během jediné chvíle,
a to na sobě nenosím růžové brýle,
nenacházím pravdu v červeném víně,
srdce si vylívám, zklamaní zakrývám,
ale pravda mi není blíže
s vírou složené ruce v klíně,
věřím v pravdu, a tak si přilívám,
nevolím levně, jak škodit ledvinám.

Ne, že bych dělala málo,
vím, že nějak to jít musí,
vím, že by to něco stálo,
já jsem tou, co všechno zkusí.

Ale když se konečně zvednu,
sílu mám,
vzápětí hned spadnu,
opět padám, upadám.

Opět nemůžu,
padám na dno,
věřím, že se zmůžu,
nejde to snadno.

Opět padám dolu,
utopena v alkoholu.

Opět se snažím silná být,
neroztrhnu se, jako nitka,
jsem přesvědčená, že jsem silná,
nechci zvadnout, jako kytka,
co potřebuje vodu pít,
jako já rum, silný, jantarový,
smrtí desítka je jeho vizitka,
na nohy mě postaví,
je jako nevinná tabletka,
vlastně jen na okamžik,
mocná, vlivná tableta,
vtáhne mě do světa,
splněných snů a vizí,
ale až přijde kocovina,
tak všechno zmizí,
k čemu to, že mě to mrzí,
mé oči slzí, možnosti mizí,
jen já a vina s krizí,
my si vážně nejsme cizí.

Opět mě obavy doprovází,
ale ne pryč z nesnází.