DOTEKY - sbírka poezie

Konec světa?

Můžu jen snít,
o světě, kde bych měla se líp,
mám naději
v něm dokonce žít?

Tam kde...
až slunce bude vycházet,
budeme se procházet,
po louce bez odpadků,
povídám pohádku...

Snít...
o světě bez plastů,
rozhádaných států,
změn klimatu,
politických žvástů,
ovšem to tak není,
to je ale překvapení.

Svět demonstrací,
odpadu,
dezinformací,
opravdu
vidím pýchu,
všude,
lidi v přepychu,
ovšem i chudé.

Tolik lesů ubývá,
dým je všude kolem nás,
jediný strom tu zbývá,
kdy zmizí, ví jen čas.

Jaro, podzim už vymřely,
podnebí se mění,
tolik tvorů jsme pozřeli,
druhů už moc není.

Pojďme něco udělat,
seber ze země ten plast,
než na všechny nadávat,
ukliď po sobě svou vlast.

Milá Země,
mrzí mě to,
jsem též vinna,
promiň mi to,
tak moc jsme tě zničili,
kéž bychom to změnili.

Bojím se a cítím splín,
týká se to nás,
pojďme něco udělat s tím,
dochází nám čas!

Kdo nevěří, pochybuje,
slepý musí býti,
důkaz vidět, všude tu je,
snadné je najíti.

Nejsem znalec, ani vědec,
nevím spoustu věcí,
ale Zemi čeká kotrmelec,
pomozme jí přeci!