DOTEKY - sbírka poezie

Hvězdná noc

Konečky prstů
maluješ na mě
lehce
jako
Vincent van Gogh
tahy štětce.

Hvězdnou noc mám na ramenou
a v mysli nekonečný vesmír ve
tvé ložnici,
který nosím vždycky ssebou,
jako hvězdy téže noci,
maluju ti po stěnách,
když ztrácím se já
a můj dech
v ozvěnách.

Hledáš slov hojivých
a z paží mi odhrnuješ vlasy
konějšíš mě, že to hrozné není,
vím, že víš, že je,
ztracený čas na věčné časy
a ani trocha chtění,
ale stále doufám,
že někde na zátylku
zbyl mi kus naděje,
která vstává s kuropěním,
jako ty vedle mě.