Nerozdělitelné Sestry [Avengers]

14. Kapitola

Byli jsme zaseknutí ve vesmíru. V lodi uprostřed ničeho. Palivo máme už jen na pár kilometrů a kyslík nám taky dochází. "Něco mě napadlo." Řekla El. Vzala si do ruky nějakou misku. Dala nad ní ruce a použila sílu. Vyrostla květina. "Rostliny přece vyrábí kyslík. Když jejich udělám víc, mohla bych nám ho ještě trochu udělat." Řekla El
"To je dobrý nápad." Řekla jsem a začala shánět další a další misky nebo co se jim podobalo. "Na jak dlouho ještě vydrží palivo?" Řekla jsem. "Na moc dlouho už ne." Řekla Nebula. "Mám nápad, snad to vyjde." Řekla jsem. Roztáhla jsem ruce a oči mi zbělali. Loď se začala rychleji pohybovat. Telekinezí nejsem se jí snažila dostat co nejblíže k Zemi.

Vydržela jsem dlouho, jenže jsem zeslábla a docházel mi kyslík. Spadla jsem na kolena, ale nepřestávala jsem. Z nosu mi začala téct krev. "Sáro jestli ještě použiješ více síly, zabiješ se!" Řekla El. "Já vás na Zemi dostanu!" Řekla jsem a použila všechnu sílu. Po chvíli jsme ale padla k zemi. "Kolik ještě zbývá?" Řekla jsem. "Pár mil." "Musím to dokončit." Řekla jsem a znovu použila telekinezi. V tom se před lodí objevila žena. "Carol...." Řekla jsem a omdlela.

Carol nás dostala zpět na Zemi. Probudila jsem se akorát když jsme dorazili domů. Vyšli jsme z lodi. Peper objala Tonyho. Spatřila jsem Pavla. Rozeběhl se k nám a objal nás. "Jste v pořádku?" Řekl. "Jo, jsme." Řekla jsem. "Jo jinak, dodatečně všechno nejlepší." Řekl. "Díky." Uviděla jsem Steva. Rozešla jsem se k němu kulhavým krokem a on ke mě. Objala jsem ho. "Ráda tě vidím." "Já tebe." Podpíral mě, protože jsem se neudržela moc na nohou. V tom jsem se rozbrečela. "Hej, co se děje?" "Ztratili jsme ho Steve, ztratili jsme Petera. Kdybych tu vizi více přijmula, mohla jsem vás na to upozornit..." "Není to tvoje chyba. Teď pojďte, vezmeme vás na ošetřovnu a něco sníte."

Seděli jsme ve společenské místnosti. "Co teď?" Řekl Bruce. "To netuším." Řekl Steve. "Já ano." Řekla jsem. Pomalu jsem vstala. El na tom byla dobře, naštěstí. "Počkej, nevysiluj se." Řekla. "To je dobrý. Každopádně Thanos luskl prsty aby vyvraždil půlku vesmíru. Co kdybychom luskli znovu a vrátili je zpět." Řekla jsem. " To je fakt." Řekla El. "Ale jak to chcete udělat?" Řekl Tony. "Musíme najít kameny." Řekl Steve. Zbělali mi oči. "Sáro?" Řekla El. "Vím kde jsou." Řekla jsem.

Na monitoru jsem ukázala planetu. "Na této planetě proběhl 'výbuch' stejný jako tady po tom co Thanos luskl." Řekla jsem. "Fajn." Řekla Carol. "Počkej kam jdeš?" Řekl Thor. "Najít ho a zabít." Řekla Carol. "Sama? Půjdeme společně." Řekl Thor. "Jenom potřebujeme plán." Řekla jsem. "Počkej ty chceš jít taky?" Řekl Steve. "Jo, zvládnu to." Řekla jsem. U Tonyho bylo jasný že zůstane na základně, byl moc slabý.

Vyrazili jsme. Byli jsme v lodi nad planetou. Dostala jsem se mu do hlavy. "Tak co?" Řekl Steve. "Je tam sám, jen on, nikdo jiný." Řekla jsem. Thanos tam byl jako prase na porážku. Jen čekal. Jakoby věděl co ho čeká. Vletěli jsme tam a přepadliho. El použila svou sílu a obvázala ho kořeny. Já se podívala na jeho rukavici, jenže kameny byli pryč. "Kde jsou ty kameny!?" Řekla jsem. "Jdete pozdě.... Jakmile jsem kameny použil podruhé, zmizeli, už jich nebylo potřeba." Řekl. "Určitě lže!" Řekl Bruce. Vlezla jsem mu do hlavy. Nelhal. Začala jsem mu způsobovat bolest. "Sáro nech toho!" Řekl Steve. Jenže já zlomila Thanosovi vaz. "Co jsi to provedla?!" Řekl Thor. "Zabila ho." Řekla jsem. "Mohl lhát...." "Já viděla jeho mysl Thore! Nelhal, kameny jsou pryč! Je po všem." Řekla jsem. Podlamovaly se mi kolena, byla jsem stále slabá. Steve mě chtěl chytit. "Dobrý, zvládnu to sama." Řekla jsem a šla zpět do lodě.

Pár dní jsme byli na základně, jenže pak jsme se s El rozhodli, že je čas odjet. Tony to věděl, řekli jsme mu že se chceme odstěhovat, sami. El na mě čekala v autě. "Odjíždíte?" Řekl Steve. "Jo, chceme začít znovu." "A přijedete zase někdy?" "Steve, neopouštíme vás. Jen chceme na nějakou dobu prostor. Já chci žít normální život bez tohohle. Myslím tím, že chci žít život bez boje."
"Chápu, tak ať vám to vyjde." Řekl. Usmála jsem se a objala ho. "Měj se Steve." "Ahoj." Nasedla jsem do auta. "Tak kam by jsi to viděla?" Řekla jsem. "Zůstala bych v New Yorku nebo poblíž něj, ale když už bychom zůstávala tady, tak bych jela na druhý konec města, nikdy jsme tam pořádně nebyli." "Dobře, tak jdeme." Řekla jsem a nastartovala. Kdyby vás zajímalo, jestli mám řidičák tak mám, udělala jsem si ho už v sedmnácti. Já vím má se dělat v osmnácti, ale udělali výjimku.

Projeli jsme celé město. Stále jsme ale nebyli spokojené s navrhovanými domy nebo byty. "Slyšela jsem že na západní straně města je čtvrť ve které se prodává celkem dost domů, mohli bychom tam zkusit zajet." Řekla El. "A to mi to říkáš až teď?" Řekla jsem se smíchem a zamířila tam. Bylo na výběr hodně domů, ale jeden nám padl do oka a my věděli že je to on.

Tony nám nějaké peníze dal pro začátek, takže jsme na něj měli. A zbyli nám i peníze na vybavení. Nakoupili jsme barvy, nábytek a další věci. Zařídili jsme si to všechno podle sebe. A každá si udělala svůj pokoj.

Cítila jsem se dobře, ale možná to bylo tím, že když jsem pracovala, nemyslela jsem na Lokiho. Stále mi chyběl a představa že ho už nikdy neuvidím mě děsila.