Nerozdělitelné Sestry [Avengers]

30 Kapitola

Snažila jsem se dát znovu do formy. Střílela jsem do terčů a neminula jsem. Vždy jsem se trefila. Cítila jsem, že jsou mé nohy slabé, ale nenechala jsem toho.
"Bolest tě jen posílí." Řekla jsem sama sobě. Uslyšela jsem někoho za sebou a namířila na něj.
"Nechceš mě doufám zabít?" Byl to Loki. Složila jsem luk a Loki přešel ke mně.
"Jsi na sebe tvrdá."
"Jak jinak chceš dosáhnout dobrých výsledků."
"Sáry..."
"Ne, už jsi mě litoval dost. Jsem dost silná, zvládnu to."
"Já vím, jen nechci, aby jsi si ublížila."
"Bolest tě jen posílí." Řekla jsem mu.
"Jenže nesmíš zajít příliš daleko."
"Nesmím zklamat."
"Nemůžeš vždy brát všechno na sebe. Tady nejsi v Hydře, nikdo tě nebude vinit."
"Já vím Loki. Omlouvám se."
"Za nic se neomlouvej. Jen, mám o tebe starost."

Měli jsme plán, jen jsme ho museli uskutečnit. Rozhodli jsme se, je nalákat na lešení okolo sochy svobody. Já vím, že to není zrovna ideální místo, ale já to nevymýšlela. Naším úkolem bylo chránit tu kostku, ve které bylo ukryto kouzlo, díky kterému tu vlastně jsou.
"Tak jo, doufám že to vyjde." Řekla jsem a připravila svůj luk.
"Určitě to vyjde." Odpověděla mi El. Zahlédla jsem Goblina a ostatní padouchy. Kluci se vydali do boje.
"Vy dva chraňte kostku." Řekli jsme MJ a Nedovi a šli jsme pomoc Peterům. Abych řekla pravdu, tak nebyli moc sehraní.
"Myslela jsem, že mají plán!" Řekla El.
"Jo, to i já!" Odpověděla jsem a snažila jsem se k nim dostat.
"Můžete mi říct, co se to tady děje?!" Řekla jsem jim.
"Myslel jsem si, že ty jsi Peter 2!" Dohadovali se.
"Sklapněte! Hádáním si nepomůžeme."
"Já vím. Ale nikdy jsem nepracoval v týmu."
"Já taky ne."
"Prostě musíme mít plán. Rozdělte si je."
"Fajn."
"Náš Peter bude jednička. Ty budeš dvojka a ty trojka." Řekla jsem jim.
"Jasně! Jdem na to!" Řekl Peter 1.
Běžela jsem zpět za El.
"Na to, že jsi ještě včera pořádně nechodila, tady teďka hezky běháš." Řekla mi El.
"Jsem taky nadopovaná práškami. Jen počkej až budem doma." Loki se na mě díval celou dobu starostlivě.
"Jsem v pohodě." Řekla jsem mu.
Najednou se k nám rozletěl Goblin. Střílela jsem po něm a El používala své schopnosti. Jenže on najednou srazil MJ. Peter 1 se jí snažil chytit, jenže ho Goblin odhodil. Naštěstí jí chytl Peter 2. Oddechli jsme si, ale než jsem se nadála, sestřelil takhle stejně El.
"Ne!" Zakřičela jsem a najednou se okolo mě objevil jakoby zelený oblak. Z ruky mi vystřelila zelená síla, která El chytila. Vrátila jsem jí zpět k nám.
"Tvoje oči. Jsou zelené. Ale jak to?"
"Nemám nejmenší tušení." Podívala jsem se dolů z lešení. Peterové už porazili skoro všechny. Peter 1 bojoval s Goblinem. Seběhli jsme za ním, když v tom vzal jeho kluzák a chtěl ho zabít. El ho však zastavila.
"Nebuď jako on." Chytila ten kluzák a zabránila tak Peterovi v tom, co chtěl udělat.
"Nejsi jako on. Nenech vztek, aby tě přemohl." Řekla mu a on pomalu kluzák pustil na zem. V tom však Goblin El ze zadu probodl.
"Ne!" Zakřičela jsem a El padla Peterovi do náruče. Oči mi zezelenaly a já se rozešla proti Goblinovi. Odhrazila jsem ho svými schopnostmi. Přirazila jsem ho k zemi a začala ho škrtit.
"Jsme si podobní. Jsi monstrum, tak jako já." Řekl ze vší sil. Uvědomila jsem si co dělám a tak jsem toho nechala. Během toho za mnou přiběhl Peter 2 a bodl Goblinovi tu uzdravovací látku. Otočila jsem se směrem k El a rozeběhla jsem se za ní.
"Jsi v pořádku?"
"Jo, jen to trochu bolí."
"Nelži mi." Dala jsem ruku nad její ránu a snažila jsem se jí zacelit.
"Sáro!" Zavolal na mě někdo ze shora.
Když jsem se otočila, spatřila jsem Stephena.
"Podívej se! Vesmíry se hroutí! Musíme něco udělat, jinak rozpoutáme nekonečnou válku s ostatními světy!" Nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem, aby to zašlo tak daleko. Ale bylo to tak, nebe se trhalo a do našeho světa se pomalu dostávali ostatní světy.
"Co kdyby všichni zapomněli kdo jsem? Co kdyby to kouzlo vyšlo?" Řekl Peter.
"Pak by to tohle zastavilo." Odpověděl Stephen.
"Dobře, tak to udělejte."
"Ale to na tebe všichni zapomenou Petere."
"Ne, ne. Petere, to nemůžeš." Řekla jsem.
"Nemáme moc času, tohle je jediná možnost."
"Jsi si tím jistý?"
"Ano pane."
"Pro tebe Stephene." Řekl Peterovi.
"Rád jsem tě poznal Stephene."
"I já tebe Spidermane. Tak se jdi rozloučit."
Peter se vrátil k El, MJ a k Nedovi.
"Vím, že to pro vás teď bude těžký, ale zapomenete na mně."
"Co to povídáš?" Zeptala se ho MJ. El se na mě podívala a došlo jí to.
"Ne, ne, ne. Nechci na tebe zapomenout. Co když už si nikdy nevzpomenu. Nemůžu tě ztratit." Řekla mu a měla oči plné slz.
"Najdu si tě, ano? Všechny si vás najdu."
"Nemůžu tě ztratit kámo." Řekl Ned.
"Neztratíš, budu pořád s váma." Řekl a objal Neda a MJ. Pak přešel zpátky k El.
"Nechci na to všechno zapomenout." Řekla mu.
"Já vím, ale já si vás najdu a zase si vzpomenete."
"Ale co když to nevyjde?"
"Vyjde, slibuju." Řekl políbil jí a pevně jí objal. Přešla jsem k němu.
"Slibuju ti, Petere, že najdu způsob, jak nám vrátit paměť. Tentokrát tě nezklamu."
"Sáry, udělala jsi dost."
"Nemůžu tě nechat přijít o všechny. Musím najít cestu zpátky."
"Dobře." Řekl jen a objal mě.
Loki se na mě divně podíval.
"Tvoje oči." Řekl.
"Co je s nimi?"
"No, byli zelené, ale už nejsou... Asi se mi to jen zdálo."
Loki se s ním taky rozloučil.
Peter pak přešel k Peterovi 2 a Peterovi 3. Rozloučil se s nimi, protože jakmile to kouzlo vyjde, tak zmizí.
"Ráda jsem vás poznala kluci." Také jsem se s nimi šla rozloučit.
"My tebe taky." Postupně jsme se všichni rozloučili. Slzy mi stekly po tváři, když jsem se podívala na Stephena, který na mě kývl na náznak toho, že to nyní udělá. Okolo nás se objevila jaká si záře. Když to zmizelo, stáli jsme tam už jen sami a já se cítila, jakoby kousek ve mně chyběl.