Já, Zimžírka (oba díly ✅)

16. Elitní bojovník

Společně na střelnici strávili několik hodin. Dokonce i samotného Hektora překvapilo, jak dlouho u této zábavy vydrželi. Vzhledem k tomu, že byl Greg prozíravý a vzal s sebou něco malého na zakousnutí, tak je zpět do domu nehnal hlad a mohli na střelnici zůstat tak dlouho, dokud nepadla tma.

„Panejo," řekl Greg uznale. „Tohle není vůbec zlý, synku," dodal a zmáčkl rudé tlačítko na zdi. Ozvalo se hučení a silueta z dráhy naproti Hektorovi se začala přibližovat. Když dorazila až před mladíka, odkryla rudý flek přímo ve středu teoretického hrudníku.

„Tyhle fešandy jsou zábavný," zazubil se Hektor směrem k pušce, ze které před vteřinou vyslal rudý náboj. Klany na střelnici nevyužívaly opravdové střelivo nejen kvůli bezpečnosti, ale i kvůli údržbě. Barvu narozdíl od díry snadno smyjete.

„Jsem rád, že se ti tak líbí," pousmál se Greg. „Ale kdo tě s nima naučil tak dobře střílet?"

„Co na to říct, jsem prostě děsně talentovanej," pokrčil Hektor rameny.

„Na tetřeva ti to jde dobře," ušklíbl se Greg. „Ale o nějakém talentu si nech zdát."

„Fakt? Lepší mušku než já mít nemůžeš," hecoval ho Hektor.

„Že ne?" zasmál se Greg a vzal pušku do ruky. „Tak sleduj."

Greg si stoupl do Hektorovy dráhy a namířil zbraň na siluetu. Stál nehybně jako socha a Hektor v tu chvíli jen těžce odolával tomu, aby na něj nevybafl a nevyhodil ho tak ze soustředění. Po chvíli zarytého mlčení se ozval výstřel. Greg odložil zbraň a spokojeně přešel k rudému tlačítku, kterým si siluetu z konce dráhy přitáhl blíže.

„Podle mě jsi minul," zabrblal Hektor.

„To hned zjistíme," ušklíbl se Greg a sledoval, jak se terč na lanu přibližuje.

„Tak... počkat!" vyhrkl Hektor, když spatřil, kam Greg mířil. „Jak jsi tohle jenom..."

Na siluetě se krom Hektorovy rudé skvrny zračil i zelený flek. Ten byl však o poznání výše. Greg nemířil na střed hrudi jako Hektor, ale na hlavu. A trefil se. Přímo mezi oči, což bylo vzhledem ke vzdálenosti a velikosti terče velice působivé.

„Panečku," vydechl Hektor uznale. „Když seš tak dobrej, jak je možný, že tě ten Windshield málem dostal?"

„Každý máme nějaké své silné a slabé stránky. A jestli si myslíš, že tahle rána byla skvělá, tak nechtěj vědět, jak by to trefil on. Když přijde na jakoukoli zbraň, tak je Roger téměř neporazitelný."

„Fíha, tak to je dobře, že se odsaď pakoval," zamumlal Hektor obdivně. „Počkej, říkal jsi téměř?" zaváhal. „On je téměř neporazitelný? Takže ho jako jde porazit?"

„Každý jde porazit," pousmál se Greg.

„Hmpf, to si nemyslím," zamumlal Hektor.

„Musíš jen zjistit soupeřovy silné a slabé stránky," zopakoval Greg a zamířil zbraň na terč ve vedlejší dráze. „U tebe třeba přesně vím, co je tvé slabé místo."

„Fakt?" vykulil na něj Hektor oči překvapením.

„Jasně," řekl Greg a vystřelil na další z terčů. „Vůbec neposloucháš," zazubil se na něj. „O těch silných a slabých stránkách jsem před chvílí mluvil," dodal a stiskl tlačítko na protějším sloupu, kterým si přivolal terč ze druhé dráhy. „Ale to je milé," zaradoval se. „Další trefa, dneska mám svůj šťastný den."