All I ask for is a little bit of pain

93

Prospal jsem skoro celou sobotu. Troye mě probudil jen na jídlo a k večeru mě přenesl nahoru do ložnice s vidinou toho, že se společně alespoň podíváme na film. Usnul jsem dříve, než jsme vůbec nějaký vybrali. I přesto, že jsem spal opravdu tvrdě, jsem si byl jistý, že byl Troye celou dobu u mě. Rány na zadku a stehnech mi ošetřil už v herně a já byl výjimečně opravdu rád za to, že jsem to prospal. Nadevšechno jsem miloval, když se o mě Troye po hraní staral, tentokrát jsem byl ale vyřízený natolik, že jsem si chtěl od bolesti na chvilku odpočinout. Pro tenhle víkend to tedy znamenalo konec hraní. Byl jsem z toho maličko smutný, na druhou stranu jsem si ale uvědomoval, že moje tělo potřebovalo pár dní na to, aby se dalo zase dohromady.

S rozptýlením mi tenkrát hodně pomohl i Aaron, s kterým jsem si v týdnu dopisoval. Netušil jsem, jestli ho Troye v práci nekontroloval, protože všechno stíhal nebo proto, že věděl, že si píše se mnou. Svým způsobem jsem byl ale rád, že už po Aaronovi neštěká. Sám jsem si moc dobře pamatoval, jak nepříjemný to bylo a i přesto, že Krasoň rozhodně nebyl taková citlivka, jako já, radost z toho mít nemohl.

Ve čtvrtek nabídl, že bychom mohli následující den na dvojité rande. Nejdříve mi to přišlo dost šílený, ale jelikož jsme s Troyem do herny ještě rozhodně nemohli, tak jsem na to kývnul. Neznělo to asi až tolik špatně. Jen jsem věděl, že musíme někam, kde bude Aaron držet hubu a nebo tam bude něco, co ho přehluší.

On navrhoval hvězdárnu, což jsem zamítl hned. Dvojitý rande na takovým místě s panem Miluju-černý-díry znělo jako něco, co jsem rozhodně absolvovat nechtěl. Přemýšlel jsem nad tím celý zbytek dne a projel snad všechny akce v okolí. Chtěl jsem na koncert, jelikož zrovna tam jsem si byl jistý, že Aaronova mouda neuslyším. Sice jsem si toho kluka nakonec celkem oblíbil, na jeho moudra ohledně vesmíru jsem si ale pořád nezvykl. Tu správnou akci jsem našel až těsně před spaním. Museli jsem nakonec plán dvojitýho randěte přesunout až na neděli, ale tuhle příležitost jsem nemohl prošvihnout. Koncert Milky Chance byl přesně něčím, co jsem potřeboval objevit. Často jsem věřil tomu, že věci se nedějí jen tak náhodně a přesně tohle byla ta chvíle. Byl jsem si jistý, že z tohohle bude mít Troye radost. Aaron mi můj nápad kupodivu bez problému odkýval. Objednal jsem lístky ještě ten večer a spát šel s dobrým pocitem. Tohle se povedlo. Troyeovi jsem sice řekl, že půjdeme na koncert s Harrym a Aaronem, interpreta jsem ale nechával v tajnosti a doufal, že z toho opravdu bude mít takovou radost, jako jsem předpokládal.

Sešli jsme se v útulné restauraci pár bloků od arény, kterou předem vybral Harry. Věděl jsem, že nechat tuhle volbu na něm byl dobrý nápad, jelikož on si na dobrém jídle zakládal z nás všech rozhodně nejvíc. S úsměvem jsem je oba pozdravil a sednul si naproti Aaronovi. Neviděl jsem ho od toho kurzu v klubu, což bylo sice jen několik dní, ale i tak mi přišlo, že vypadal o dost jinak. Vždycky byl dost pěknej, ale i tak se na něm Harryho péče podepsala. Byl jsem zvědavý, jestli už mu Krasoň přiznal jeho mladší sestru a to, jak se před ní vydává za jejího otce, ale před Harrym jsem se na to ptát nehodlal. Neměl jsem právo na to jim tohle kazit, i když jsem si opravdu přál, aby k němu byl Aaron upřímný.

„Sundáváš ten obojek vůbec někdy?" zeptal se vesele Krasoň a zavrtěl se na židli. Umíral jsem zvědavostí, jak jejich vztah vlastně fungoval. Ze zpráv jsem věděl, že spolu šukaj několikrát denně, ale víc jsem z Aarona nedostal. Slíbil, že mi o tom povypráví, až se uvidíme, ale moc dobře jsem si uvědomoval, že dnes na to před těma dvěma nebude prostor.

„Ne, ten už patří ke mně," usmál jsem se a krátce otočil hlavu na Pána. Ten krátkým kývnutím potvrdil má slova a stiskl mi pod stolem stehno. Zamlouvalo se mi, že jsme nakonec opravdu dokázali fungovat jako normální pár. „Dnes nebudou žádné fakty o vesmíru?" zasmál jsem zvědavě se a opřel se do židle. Kdyby ho tohle Harry stihl odnaučit takhle rychle, byl bych mu vážně vděčný. Nešlo o to, že by mě ty věci nezajímaly, jelikož většinou vytáhnul z rukávu něco, o čem jsem neměl nejmenší ponětí a nemohl jsem tvrdit, že by to nebyly zajímavá fakta. Daleko víc mi ale vadilo, jakým způsobem na to člověka vždycky vybalil. Bylo to pro něj daleko důležitější než pozdrav. Pravdou ale bylo, že od té doby, co jsem s ním nepracoval, mi to vadilo daleko míň. Možná to ale bylo tím, že jsem ho daleko lépe poznal a jeho chování už mi vadilo daleko míň.