All I ask for is a little bit of pain

36

Troye mě poslal do vany hned, co jsme dojeli domů. Neodporoval jsem, znělo to naopak až moc hezky. Cestou domů se venku rozpršelo a já stihl poměrně dost promoknout, i když můj šéf zastavil až téměř před domem. Odběhl jsem nahoru a zavřel za sebou dřevěné dveře. Pořád jsem moc nevěřil tomu, že neprotestoval. Bude mi číst. Bude mi číst na dobrou noc. Můj vlastní Pán. Spokojeně jsem se uculil a sundal ze sebe vlhké oblečení. Rychle jsem se natáhl po kohoutku a nechal napouštět vodu. Tak jo. Ještě pěnu. Nechtěl jsem se mu ale přehrabovat ve věcech. Pořád to byl svůj způsobem cizí dům a vracet zpátky dolů jsem se taky nechtěl. Nakonec jsem se natáhnul jen pro lahvičku se šamponem a trochu nalil do vody.

Božské kouzlo.

Pousmál jsem se, zkontroloval konečky prstů teplotu vody a opatrně si vlezl do vany. Už mě ani neznervózňovaly otevřené dveře. Teď by mě přes pěnu ani neviděl. Sice ji kolem mě pořád nebylo dostatek, ale i tak mi to stačilo k tomu, abych nešílel. Opřel jsem si hlavu o hranu vany a zavřel pomalu oči. Na tohle bych si zvyknul. Na velkou vanu, horkou vanu. Žádní sousedi, kteří věčně plácali teplou. Bože. Andy by mě zabil, kdyby tohle slyšel. Měli jsme ten byt rádi. Nebo spíš jsme byli rádi, že ho můžeme mít jen my dva. Žádní další spolubydlící. Na centrum jsme platili hodně nízký nájem, na tom se pohodlí prostě podepsat muselo. Ale tohle. Čistá, útulná koupelna, vonící po dřevě. Připadalo mi to jako ráj. Sem se budu chodit schovávat rád.

Vylezl jsem z vody, až když mi začalo být zase trochu chladno. Chvilku jsem uvažoval nad tím, jestli si jen nepřipustit teplou vodu, ale nakonec jsem se přemluvil zvednout na nohy. Troye na mě možná čekal. Třeba chtěl, abych mu pomohl s přípravou večeře. Připadal jsem si najednou trošku k ničemu. Já si zalezl na několik minut do vany, zatímco on dole pravděpodobně vařil. Budu se muset druhý den se snídaní nějak vytáhnout. Bylo totiž moc prima přijít z práce a nemuset nic řešit. S Andym by to takhle nikdy nešlo. Nikdy by mě nenechal jít do místnosti, v které nebyl. Povzdechl jsem si a důkladně se osušil. Až pak mi došlo, že jsem si s sebou nevzal žádné oblečení. Naštvaně jsem zaskučel a zabalil se alespoň do ručníku, než jsem rychle přeběhl k sobě do pokoje. Bylo to hloupé, protože jsem byl ve vrchním patře sám, ale stejně jsem se nedokázal pohybovat pomalu.

Oblékl jsem se jen do čistého spoledního prádla a spacího trika, které mi včera připravil. V domě bylo poměrně teplo. Nic víc jsem nepotřeboval.

Možná teplé ponožky?

Uh, ne.

Tolik asexuální podívaná. Ale toho jsem přeci chtěl dosáhnout, nebo ne? Tiše jsem si povzdechl, prohrábl si prsty vlasy a pomalu se vydal dolů, za mým Pánem. Už na schodech mi bylo jasné, že vaří něco moc dobrého. Ta vůně byla známá. Nostalgická. Tolik uklidňující. Došlo mi to až s příchodem do kuchyně. Pane bože, kolikrát mě ještě překvapí?!

„Budeme mít k večeři krupicovou kaši, Pane?" pousmál jsem se a zhoupnul se na patách. Chtěl jsem ten hloupý úsměv pryč. Hned teď.

„Ano," přikývl, ale nevěnoval mi jediný pohled. „Přišlo mi, že se to k tomu tvému programu docela hodí. Dojdi zatím nahoru do tvého pokoje pro dvě deky, jsou v té největší skříni," zabroukal se zájmem a já běžel nahoru snad ještě dřív, než to dořekl.

Byl jsem nadšený. Nesabotoval to. Vlastně spíš naopak. Popadl jsem ve skříni dvě huňaté deky a připravil je dole na gauč.

„Mám s něčím pomoct, Pane?" vešel jsem s úsměvem zpět do kuchyně a jen pozoroval, jak nám nandává jídlo. Bylo to celé tolik přirozené. Nutilo mě to se usmívat.

„Udělej nám to kakao," přikývl a vytáhl z příborníku dvě lžíce. „Jen mi ho nedělej tolik sladké, prosím," zamručel a zamířil s dvěma talíři do obýváku. Byl jsem překvapený. Příjemně překvapený. Vytáhl jsem z ledničky mléko a rozdělal připravenou krabici kakaa. Tohle bych mohl dělat i poslepu. Kakao zachraňovalo všechno. I ten nejhorší splín, což znamenalo, že jsem si ho dělal opravdu často. Našel jsem dva poměrně velké hrnky, nalil do nich hotové kakao a zamířil za Troyem na gauč.

Hlavně to nerozlít. To by bylo hloupé. Všechno by to zkazilo.

Úlevně jsem vydechl, když se mi podařilo oba hrnky úspěšně položit na prosklený stolek.

„Neměl jsem krupicovou kaši tak dlouho, Pane," šeptl jsem a přitáhl si talíř víc k sobě. „Děkuju."

„Tak se hlavně pořádně najez," přikývl a pustil se do jídla.

Nic už jsem neříkal. Připadalo mi to zbytečné. A taky už jsem chtěl mít všechno snězené. Ne proto, že by mi snad jeho jídlo nechutnalo – ba naopak, bylo vynikající. Jen jsem byl opravdu zvědavý. Chtěl jsem o něm vědět tolik věcí. Pořád jsem přemýšlel o té místnosti ve sklepě s matrací, topením a obojkem na řetězu. Chtěl mě předtím jen vyděsit nebo ho to vážně bralo? Nejspíš to nebylo nic, co bych nezvládl, kdyby mě kontroloval. Jen jsem zoufale potřeboval vědět, jak bláznivé jeho touhy jsou.

Bláznivé.

Byl jsem zatracený pokrytec. Na jeho touhách by nebylo nic špatného, i kdyby mě tam nechával spát každou noc. To já tu byl ten divný. Asexuální. Submisiv k ničemu.

„Nechutná ti?" přerušil znova ticho, tentokrát jsem sebou ale silně škubnul leknutím. Byl jsem zamyšlený. Možná až hloupě moc.

„Ne, Pane. Je to dobré," zamručel jsem a vložil si další sousto do úst. „Jen jsem moc zvědavý. Chci o tobě už něco vědět," přiznal jsem a sedl si do tureckého sedu. Tak to pro mě bylo nejbezpečnější.

„Nevím, jestli ti chci něco říkat," zamručel tiše.

„Ale ty o mně víš všechno! Harry ti to vyžvanil!" Zakňučel jsem. „Není to fér."

„Ale já se o to neprosil. A taky s ním v hodně bodech nesouhlasím," pokrčil slabě rameny.

„Jako třeba?"

„Jako třeba, že jsi asexuál."

„Jsem asexuál," zamračil jsem se a protočil oči. Bezva. Přišlo to dost rychle.

„Jistě." Pokýval hlavou. „Nemám rád nudné a obvyklé věci. Hlavně nudné výprasky. Ber to jako první informaci o mně a jdi najít něco, čím ti můžu seřezat zadek."

Nebyl jsem schopný odpovědět. Jen jsem vyskočil na nohy a snažil se přemýšlet. Vařečka už byla za námi. Pak měl jistě hodně nástrojů v herně. Jenže to všechno bylo normální. Nic takového nechtěl. Byl pásek novým nástrojem pro výprask?

To asi sotva.

Bože, mysli. No tak. Hlavo prázdná, funguj trochu!

Vyběhl jsem do horního patra a prudce vydechl. Něco nového, neobvyklého. Bylo přece tolik věcí, které se daly použít k výprasku.

A pak jsem si vzpomněl na staré noviny, v kterých byl vytištěný jeden z mých článků, na který jsem byl pyšný. Nevyhodil bych je. Byly u mě v kufru. Úplně na dně. Byl jsem si jistý, že novinami ještě nikomu zadek neseřezal.