Ta Pravá (první díl)

Část 37 Lara: Vítej doma

Zakrvácený šíp hodím drze Samuelovi na stůl a snažím se ze sebe vydat ten nejkrutější pohled, který můžu. Zvedne ke mně oči a pošle všechny stráže pryč. Šíp mu zakrvácí část spisu, který má před sebou rozložený, ale nic na to neřekne

„Posílej mě na pořádné akce. O takové frky nemám zájem," založím si ruce na hrudi a čekám na jeho verdikt.

Prohlédne si mě a potom vezme šíp do ruky. Několikrát ho obrátí v prstech a pak zazvoní na zvonek, ležící na stole. Jeden ze strážců vejde dovnitř a Sam na něj kývne. Šíp okamžitě odnese. Po jeho odchodu se nulka zvedne a opře se o stůl. „Experimentuješ?"

Usměju se „samostříl není tak špatný," pokrčím rameny a dám ruce v bok.

„Koukám ani ses nezašpinila," letmo pohlédnu na oblečení, které opravdu bylo čisté. Bez jediného smítka.

„Přišla jsem o jeden nůž. Pořiď mi nový," prošpikuji ho pohledem.

Sam se jenom lehce pousměje „co bych pro jedničku neudělal."

Zazvoní telefon, a aniž by změnil polohu, tak zvedne telefon. Celou dobu mě propaluje pohledem, jako největšího zločince na světě. Několikrát přikývne a zavěsí. „Test potvrdil, že se jedná o krev Tylera Barnetta. Dobrá práce."

Vydám ze sebe přidušený smích „nevěříš mi?"

Věděla jsem, že něco takového udělá. Proto jsem vzala ten šíp sebou. A jak jde vidět nezklamal. Nulka si vždy dávala pozor na své lidi a nevěřila nikomu kolem sebe. Dokonce i mě trvalo skoro pět let, než si mě pustil mezi svůj nejbližší okruh.

Posadí se do křesla a zapálí si doutník „teď už ano. Promiň zlatíčko, ale svou důvěru sis musela zasloužit. Když už jsme u toho. Vracíš se na Sibiř."

Ruce svěsím a snažím se nevypadat moc překvapeně. „Na Sibiř?" zopakuji a podívám se na něj.

Začne nepřítomně listovat v dokumentech, co mu leží na stole a do jednoho začne něco vpisovat. „Přesně tak. Hraničáři tam mají nějaké problémy s mafiánskými jednotkami, které nabyly v posledních letech dojem, že si můžou dělat, co chcou. Jsi ideální kandidát na potlačení jejich nevymáchaných tlam. Chci jim ukázat, že s námi si zahrávat nebudou."

Připomenu si, že Diana je pořád někde zavřená a otevřu pusu, abych něco řekla, ale nepustí mě ke slovu. Začnu panikařit. Nemůžu odjet. Ne teď, když vím, že je Diana někde v podzemní cele a podstupuje vyslýchání. Jediné, co mě uklidňuje je, že se jedná opravdu jenom o vyslýchání. To, že si ji tady nechávají tak dlouho jenom dokazuje, že je jim nějakým způsobem užitečná.

„Odjíždíš za hodinu," mrkne na hodinky a rukou mi pokyne, abych odešla.

Chytnu za kliku.

„A..." otočím se na nulku „vítej zpátky jedničko!"

Zatnu zuby, abych po něm neskočila. Jenom přikývnu a vyjdu z místnosti. Těžce oddychnu a zamířím přímo do pokoje, kde na mě čeká nachystané teplé oblečení na Sibiř.

Sundám si veškerou výzbroj a moje kroky směřují přímo do koupelny, kde ze sebe shodím oblečení. Pustím vodu ve sprše a nechám po sobě stékat vodu. Rukou se opřu o zeď a vzpomenu si na Tylera. Připadá mi to jako měsíc, kdy jsem ho naposledy viděla. Přitom je to sotva pár hodin. Určitě se už vzbudil a zuří, že jsem zdrhla. Ale on neví, proč jsem za ním ten večer došla, neví nic o úkolu, který mi byl přidělen. Doufám, že se nebude plést do našich záležitostí, protože kdyby nulka zjistila, že je živej, dost krutě bych na to doplatila.