Ta Pravá (první díl)

Část 65 Tyler: Mimo plán

Vletím do svého pokoje, kde se kluci rozvalují na zemi a hrajou karty. Kvůli přeplněnému sídlu, se kterým nám Lara částečně pomohla, když pár desítek spojenců pobila, jsme měli velmi málo volných pokojů. Museli tak spát v mém pokoji a dost si to užívali, protože můj pokoj je holt velký.

Můj vpád je malinko překvapí. Nepozdraví. Jsou zticha a podle jejich pohledů poznám, že se snaží odhadnout moji aktuální náladu. Poslední dobou musím být asi dost namíchnutý, protože by to normálně nebrali na vědomí a dělali si ze mě legraci.

„Jsem pryč na dva dny... dva podělané dny... a všechno je tady vzhůru nohama?" založím si ruce v bok a stoupnu si těsně před kluky, kteří se okamžitě postaví. Asi vycítili, že nejsem zrovna v nejlepším rozpoložení.

Dnes ráno jsem obdržel email od Aarona, že Lara zmizela a že se musím vrátit zpátky do sídla, protože Derek má plné ruce práce s naštvaným Hansem, který tvrdí, že jsme její útěk zapříčinili my. Aaron se ještě zmínil, že v jednu chvíli byl přerušen celý bezpečnostní systém v domě a všechny jednotky byly odlákány menšími výbuchy poblíž sídla, takže se natolik nesoustředily na hlídání vězňů, kde byly pouze dvě jednotky. Celé se to stalo asi v průběhu 15 minut a nikdo si to nedokáže vysvětlit.

V prvním momentě jsem si oddechl úlevou, protože dívat se na Laru, jak jí ten podělanej hromotluk, který nechce s nikým spolupracovat, mlátí, bylo zdrcující. Ať se snažím k Laře vybudovat jakýkoliv projev vzteku, nedokážu se dívat, jak jí někdo ubližuje. Po Hansově nakládačce vypadala jak loutka, která se už nikdy nezvedne. Těžce mě to zasáhlo. Chtěl jsem se na toho zmetka vrhnout a uříznout mu hlavu. Jenom Derekův hlas, ať si nechá její mučení na veřejnou popravu, ho zastavil.

V ten moment ve mě hrklo, že se opravdu chystají Laru popravit. Proto jsem se vydal na dva dny mimo sídlo, pod záminkou, že mám informace o dalších nepokojích ve vedlejším městě, abych zařídil nějaké záležitosti, které by mohly Laře pomoct. Bohužel, jak jsem zjistil, tak její zločiny jsou tak závažné, že i kdybych jí poslal do jiného státu, tak by měl náš rod právo, domáhat se její hlavy.

Navíc se hodně činila. Lara se zařadila na vrchol potravinového řetězce snad každé mafiánské organizace, na kterou si vzpomenu. Topila se v totálních sračkách.

Nařídil jsem své jednotce, ať počkají na můj příjezd a nepouští se do žádných akcí sami. Chtěl jsem tak dát Laře víc času na útěk.

Kluci se nepřirozeně ošívají a uhýbají pohledem. Steve dloubne Aarona do boku loktem a kývne na něj. Aaron jenom jemně zavrtí hlavou.

„Chcete mi něco říct, že Lara je prač?" zeptám se příkře a sjedu je všechny tři vyzývavým pohledem.

Steve a Caleb se podívají na Aarona, který si odevzdaně oddechne.

Nadzvednu obočí, protože takhle jsem je dlouho neviděl.

„No?" zeptám se s pohledem na bratrance.

Aaron se odhodlá a poškrábe se na krku. „Důvod, proč jsem chtěl, aby ses vrátil, nebyl kvůli útěku Lary. Na její dopadení byly nasazeny skoro všechny jednotky, takže nás vlastně nepotřebují."

Zamračím se.

Aaron se znovu ošije „kromě Lary zmizel ještě jeden vězeň. Celu jsme našli prázdnou a dle všeho utekly společně."

„O jakou celu se jedná?" Napřímím se a znovu si prohlédnu kluky, kteří zírají do země. Aaron zvedne pohled a mě hned dojde, o jaké cele se bavíme. Svěsím ramena a vyděšeně čekám, že si ze mě dělá legraci.

Aaron se odhodlá a chytí mě za rameno.

„Vězeň, který nám utekl Tyle, byl v cele číslo třináct."