Takhle jsme to nechtěli

Večeře

Štěpánka se sbalila k Mery, rozloučila se s Davidem, nasedli do auta a odjely. Po cestě panovalo docela ticho, tak se to Mery pokusila prolomit.

M:,, Tak co si dáte na večeři holky?"

A: ,,Mně je to jedno."

Š: ,, Mně taky, já sním všecko."

M: ,,To jsem slyšet nechtěla..." Zasmála jsem se, ale pořád jsem byla dosti nervózní z celého dnešního dne. ,,Dnes je výjimečný den, tak si můžete vybrat cokoliv."

A: ,,Tak já nevím... třeba pizzu ?"

Š: ,,Upřímně.. kdyby bylo něco jiného než pizza, tak bych byla nadšená, protože když není babička doma, tak nic jiného jak pizzu nemáme."

M: ,, Nojo, to je klasika. Tvůj táta nedá bez pizzy ani ránu... tak co třeba těstovinový salát?"

Š+A: ,, Mňam"

Mery se Zasmála. Pořád nemohla uvěřit tomu, že si teď obě holky veze domů. Viděla se s Davidem po 15 letech. Byla tak moc šťastná, ale zároveň se v ní mísil strach, obavy. Do budoucnosti nikdo nevidí, taky pro to se Mery mohla obávat právem.

Když přijely holky domů, tak Amélie provedla Štěpánku  bytem. Mery mezitím tajně plakala v ložnici, když našla prázdné šuplíky. Aleš ji telefon nebral a ani neodepisoval na zprávy. Mery mohla jenom doufat, že to pochopí a od rodičů se brzo vrátí. I když to tak možná nevypadá, tak Aleše opravdu miluje. Dokázal Amélku přijmout, moc krásně se o ně staral a byl to vážně vzorný táta i partner. Když Mery s pomocí holek uvařila večeři, tak si všechny společně sedly ke stolu a popřály si dobrou chuť. Holky už si pochutnávaly na výborném jídle, ale Mery se toho ani nedotkla.

A:,, Proč nejíš ? Není to zas tak špatné..." uchechtla jsem se.

Š: ,, Náhodou.. je to vynikající."

M: ,, To mě těší.."

A: ,, Tak si dej."

M: ,, Nejde mi to. Mám sevřený žaludek. Dnes se stalo tolik věcí, že to není ani možné. Za prvé.. sedím tu teď s vámi a večeřím. Tohle byl vždy můj sen. Abych vás měla pohromadě u sebe.... Za druhé viděla jsem se s Davidem po 15 letech. A za poslední... no to je jedno. Dobrou chuť holčičky moje." Usmála jsem se a konečně se pustila do jídla, abych to trošku zamluvila.

Š: ,, Dobrou chuť... ale co za poslední?"

A: ,, Táta odjel že?"

Mery jen smutně kývla. Potom se, ale pousmála.

M: ,, To nevadí... hlavní je, že jsme teď spolu."

Když holky dojedly, uklidily nádobí do myčky, osprchovaly se, převlékly se a ještě koukaly na film. Když šly spát tak je šla Mery doprovodit.

A: ,, Mami nám je 15 ne 5 aby jsi nás musela chodit uspávat."

M: ,, Nech mě, chci si to aspoň jednou ještě užít." Podívala jsem se na ně smutně, i přes to, že jsem to nechtěla dávat najevo. ,,Tak dobrou." Usmála jsem se na ně

Š: ,, Počkej prosím... Jak ti mám říkat?"

M: Tuto otázku jsem nečekala a poměrně mě zarazila. ,, Noo... já to nechám na tobě, mně je to jedno." Usmála jsem se na ni.

Š: Opatrně jsem se podívala kolem sebe a pak nejistě řekla: ,, A... a můžu i mami ?"

M: Tak tohle jsem už vůbec nečekala. Byla jsem tak dojatá. Normálně mě to rozbrečelo.

Kývne na to Mery ?
Co bude dál ?