Takhle jsme to nechtěli

Nabíječka

E: ,, Co budeš dělat?"

M: ,, Já nevím."

E: ,, Půjdeš za Davidem?"

M: ,, Ne.. já nevím. Teď jdu domů."

Mery se s holkama rozloučila a šla domů, kde na ni čekala Štěpánka s obědem.

M: ,, Co to tady voní ?"

Š: ,, To jsem ti uvařila, ale je to dietní, ať ti z toho není špatně."

M: ,, Ty jseš zlatíčko."

Š: ,, Tak co ti řekl?"

M: ,, No... jenom střevní chřipka. Dal mi vitamíny a pustil mě."

Š: ,, Od kdy se na střevní chřipku dávají vitamíny?"

Mery nic neřekla a mlčela.

Š: ,, Zavezeš mě večer k tátovi?"

M: ,, Tobě už je dobře?"

Š: ,, Jo..."

M: ,, No tak jo."

Mery se přes den snažila chovat normálně i když ji to moc nešlo. Nechápala, jak David tohle dokázal. Bylo to jenom jednou. Jednou a ona zase čeká dvojčata. Připadala si jako, kdyby se vrátila v čase a všechno se dělo znova. Večer Mery Štěpánku vyhodila u Davida doma, ale s ním se naštěstí nepotkala. Rychle zase odjela domů.

D: ,, Tak tobě už je dobře ?"

Š: ,, Jo, já už jsem zdravá."

D: ,, A proč mamka tak rychle odjela ?"

Š: ,, Asi ji je ještě špatně."

D: ,, Aha.. tak snad se brzo uzdraví."

Mery večer ležela v posteli a prohlížela si ultrazvuk a přemýšlela. Za žádnou cenu nechtěla dovolit, že by to dopadlo jako posledně. Pořád si přehrávala tu noc a usmívala se nad tím. Vlastně je ráda. Akorát je trošku ve složité situaci. Neví jak to Davidovi říct. Neví jak budou reagovat holky. Vlastně, co když se s tím holky nesmíří a budou chtít bydlet u Davida? Nakonec došla k tomu, že je to kravina, a že holky budou určitě rády. Ale Mery napadaly samé katastrofické scénáře. Nakonec si fotku položila na noční stolek a šla spát. Ráno vstala, opět ji bylo zle. Když se ji udělalo lépe, tak se oblékla a šla do práce. 

David se nabídl, že holky zaveze do školy. Holky se oblékly a připravily do školy. Když nasedly do auta, tak si Štěpánka na něco vzpomněla.

Š: ,, Tatí?  Nemohl by jsi zajet ještě k mamce domů?"

D: ,, Proč ?"

Š: ,, Já jsem si tam nechala prášky a nabíječku."

D: ,, To to nevydržíš ?"

Š: ,, Ne.. já to vážně nutně potřebuju."

D: ,, Já tě fakt přerazím."

David to otočil a jeli směr k Mery domů.  Cestou poslouchali písničky a povídali si. Když přijeli před barák, tak Štěpánka vyběhla z auta, vzala si klíčky a odemkla si. Nevěděla, kde si to nechala a tak si musela chvilku vzpomínat. Nakonec šla do ložnice a tam na nočním stolku ležely prášky a v zásuvce byla nabíječka. Šťepánka se usmála, vzala si to a odcházela. Když ale zavírala dveře tak...

Tak co?