Zrzavé štěstí ✔

#1 - C

Nepamatuji si přesný čas, kdy jsem přestal poslouchat svoji oblíbenou skupinu. Bylo to ve chvíli, kdy jsem byl na jejich koncertě a tím jsem si splnil sen?
Kdy jsem viděl jejich nový klip, který se mi nelíbil?
Nebo ve chvíli, kdy jsem nachytal moji bejvalku s tím největším idiotem na celém světě, jak si užívají, když jim k tomu z rádia hrála moje oblíbená písnička?
Vždy když slyším první tóny, kterékoliv písně od této skupiny, moje nálada upadá do bodu mrazu.

A taková chvíle nastala právě teď. Moje milovaná sestřička se balila na její roční studijní pobyt v Paříži a k tomu si pouštěla píseň Burn it down. Nejprve jsem to chtěl vydržet. Dokonce jsem si do uší dal sluchátka a zapnul si vlastní písničky, ale pořád jsem podvědomě věděl, že se z jejího pokoje line hudba, jejíž text bych mohl říct zpaměti.

„Sakra Jess," zařval jsem přes dveře a dvakrát do nich bouchnul, až se otřásly. Chvíli se nic nedělo, až po chvíli se zvuky začaly zeslabovat. Následovalo to cvakání zámku a ze dveří vykoukla blonďatá hlava mojí sestry.
„Ano?" zeptala se mě se smíchem.
„Budeš tak hodná a vypneš to rádio? Nebo si pusť něco jiného," požádal jsem ji a chtěl jít do svého pokoje.
„To nepůjde, pako," ozval se hlas z vnitřku pokoje a já si povzdechnul. Ustál jsem v polovině kroku a podíval se na Jess, která otevřela dveře dokořán a tak se mi naskytl pohled na zrzku rozvalující se na sestřině posteli.

„Co ty tady děláš?" zeptal jsem se otráveně a založil si ruce na hrudi.
„Pomáhám s balením," protáhla si ruce, které si dala za hlavu a koukala do stropu.
„To vidím," odfrknul jsem si.
„Nemáš náhodou být u sebe v pokoji a utápět se v depresi?" odsekla mi a posadila se na posteli.
„Brit!" zvolala na ni moje sestra.

Tak to, dámy a pánové je Brit Rose, to nejotravnější, nejpaličatější a nejsarkastičtější stvoření na této planetě. K mé smůle nejlepší kamarádka mé sestry a naše sousedka přes ulici. Její zrzavé vlasy ladí k jejím zeleným očím a drzá pusa je vždy namalovaná na křiklavě červenou. Byla zastánkyně těch nově oblíbených legín s volnými tričky a i když byla pravda, že si to dovolit mohla, nepotřeboval jsem právě teď vidět její maličkost, jak se roztahuje v našem domě.

„Co?" nechápala a rozhodila ruce.
„Buď milá!" sykla na ni Zavrtěl jsem hlavu a začal odcházet, bylo mi jasné, že milá rozhodně nebude.
„Fajn," povzdechla si „Promiň, jenom prostě nechápu, že tě to pořád tak trápí," zavolala na moje vzdalující záda.

Bouchnul jsem dveřmi od mého pokoje a došoupal se k mojí posteli. Lehnul jsem si na záda a přes oči jsem si přehodil ruku. Nemohl bych říct, že jsem nad něčím přemýšlel. Moje mysl byla prázdná. A tak jsem to bral, lepší než se utápět vzpomínkám, příjemnými i těmi nepříjemnými.

„Budeš mi chybět, sestřičko," zašeptal jsem jí do ucha a obejmul ji. Právě jsem se nacházel v jediném světlém bodu tohoto týdne. Vím, že zní špatně, že tak nazývám čas, kdy moje sestra odlétá na rok pryč, ale pro mě to znamená na chvíli se dostat z už zaběhnutého stereotypu u nás doma a podívat se do většího města s letištěm.
„Vždyť ty mě taky Came," odpověděla mi a pustila mě. Věnovala mi poslední úsměv a svůj pohled zaměřila na Brit stojící vedle mě. I když jsem byl vysloveně proti, naši si nedokázali představit, že by se Brit nešla s Jess rozloučit a ona neprotestovala, že musela sedět vedle mě v autě, kvůli nedostatku místa.

„Ahoj Brit," rozloučila se s ní a po tváři jí stékala slza.
„Ahoj, Jess," zašeptala jí Brit na oplátku a vrhla se jí okolo krku.
„Nezapomeň na to, o co jsem tě požádala," zamumlala jí do krku Jess a pustila ji.
„Neboj, na to nejde zapomenout," odfrknula si se slzami v očích, ale s úsměvem na rtech Brit. Obě se na mě otočily a já v té chvíli poprvé pocítil divný pocit, kterého jsem se zbytek dne nezbavil.

Zbývaly poslední dva dny do začátku školy a já, jako obvykle ležel u sebe v pokoji a poslouchal písně od Eda Sheerena, ať si říká, kdo chce, co chce. Na depku jsou prostě nejlepší. V hlavě se mi rozeznívaly slova z písně I see fire, když mi někdo násilím vytáhnul sluchátka z uší.
„Hej," zavolal jsem a chytnul se za ucho.

„Nehekej na mě," usmála se na mě trochu naštvaně Brit. Stála nad mojí postelí a jednu ruku mělo založenou v bok a druhou držela moje sluchátko.
„Co tady chceš?" odseknul jsem jí a z ruky jí vytrhnul sluchátko.
„Chceš se tady takto utápět ještě dlouho?" zeptala se mě a ruce si dal do kapes od mikiny.
„To není tvoje starost," chtěl jsem si znovu nasadit sluchátka, ale ona mě pouze zastavila tím, že mě chytla za ruku.
„To teda je. Něco jsem slíbila tvojí sestře," ostře se na mě podívala.
Pustila moji ruku a kousek odstoupila.

„Převlékni se a sprcha by ti taky prospěla. To tričko smrdí hůř než týden staré odpadky," usmála se na mě mile a já pořád nechápal, co po mě chce.
„Jako bych mluvila do stromu," povzdechla si „tak dělej, musíme ti přece ukázat, že není jenom jedna ryba v rybníce," tleskla rukama, aby mě popohnala, ale já pořád seděl na posteli a snažil se vstřebat informace, co na mě právě hrnula.

Uslyšel jsem, jak si pro sebe zamumlala, že toto nemá zapotřebí a pak mě chytla za ruku, násilím mě donutila postavit se a jít ke dveřím koupelky. Do které mě následně vtlačila a zavřela, zamnou dveře.

„Dělej, nemáme moc času," zavolala přes dveře amě v té chvíli vrtalo hlavou, co se bude teď dít.