Zrzavé štěstí ✔

#34 - B

Kdyby se mě právě teď někdo zeptal, jak se cítím. Myslím, že jako když vám vypumpují žaludek, by bylo přesné. Ráda bych teď pronesla, že už v životě nebudu pít, ale já nepila. Ráda bych pronesla, že ty prášky už v životě polykat nebudu, ale já nic nepolykala. Tím jsem si jistá. Avšak, nějak se mi ty drogy do těla dostaly. Ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela, nemohla jsem dojít na to, kde bych k nim přišla.

Pamatovala jsem si celý ten den. Od toho, jak jsem vstala až po to, jak jsem se složila Cameronovi v rukách. A teď tady sedím v posteli o čtyři dny později a lámu si hlavu s tím, co se stalo.

Hned jak jsem se druhý den probudila, tak jsem musela vyslechnout a odpovědět na až přebytečné množství otázek. Nakonec zjistili, že nic nezjistili. A mě teď nezbývá nic jiného než přemýšlet a vzpomínat.

„Ještě chvíli budeš uvažovat a z hlavy se ti začne kouřit," napomenula mě Jess, která ležela na mojí posteli a listovala si v časopisech.
„A budu vypadat, jako vlak, že ano," protočila jsem oči a zároveň dořekla její oblíbenou větu z dětství. Nohy jsem si opřela o stůl, u kterého jsem seděla a dívala se z okna na nově napadaný sníh.
„Tak vidíš, že to víš. Tak proč pořád přemýšlíš?" pozvedla na mě jedno obočí a otočila se na břicho, co v jejím měsíci už nemohlo být pohodlné a tak se posadila a opřela se zády o zeď.

„Nechceš jít nakupovat?" povzdechla si po chvíli, zavřela časopis a odhodila ho vedle sebe.
„Ani ne," odpověděla jsem jí a pořád se dívala z okna.
„Prosím," zakňučela.
„Jess," chtěla jsem pokračovat, když mi do pokoje vešla máma.
„Brit, dole na tebe čeká Rick," oznámila mi a zase odešla. Mě samotnou tady tohle překvapilo, jelikož na mě vždy zavolá a nevychází ty schody.

Šla jsem tedy za ním. Stál nervózně pod schody a přešlapoval z jedné nohy na druhou. Když zvedl hlavu, tak jsem si všimla, že pod očima měl kruhy, které značily, že několik dní nespal.
„Co se děje?" založila jsem si ruce na hrudi a zůstala stát v polovině schodů.
„Mohli bychom si promluvit?" zeptal se a kývl hlavou ke dveřím mého pokoje.

Souhlasila jsem a Rick za mnou vyšel po schodech až do mého pokoje, kde na posteli pořád seděla Jess.
„Co tady děláš?" zeptala se nemile místo pozdravu.
„Taky tě zdravím," zašeptal slabě Rick a stále stál ve dveřích.
„Jess, mohla bys?" kývla jsem hlavou ke dveřím a ona se na mě nechápavě podívala.
„To tě tu mám jako nechat s ní? Vždyť on se za tebou nešel podívat ani jednou mezi tím, co jsi byla v nemocnici," nevěřícně na mě pohlédla.
„Jess, prosím," naštvaně se zvedla a šla ke dveřím, ve kterých pořád stál zaražený Rick.
„Uhneš konečně?" vyštěkla na něj a když se ani po tomto varování neměl k odchodu, odsunula ho stranou pomocí síly.

„Promiň, ona je teď trochu ochranářská, chápeš," snažila jsem se vtipkovat, ale podle jeho výrazu se mi to moc nedařilo.
„Tak co se děje?" povzdechla jsem si a posadila se na postel, na které ještě před chvílí seděla Jess.
„Když ti teď něco řeknu, tak mi slib, že mě nezačneš hned nenávidět, dokud ti neřeknu celý příběh," posadil se na židli a lokty si opřel o kolena.

Tato jeho slova mě poměrně vyděsila, ale zároveň bych i ráda věděla, co má na srdci.

„Mluv," předklonila jsem se a vyzvala ho.

„Možná jsem ti neřekl celou pravdu. S Grace to bylo poměrně jinak. My dva se znali už od malička, vlastně jsme spolu vždy nějak udržovali ten kontakt. Opravdu mi ten den, co jsme spolu skončili, řekla že se s Cameronem rozešla. Že mi lhala jsem zjistil až další týden, kdy mi na dveře klepal Petr a poměrně nepříjemně mě seznámil s jeho pravačkou. Ale nějak po tom incidentu jsme se s Grace začali více scházet a teď budu znít, jako naprostý měkkota a nějaký sentimentální imbecil, ale nějak jsem se do ní zamiloval," chtěl pokračovat, ale já mu do jeho vyprávění skočila.

„To je sice hezké, ale co s tím mám společného já?" nechápala jsem.

„Nech mě pokračovat. Nikdy tě neměla ráda. Myslím, že prostě na tebe jen žárlila. Ale jednoduše nemohla tvou přítomnost v žádném případě vystát. Proto, když zjistila, že s tebou komunikuji, začala mít takové divné narážky. Ze začátku jsem to nijak neřešil, ale pak přišla s naprosto šíleným nápadem a já blbec s ním souhlasil. Nejdříve chtěla, abych ti zamotal hlavu. Odmítl jsem to, byla jsi má kamarádka, ale ona říkala, že mi dá kopačky a to já nemohl snést. Nechtěl jsem to, ale nemohl jsem se jí vzdát. Tak jsem souhlasil. Pak začala stupňovat, až jí napadl ten šílený plán s plesem. Chtěl jsem tam pozvat ji, ale ona ať pozvu tebe, že má plán, který to vše ukončí. Souhlasil jsem, chtěl jsem abychom byli spolu a myslel jsem si, že po tomto večeru budeme. Až den před plesem mi řekla, co chce udělat. Že ti mám dát do pití nějaký prášek, který mi přinesla, že po tom máš být trochu zmatená a maximálně si utrhnout ostudu. Nechtěl jsem to dělat, nechtěl jsem tě zdrogovat, ale ona začala s tím, jestli ji miluji a já nemohl říct, že ne," zhluboka se nadechl a pokračoval.

„Omlouvám se, opravdu jsem nevěděl, co mi to dává. Ani ve snu by mě nenapadlo, že z toho omdlíš a že ti půjde dokonce i o život, kdybych to věděl, neudělal bych to. Nechci tu vinu házet na Grace, je to i moje chyba. A jelikož jsi moje kamarádka, doufám, že mi odpustíš," v očích se mu začaly objevovat slzy.

Já jsem zůstala jenom nevěřícně sedět na posteli a snažila se vstřebat všechno, co mi řekl. Snažila jsem se přijít na adekvátní reakci. Mám na něj řvát? Mám mu odpustit? Mám to nahlásit na policii? Přece mě zdrogovali.

Bylo ticho. Rick čekal na moji reakci a já se ji snažila vymyslet. Až po chvíli jsem byla schopná se mu podívat do očí a s ledovým klidem mu říct ať odjede.
„Cože?" nechápal.
„Říkám ti, abys odtud odešel. Už tě v životě nechci vidět," pronesla jsem bez emocí.
„Ale Brito,"
„Žádné, ale Brito. My dva jsme spolu skončili. Ty prostě nevidíš, že Grace je pouze rozmazlená malá holčička, která manipuluje s lidmi na okolo. Ne, snad nikdo to nevidí," zhluboka jsem se nadechla, abych nevybuchla.

„Vypadni," zasyčela jsem a tentokrát mě Rick poslechl. Ve dveřích se ale zastavil a ještě jednou se na mě otočil.
„Nikomu to neřeknu, myslím, že Grace sama o sobě je pro tebe správný trest," řekla jsme mu a on rychle zmizel za dveřmi.

Pořád jsem si to v hlavě nemohla srovnat. Nechápala jsem to, možná jsem to ani nechtěla chápat. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude Rick.