Zrzavé štěstí ✔

#32 - B

„ To byl hrozný film," prohlásil Rick, když právě dohrávaly závěrečné titulky.
„To odvoláš!" zavrčela jsem na něj.
„Ne!"
„Vždyť je to ten nejlepší film na jaký se můžeš podívat," nechápala jsem jeho rozhodnutí. Jak někdo nemůže mít tento film rád.
„Vždyť je to blbost," pokrčil rameny a tím si ode mně vysloužil pěknou ránu polštářem, který jsem mu následně přitlačila na obličej.
„Odvoláš to, odvoláš," prohlásila jsem rozhodně a dál ho dusila polštářem.
„Fajn, dobře odvolávám," rozhodil ruce a snažil se abych mu polštář sundala.
„A teď řekneš, Kingsman je nejlepší film, jaký jsi kdy viděl a pokud bude dvojka, tak na ni půjdeš do kina," nakázala jsem mu.
„Kingsman je nejlepší film a když bude dvojka, tak na ni půjdu do kina," prohlásil neochotně ale i tak jsem ho nechala být a s úsměvem se na něj podívala.
„Vidíš, že to nebylo těžké," mrkla jsem na něj a zvedla se abych uklidila misku ve které byl popcorn.
„Víš, že za tohle bych tě mohl zažalovat? Bylo to napadení," otočil se na křesle a sledoval mě, jak odcházím do kuchyně.
„Ale chudáčku, napadla tě holka, která je dvakrát menší než ty," protočila jsem oči a položila misku na linku.
„To řekl kdo, že jsi dvakrát menší?" mile se na mě usmál a já ho v té chvíli propichovala vražedným pohledem.
„Já být tebou tak neprovokuj, je tu spousta polštářů," ukázala jsem na něj výhružně prstem a přešla k němu, kde jsem s hlasitým žuchnutím dopadla na pohovku.

„Smrt udušením. Ne tak bolavá, jako spíše zdlouhavá," chvíli vypadal, jako by nad něčím uvažoval a pak zakroutil hlavou ze strany na stranu. „Riskovat to nebudu, mám svůj život až moc rád!"

„V čem jdeš příští pátek?" zeptal se mě po chvíli ticha.
„V šatech?" nechápavě jsem se otázala.
„To mě napadlo," protočil oči „ale zajímalo by mě, jestli budeš mít takové ty krátké šaty s třásněmi. Jak se nosily v té době," sladce se na mě usmál.
„Žádné třásně," zkazila jsem mu radost, jelikož úsměv z jeho tváře zmizel.
„Škoda," prohlásil.
„A ty máš klobouk?"
„Proč?" protáhnul tuto otázku.
„ V té době se nosil," osvětlila jsem mu to.
„Nemám," pokrčil rameny.
„Ale když si pořídíš šaty s třásněmi, tak si koupím klobouk," dodal ihned a s nadějí v očích se na mě podíval.
„Zapomeň!" pronesla jsem jenom.
„Tak nic, zkusit jsem to musel," pokrčil rameny.

S pobavením jsme zakroutila hlavou a nohy si vyhodila na pohovku, následně jsem je zkroutila pod sebe a sedla si na ně. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že zrovna já jdu na náš školní ples. Přesně za týden budu v naší tělocvičně, která by podle všeho měla být vyzdobena, ale počítám s tím, že tam pověsí pár balónků a přidají pár světel, jelikož takto vypadá výzdoba u nás na škole.

Říkám si, že když mě to tam nebude bavit, tak tam bude Petr, který si nakonec domluvil jednu prvačku a Cameron s Monic, která se na ten den strašně těší. Je to snad jediná věc, o které mluví. Až to člověku poměrně leze na nervy, ale musím chápat, že pro ni je to vymodlený večer. První akce, kterou pořádá a jde na ni, a dokonce s Cameronem.

„Brit, já už musím jít," prohlásil Rick a schovával si do kapsy mobil.
„Dobře," zvedla jsem se a šla ho doprovodit.
„Takže v pátek," rozloučil se a sešel schody z verandy.
„Ahoj," zavolala jsem na jeho vzdalující záda a zavřela dveře.

O týden později – Rick

Upravil jsem si sako v zrcadle. Cítil jsem se nervózní a měl jsem z dneška špatný pocit. Za mnou se ozval klapot podpatků a tak jsem se otočil.

„Jsi si jistá?" zeptal jsem se jí. Zadívala se na mě těma modrýma očima, které tak miluji a naklonila hlavu na stranu.
„Trochu pozdě couvnout, nemyslíš?" založila si ruce na hrudi.
„Ale ještě pořád tady ta možnost je," řekl jsem opatrně, i když jsem věděl, že s tím nebude souhlasit.
„Ricku ne!" vyštěkla na mě a vydala se k zrcadlu, kde si začala upravovat vlasy a já jsem musel odstoupit aby měla prostor.

„Já jenom, co když se jí něco stane," měl jsem strašnou obavu o její zdraví.
„Ale nic se jí nestane, nebuď baba," protočila oči a rukou si popotáhla výstřih trochu dolů.
„To chceš, aby ti tam každý viděl," vyštěkl jsem na ni. Ona se na mě jenom mile usmála.
„Nežárli," mrkla na mě.
„Nelíbí se mi to," řekl jsem jí narovinu.
„Ricku, ty mě nemiluješ? Jinak nevidím důvod, proč mi nechceš pomoct," smutně se na mě podívala a tímto mě naprosto odzbrojila.
„Ty víš, že miluji, jen se mi to nelíbí, Grace!"
„Vše mám pod kontrolou, neboj," odstoupila od zrcadla, dala mi pusu na líčko, až mi na něm zůstal červený otisk a odešla z místnosti.

Ještě jednou jsem zkontroloval v zrcadle svůj oblek, setřel si rtěnku a rozhodl se, že je čas abych zajel pro Britu.