i ta dráha auta mají svůj příběh
lidé kolem nás jdou a neohlíží se
nevšímají si nás
kytku nákup tašku do školy
všichni mají předurčení osudu
úsměvy na tvářích
na těch tvářích kde se odrážel smutek
kde slzy tekly proudem
ty hrdé a pyšně tváře rodičů
kteří vedou své dítě za ruku
bez ohledu na jejich nedostatky
ti kuřáci co vodí psy na provázku
ti zpracování lidé
co si rádi sednou do zastávky
ty malé ručičky všech dětí
bezstarostný život v jejich hlavičkách
nesplnitelné sny které si představují
budou doktoři? astronauti?
nebo princezny? a učitelky?
ať si zvolí cokoliv život s nimi zatočí
nikdo se jich na sny ptát nebude
projdou peklem aby se druhý den postavili na nohy
budou na dně a nikdo se s nimi nebude mazlit
zvládnou to stejně jako ostatní
protože život není jednoduchý
nejdeme botanickou zahradou
ale trním a vrcholek je víš než se zdá
nikdo není perfektní ale proto to jsme mi
jsme lidi co žijí své životy
bez ohledu na okolnostech
bez ohledu na rodičích a kamarádech
všichni v našem životě jen prochází
a proto je život tak úžasný
ČTEŠ
Život tě zničí
PoetryMyšlenky, které přicházejí po půlnoci. Vše, co se mi honí hlavou, když celé město spí. Možnost úniku před vším.
