Život tě zničí

Doba

byla to dlouhá doba
chybí mi to
to co jsme měli
to co mi pomáhalo
jenže už je to pryč
zase jsem to jen já
jsem zase sama

chybí mi ty konverzace
ty dny kdy jsem se smála
i když jsem brečela
to že jsi věděl vše
i to že jsem ti to řekla
to že jsem ti věřila

chybí mi ty dny
kdy jsem to byla já
byla sebou samou
ale je to zase pryč
stejně jako to zklamání
ze sebe samotné
možná jsem se měla ptát
více se zajímat

chybí mi občas staré já
i když bylo horší verzí
i přes to že mě táhlo ke dnu
jenže teď tu není
a já se potápím
bojím se té hloubky
ze které mě nevytáhne

bojím se že to všechno
to všechno bylo k ničemu
že život byl k ničemu
to co se děje je k ničemu
protože to bolí
je to nehorázná bolest
která bodá do každé části
do té části srdce
které nikdo nerozumí

možná je to jen v hlavě
je to všechno jen ve mě
ale bolí to a já se bojím
nemám teď nikdo
spí a já bych měla také
jenže moje hlava to nedovolí
je hlasitější než únava
hlasitější než mé sny
než to kam mě má dovést

všechno se to zhroutilo
spadlo to jako domino
a strach se dostavil
protože je to jediné
co mi ještě zbylo z minulosti
ten strach z neznáma
ten který jsem před světem schovala
ale ne dost dobře
ne na dost dlouho

jsem zklamáním
jsem selháním
jsem bolestí
jsem strachem
jsem samotná

a bojím se toho co slyším...