Život tě zničí

Každý den

Každý den je stejný, ubíhá pomalu a krade každou naději na lepší zítřek.

Jak se soustředit na svou budoucnost, když nevěří ani v zítřek?

Den je jako každý jiný.

Stejný.

Nudný.

Užírající.

Táhnoucí se.

Jak člověk dokáže předstírat úsměv?

Upřímný úsměv a při tom se cítit ztracen?

Každý zažívá vlastní boj, ale ne všichni se s ním poperou.

A už nemám náladu, energii na to bojovat za sebe.

Chce se skoulet do klubíčka někde v temném koutě a pomalu umírat.

Nechat se zaživa užírat vinou.

Představovat si věci, které se nikdy nestanou.

Člověk by měl mít sen, za kterým si jde.

Měl by mít naději na lepší zítřek.

Věřit, že se vše v dobré obrátí.

Měl by prostě žít!

Ale co když se rozhodla s tím už prostě nic nedělat?

Nežít, nevěřit, nebýt?