co by si o nás myslelo naše malé já?
co by si o nás myslelo to malé dítě, které žilo pro sny?
co by si o nás myslela naše naděje, kterou všechno zadusilo?
co by si o nás myslel každý kdo nám v životě věřil?
co by si o nás myslelo to dítě, které se nikdy nevzdalo?
to dítě, které se po každém pádu znovu zvedlo.
to dítě, které se nebálo slov, říkalo co si myslelo.
to staré já, které mělo naději a sen.
to staré já, které čelilo všemu se zdviženou hlavou.
to staré já, které bylo schopné se všemu postavit čelem.
to dnešní já, které nemá vůli ráno vstát.
to dnešní já, které má strach.
to dnešní já, které se bojí reakcí.
to dnešní já, které je zklamané.
to dnešní já, kterému došlo že už to nevezme zpátky.
to dnešní já, které to posralo a už to nespraví.
to já které ještě nedávno doufalo, doufalo v lepší svět.
to já které se pomalu potápí a umírá.
to já které už je pohlceno, skončilo pohřbené.
to já které už nemá vůli bojovat.
to já které se už vzdalo, všeho, všemu, všem, poddalo se osudu a strachu.
to já které už nezvládne bojovat samo za sebe.
všechno už skončilo.
všechno jsem to pokazila.
všechno můžu pohřbít, protože nemám sílu.
nemám sílu...
YOU ARE READING
Život tě zničí
PoetryMyšlenky, které přicházejí po půlnoci. Vše, co se mi honí hlavou, když celé město spí. Možnost úniku před vším.
