Cesta z podsvětí [Yaoi / Muichiro X Tanjiro] ✔️

• 6 •

Auto zastavilo a oba chlapci vystoupili.

Tanjiro se rozhlédl a spatřil Tomioku, který se opíral o černé auto kousek od nich. Chytil Muichira za ruku a hned ucítil, že už se strachy klepe. Rozešel se směrem k němu a snažil se potlačit svou touhu mu jednu natáhnout.

Muž si jich okamžitě všiml a neudržel úsměv ,,Jsem rád že nejdete pozdě" pronesl a odhodil cigaretu na zem.

,,Hmmm" zabručel Tanjiro otráveně a zastavil se asi dva metry od něj. Pomalu pustil chlapcovu ruku. Smutně se na něj podíval a pokusil se o něco jako povzbudivý úsměv.

Muichiro se zhluboka nedechl a vyděšeně si stoupl vedle černovlasého může.

Tomioka se ušklíbl ,,Na viděnou Tanjiro. Třeba se zase někdy uvidíme" zamumlal a pohledem mu naznačil ať už konečně zmizí.

Tanjiro zatnul obě pěsti, frustrovaně se otočil a odešel ke svému autu. Naposledy se na vyděděného chlapce smutně podíval, nastoupil do auta a odjel.

Černovlásek vyděšeně sledoval auto než úplně zmizelo z dohledu.

V tu chvíli ho všem Tomioka přimáčkl na zadní dveře auta.

,,Myslím že můžeme vyrazit ne?" pronesl, popadl ho za paži a hodil ho na zadní sedadlo. Sám si vlezl do zadní části a zaklepal na přepážku která rozdělovala přední a zadní část auta ,,Jeď!" křikl na bůh ví koho a s oplzlým úsměvem se nad Muichira sklonil. Ten vyděšený výraz a tělíčko třesoucí se strachem ho nutilo pokračovat. Chytil mu obě ruce a hltavě si přivlastnil jeho rty.

Muichiro se opět neodhodlal k ničemu jinému než k tichému vzlykání. Cítil že volnou rukou mu začal šmátrat po hrudníku. Ty doteky nebyly tak nepříjemné. I když se snažil představovat si že je to Tanjiro, stejně to bylo stejně nepříjemné. Měl studené prsty které ho na kůži pálily jako žhavý hrot cigaret nebo zápalek.

Tomioka z něj strhl Tanjirovo volné oblečení a pobaveně se podíval na vyhublé tělíčko pod ním. Postavil si ho na čtyři a rychle si rozepl pásek. Přitáhl si Muichira za vlasy až vyjekl bolestí a nahl se k jeho uchu ,,Snaž se vzdorovat a každou chybičku nahlásím. Akaza trestat umí" zavrněl a na jeden příraz do něj vnikl.

Černovlásek vykřikl bolestí až se mu málem podlomily ruce o které se opíral.

Zase byl zpět. Ten svět kde nesmí protestovat. Může jen křičet, vzdychat a plakat.

Slzy které se mu kutálely z tváří dělaly na potahu auta jeden vlhký flek za druhým a dlouhé černé vlásky mu padaly do tváře. Chvílemi se prohýbat v zádech div si ji nezlomil.

Muž zrychloval aniž by bral ohled na Muichira, který bezmocně vzlykal a křičel bolestí. Naopak ho pevně chytil za boky a začal s ním dorážet proti sobě.

Muichira už z křiku bolely hlasivky, ale nemohl si pomoct. Bolest byla hrozná. Tak moc že nehty které se mu zarývaly do boků až do krve oproti tomu byly jako lechtání. Po chvíli si však uvědomil, že už nejlehčí na čtyřech ale leží na zádech. Ani se nestihl pořádně nadechnout a opět bolestivé vyhekl.

Tomioka si sundal kravatu a svázal chlapci ruce. Hned na to se nad něj naklonil a zakousl se mu do krk, div se nedostal až pod kůži. Mezitím stále nemilosrdně přirážel a užíval si kontrolu kterou momentálně nad černovláskem měl.

Chlapec vykřikl bolestí jak jeho zuby dráždily jeho krk až po chvíli ucítil jak mu něco teplého kape po krku. Krev, geniální.

Bolest procházela jeho tělem ve vlnách snad každou vteřinu.