Mezinoc

Kapitola 3. - Třetí oko je symbol čarodějů

Jakmile je muž spatřil, zarazil se a ostražitě sledoval, jak Jiskra pomalu dochází k sourozencům. Když se kočka zastavila u Leniných nohou a mňoukla, trochu se uvolnil a kývl jim na pozdrav.

„Tak tohle jsem nečekal," povzdechl si s tváří skrytou ve stínu černé kapuce. Chomáček zeleného světla v jeho ruce se slabě zachvěl jakoby nejistotou a pochybnostmi, než záře opět zesílila.

„Ehm, omluvte, že se tak hloupě ptám, ale vy jste babiččin známý?" zeptala se opatrně Lena a vykročila mu vstříc s napřaženou rukou. Uvnitř jí pohnul pocit nečekané známosti.

„Jmenuji se Terk. Vy musíte být Lena a Vendelín, že?" zeptal se a potřásl její napřaženou pravačkou. Nečekal však na potvrzení, místo toho se otočil a vyrazil pryč. „Pojďte za mnou. Bude lepší si promluvit uvnitř, než vám vysvětlím, jak to tady funguje. Dávejte pozor pod nohy," houkl na ně, zatímco mizel za rákosím. Teprve, když na ně Jiskra naléhavě zamňoukala, měli se k činu i sourozenci a vyrazili za neznámým.

Muž vedoucí cestu mezitím sváděl vnitřní bitvu. Právě se dozvěděl, že jeho dlouholetá přítelkyně zemřela. Jistě, varovala ho, že se její čas blíží, ale on si nechtěl připustit, že by to opravdu mohlo být už tento rok. Potřeboval si promyslet, co dál. Ti dva po něm budou chtít vysvětlení. Vypustil skrze sevřené čelisti další frustrovaný výdech, zatímco mu hlavou prolétávaly všechny možné informace o světě, ve kterém právě jsou, o jejich babičce, dluhu, který ho k ní váže, o Mezinoci a o všem, co od svých patnácti let v říši snů prožil.

Lena i Vendelín museli při chůzi popobíhat. Neznámý známý byl velmi vysoký a ani zdaleka se nepřizpůsobil jejich tempu. Následovali tedy tu slabou zelenou problikávající močálem, než narazili na část stezky, kde se bahno definitivně měnilo ve vodu, ze které vystupoval nad hladinu dřevěný chodníček. Pár kroků před nimi u rozcestí čekal Terk, kývnul na ně a vyrazil teď už pomalejším tempem doleva.

Oba sourozenci váhavě vkročili na dřevěné desky a sledovali tlející rákos v šeru pod sebou. Chodníček byl kluzký a některá prkna byla nahnilá, zlomená či úplně chyběla. Lena navíc měla pocit, jako kdyby je něco ze stínů mezi stonky pozorovalo. Sem tam se ozvalo náhlé začvachtání, rákosy se zakývaly, nebo se mezi nimi něco zalesklo. Vendelínovi přejel mráz po zádech, když měl pocit, jako by něco narazilo ze spodu do prkna, na kterém zrovna stál. Zrychlili krok natolik, že málem narazili do náhle stojícího Terka.

„Co je?" vyhrkl Vendelín, kterému to na mokrém dřevě podjelo a musel se zachytit sestry.

„Jdeme nahoru, ale po jednom," objasnil muž a ukázal prstem nad sebe. Ukázalo se, že ze záplavy rákosu vyčuhovala dřevěná bouda. Tyčila se nad močálem pomocí čtyř vysokých dřevěných kůlů a shlížela na ně pomocí malých skleněných okének.

Terk začal hbitě šplhat vzhůru a než se nadáli, bylo jeho dlouhé tělo na terásce u vchodu. Podíval se na ně a Lena si po krátké chvilce neochoty zavázala dva rohy deky okolo hrudi a knihu uchopila do levé ruky, načež začala po vachrlatém žebříku šplhat také. Nahoře ji od šmátrání po zábradlí zachránila teplá dlaň a muž ji vytáhl nahoru. Než se stihla postavit a poděkovat, už stál u dveří do boudy a odemykal, a tak se sklonila k žebříku aby pomohla nahoru bratrovi, který v jedné ruce nesl Jiskru. Ten se nejdříve vzdorovitě zamračil, ale když se pod ním žebřík nebezpečně zhoupl, nabízenou ruku rychle přijal.

To už se zevnitř boudy ozvalo škrtnutí zápalek a zelenou nahradilo teplé světlo svíček. Lena vešla dovnitř zrovna ve chvíli, kdy si Terk sundal plášť a pověsil ho na věšák vedle vchodu. Bylo až překvapivé, že pod pláštěm skrýval obyčejnou tmavě zelenou mikinu a džíny. Při pohledu na jeho husté hnědé vlasy spletené do komplikovaného dlouhého copu si ihned vzpomněla na jejich spolucestující z vlaku. Muž se otočil a odhalil tak snědou kůži a tmavé, až černé oči. Co ovšem na jeho mladém a strohém obličeji Lenu upoutalo nejvíc bylo rudé oko hovící si nad kořenem nosu uprostřed čela. Po zádech jí přejel mráz, když si vzpomněla na starého mužíka s očima bez bělma.