Mezinoc

Kapitola 4. - Ve čtyřech se lépe šlape

Celý mokřad byl naplněn měkkým narůžovělým světlem, když opouštěli boudu na sloupech. Lena opatrně slezla po prohýbajícím se žebříku a dole na dřevěném chodníčku sevřela kožený popruh brašny, kterou jí vypůjčil vysoký čaroděj. Takhle zrána začínala říše snů vypadat mnohem přívětivěji. Zhluboka se nadechla vlhkého vzduchu a ucítila přes tlející rostliny i čerstvost. Zlověstné šumění se vytratilo a místo něj se ozývalo kvákání žab. Ovšem chladný vzduch, obzvláště u vody, ji opět přinutil zamotat se do červené deky.

Vendelín slezl dolů ještě před ní a teď už stál na chodníku pár kroků před ní a skláněl se nad bahnitou hladinou. Nahoře Terk s mírným zaskřípěním zavřel a zamknul chatku, než pomalu sestoupil na zpola ztrouchnivělé desky a prošel okolo nich, aby vedl cestu. Lena duchem nepřítomna pozorovala pohupující se cop na jeho zádech a v hlavě si opakovala, co všechno se o Snové říší dozvěděli. Mluvili dlouho. Skončili teprve chvíli předtím, než se obloha zabarvila dorůžova. Ona i její bratr měli spousty otázek a známý jejich babičky na ně neváhal odpovídat.

Klíčovým bodem celého jejich rozhovoru se stala mezinoc. Všechno začalo kvůli tomuto fenoménu, kdy se narušily hranice mezi světem lidí a snů a jejich prostor i čas se smíchal. V noci před mezinocí je možno překročit z jednoho světa do druhého, než se křehký přechod stane neurčitým a nastane samotná mezinoc. Dlouhý den, trvající několik týdnů až měsíců, během kterého nezapadne slunce, nezmění se roční období a svět jako kdyby zpomalil. Živí tvorové i rostliny samozřejmě běh času stále pociťují, je možno pěstovat plodiny, hojit rány, umírat i rodit se, růst a klesat, stejně jako kdykoliv jindy. Teprve když se znovu setmí, je možné opět překročit světy.

A v překračování světů jsou čarodějové mistři. První lidé, kteří se dostali do říše snů, byli první z těch, kteří v sobě ucítili zvláštní schopnosti. Někdo z nich uměl přivolat déšť nebo rozehnat mraky, druhý zase ohýbat oheň, jak se mu zachtělo. Nikdo z nich netušil, co se děje, ale tváří v tvář novému světu a nebezpečím, které ukrýval, byli nuceni se naučit své schopnosti ovládat a postupně se seznámili jak se světem, tak s jeho obyvateli. Mezi světem lidí a říší snů se během let vytvořilo silné pouto a čarodějové se stali vyhledávanou pomocí. Silou, které během jediné mezinoci dokázala změnit chod celé Snové říše.

Jelikož lidé ve snové říši nemohou přežít mimo mezinoc, postavila skupina pozdějších čarodějů Noční vlak pro snadnější cestování mezi oběma světy, díky čemuž se Snová říše otevřela nejen čarodějům, ale také některým vybraným hostům bez čarodějného nadání. Ovšem zakoupit lístek může pouze čaroděj, čímž se zabraňuje tomu, aby se na vlak dostal někdo nepovolaný.

Informací tu noc bylo zkrátka tolik, že si ani Lena nebyla jistá svou pamětí. Zdálo se jí to všechno tak fantastické a snové, ale nemohla se přinutit tomu nevěřit. S každým slovem jako by cítila, že to je pravda. Že tenhle svět opravdu je takový, jak vysoký čaroděj říkal, a že je tady správně. Nasávala každý detail toho světa jako houba, ať už se jednalo o vršky rákosu ševelící ve větru, vůni bláta, anebo vrzání prken při chůzi.

Její bratr se okolo sebe koukal dost podobně. Občas se mu před očima mihly ocasy zdánlivě povídajících si koček, občas zahlédl v rákosu oslizlá záda nějaké žáby. Všechny tyto detaily jej fascinovaly. Fascinoval ho tento svět a jeho moc. Fascinovalo ho, že čím víc se něčeho bojí, tím horším se to stane. Začínal tušit, proč jej večer předtím lekalo každé zašustění rákosu. Byl uchvácen světem, kde nebát se znamenalo víc než hrubá síla. A byl uchvácen čaroději.

Sledoval záda vysokého muže před nimi už bez zdráhavosti, spíše s obdivem a zájmem, jako kdyby se měl každou chvíli rozzářit a předvést něco úžasného. Nepředvedl. Vedl je stále dál bludištěm dřevěných chodníčků mezi rákosem.