*PÍSNIČKA*
„Čau ho-, oh, myslel jsem, že myslíš jiný holky. Nevadí, posaďte se sem k nám." Řekl Petr. Byl docela v pohodě, na to že jsme to my. Jak jsem říkala, nesnášeli nás a my je. Tak to vždycky bylo, ne?
Holky pozdrav opětovaly, já se zmohla jenom na zamávání rukou, stejné gesto udělal i Míťa. Aleš byl potichu. Neřekl ani slovo. A upřímně, je mi to jedno...
Posadila jsem se vedle Petra. Anička vedle Jehličky, Áďa k Alešovi a Eliška k Míťovi. Koukla jsem se na Aleše, ovšem, jeho pohled směřoval na mě. Vypadal naštvaně. Zajímavé bylo, že když se koukl na ostatní holky i máničky, naštvanost z jeho očích zmizela. To mu tady tak vadím? Upřímně, mně vadí jeho přítomnost taky.
Popelka odněkud vyhrabal flašky alkoholu a všchno začal míchat dohromady. Napil se z plné placatky a poslal ji dál. Když alkohol dorazil ke mně, lehce jsem se napila a podala ji zpět Vencovi.
„Takže, to co jsme po vás chtěli je, aby jste se s námi začaly bavit, spíš jsem to chtěl jenom já, ale to nevadí. Nebaví m- nás, jak jsou mezi námi samý spory, který nemaj ani posranej důvod. Co vy na to?" Zeptal se Venca. Možná to nebyl zas tak špatný nápad, akorát by o tom nesměli vědět rodiče, jinak by mě vykostili.
„Není to zas tak špatný nápad, co si budem, taky mě to nebaví, chováme se jak děcka ve školce." Z pusy mi vyklouzlo něco, co jsem nečekala. Ostatních výrazy vypovídaly za vše, dokonce i ten Alešův, nečekali to. Ndivím se, většinou se zdržuj jakékoliv komunikace s nimi.
„Takže souhlasíte?" zeptal se udiveně Venca. Všechny jsme přikývly, když jsem se koukla na Aleše, opět koukal na mě, ale žádná naštvanost, či nenávist v jeho očích nebyla...
„Tak, když teď všichni souhlasíte..Vytáhněte si občanky a nalistujte si stránku patnáct."
Bože můj, neměla jsem souhlasit.
Tě péro, dnes už po druhé. Tahle kapitola je kratší, ale dnes dvě kapitoly za den. A to já s mou leností moc nedělám. Chci vám všem poděkovat za podporu a všechnu pozitivitu, hrozně moc mě to motivuje. Jinak, opět bych byla ráda za zpětnou vazbu, abych věděla, jestli se líbí, a co kdyžtak pozměnit. No nic. Mějte se a pa.
- kate
ČTEŠ
Bylo Nám 15 | Občanský Průkaz
FanfictionBylo Nám 15 - Občanský Průkaz Tehdy, když jsme se poznali, nám bylo 15. V podstatě jsme se znali, ale nebavili se a nezdravili. Každý jsme měl rozdílný život, rozdílný svět. Já byla obyčejná holka, která ráda psala příběhy, které jsem si myslela, že...