Bylo Nám 15 | Občanský Průkaz

část pátá

*PÍSNIČKA*

Léto

Klasicky jsem seděla na Cingláku a četla si mou oblíbenou knížku Bylo Nám 15. otočila jsem na další stránku a opět se dala do čtení. Byla jsem skoro u konce kapitoly, když jsem slyšela Popelkův hlas.

„Hej, napadlo mě to už včera. Co kdybychom šli k rybníku? Znám jeden, kam skoro nikdo nechodí a je to tam pěkný." podíval se na nás všechny, bylo horko a dusno. Ale je tu jeden problém..

„Nemáme plavky," řekla jsem a zavřela knížku. Podívala jsem se na Vencu, který se zasmál a protočil očima.

„To chodíš na ostro nebo co?" Zasmál se a zvedl se. Zčervenala jsem, protože to toto bylo trochu trapné. Tentokrát jsem protočila očima já a taky se zvedla.

Postupně se zvedli i ostatní a mohli jsme vyrazit. Áďa si vzala kytaru ze země a dala si ji na záda.

***

Když jsme došli na místo, myslela jsem, že sním. Bylo to překrásné. Byli jsme uprostřed lesa, kde byl menší rybník se stromy kolem něj. Díky slunci se voda třpytila, jako hvězdy na noční obloze, které tak ráda pozoruji, než jdu spát.

Bylo to krásné. Všichni jsme přešli k menšímu dřevěnému molu a začali se svlékat. Sundala jsem si černé tričko a kalhoty, styděla jsem se, ale překonat to musím. Pomalu jsem přešla na konec mola a podívala se dolů. Už jen od pohledu vím, že je to studený.

Cítila jsem vedle sebe kroky, proto jsem se otočila a navázala oční kontakt s Áďou. Zasmála jsem se tomu, jak vypadá stejně nervózně a sstydlivě jako já a chytla jí za ruku. Ruku mi pevně stiskla a podívala se dolů, jako já před pár vteřinami.

„No, tak na tři."

„Na tři."

„Raz, dva...... tři!"

***

„Pane bože, to je hrozně ledový!" řekla jsem, když jsem se vynořila z vody. Začala jsem se hrozně smát, protože jsem měla nutkání.

„Jo, ale je to taky hrozně osvěžující." Zasmála se se mnou moje nejlepší kamarádka a rozhlédla se kolem. Abych se zahřála, začala jsem plavat kousek dál. Blízko mě plaval Aleš s Popelkou, o něčem si povídali. Když si Popelka všiml, že je pozoruji, stříkl na mě vodu, která mi chrstla do obličeje. Rychle jsem zavřela oči a na chvíli nic nedělala. Když jsem je opět otevřela, koukal na mě Aleš, kterému se rýsoval úsměv na tváři.

Tentokrát jsem chrstla vodu já na Aleše i Popelku a začala se smát. Ke smíchu se přidali i všichni ostatní a začala vodní bitva.

Byli jsme šťastní a volní.

No, za 1. Chci se omluvit, že kapitola vyšla opravdu po dlouhé době, v mém životě se teď děje hodně různých věcích, jak už hezkých, tak i nehezkých, ale tím vás zatěžovat nebudu. Ještě k tomu jsem po angíně a teď se ještě "douzdravuji". Za 2. 1.května jedu do školy v přírodě, kde máme mobily zakázané (znežiji tam), takže nebudu aktivní na všech mých sociálních sítí.

No a pak to znáte, chci se omluvit, že toto je snad ta nejkratší kapitola a taky se chci omluvit za gramatické chyby. Dejte mi do komentářů prosím zpětnou vazbu a váš názor.

A hlavně to nejdůležitější. CHCI VÁM VŠEM MOC PODĚKOVAT ZA 1K PŘEČTENI "Bylo Nám 15". JE TO PRO MĚ NEUVĚŘITELNÉ. DĚKUJU ZA VEŠKEROU PODPORU!

- s láskou, vaše kate