Jak se (ne)zbavit Naruta [SasuNaru] ✓

11. Konec pauzy

Zatímco záchranný tým vyrážel na místo, kde se s nadějným ninjou a nejpravděpodobnějším adeptem na budoucího Hokageho, Uzumakim Narutem, naposledy viděli, seděla několik desítek kilometrů odtud dvojice starých přátel u praskajícího ohně a zírala do rudých plamenů. Bylo to už několik málo okamžiků, co Sasuke plavovláskovi vysvětlil, co přesně vlastně provedl a co se mu podařilo naprosto zkonit. Nyní oba jen zírali před sebe a v naprostém tichu narušovaném pouze praskotem rozpáleného dřeva a možná ještě tak houkáním sovy, přemýšleli.

Zlatovlásek seděl v tureckém sedu, loktem se opíral o koleno a hřbetem dlaně si podpíral hlavu. Zatímco na pohled možná vypadal docela klidně, uvnitř něj to neuvěřitelně vřelo všemi možnými i nemožnými emocemi. Avšak to, co ho zevnitř nahlodávalo snad ze všeho nejvíc, byl silný pocit zrady, který stále víc a víc sílil. Jistě, za tu dobu, co se honil za Sasukem, ho už několikrát napadlo, že by mu mohl připadat více či méně otravný, ale tak nějak celý ten čas doufal, že pokud se bude snažit ještě víc, pokud zůstane neoblomný a půjde si za svým, nakonec svého nejlepšího přítele nalomí a pomůže mu uvědomit si, že tam venku ho nic dobrého nečeká, že zabít svého bratra rozhodně nic nevyřeší. Byl stoprocentně přesvědčený, že kdyby to udělal, zůstala by v jeho srdci obrovská černá díra, kterou by už nikdo nikdy nezaplnil.

A co z toho všeho teď má? Akorát ví, že ho černovlásek považuje jen za nějakou otravnou štěnici a nechce s ním mít vůbec nic společného. Štval ho dokonce tak moc, že mu do ramenu nalil nějakej nechutnej lektvar, aby na něj na věky zapomněl. A místo toho způsobil, že na něj nechtěl zapomenout už nikdy a že jediné, co ho zajímalo, bylo, jak se mu dostat do kalhot. Stačilo, aby si vzpomenul na všechny ty nemravé řeči, které z něj padaly, a okamžitě zčervenal jako rajské jablíčko. O událostech, které se staly před několika desítkami minut ve stanu, raději ani nemluvě.

Na moment se kousl do rtu a sklopil pohled k zemi. Nedokázal ani slovy popsat, jak strašně moc se za sebe styděl. I tak si ale nemohl pomoct, aby alespoň koutkem mysli nevzpomínal na to, jaké to bylo, když na černovláskovi seděl a oba je rukou uspokojoval, jaký byl ten pocit, když konečně oba došli vrcholu. Všechny ty prostopášné vzpomínky způsobovaly, že ho tváře stále víc a víc pálily, ale pro ten moment mu to bylo jedno. Musel uznat, že na to, že se jednalo o jeho první sexuální zkušenost s něčím jiným, než byla jeho ruka (i když to byla právě ona, co je oba tak dokonale vyhonilo), to vážně stálo za to. A i když by se za to nejraději propadl do země, vůbec by mu nevadilo, kdyby si to někdy zopakovali. Samozřejmě ale ne za předpokladu, že by byl jak zfetovaný nadržený prase a Sasukeho prostě a jednoduše ojel, aniž by ho zajímalo, zda má taky zájem.

Lehce zvedl zrak a modrými hloubkami se přes oheň zadíval na svého nejlepšího přítele. Několik okamžiků studoval jeho pohlednou tvář, aristokratické rysy, jež byly rok od roku přitažlivější a silně stiskl ruce v pěst. Jo, Sasuke byl prostě kus, což samozřejmě věděla většina konožských dívek. A on samozřejmě taky, přece jenom nebyl úplně slepej, ani blbej.

V momentě, kdy mu Sasuke ten den na ramenu řekl, že po něm touží, se chtěl mermomocí dostat z jeho dosahu - ne proto, že by ho to snad pohoršilo, ale spíš, že ho to vyděsilo. Měl strach, že se jedná o nějakou podělanou léčku a vážně se nechtěl spálit. Ještě, když mu na Uchihovi fakt záleželo. A nakonec se ukázalo, že to léčka doopravdy byla.

"Co tak čumíš, neříkej mi, že to na tebe zase jde...," vytrhl ho z chvilkového přemýšlení Sasuke se zamračeným výrazem v obličeji, "Doufal jsem, že to bude mít trochu delšího trvání, a ne, že mě budeš chtít znásilnit hned hodinu potom, co ses mi vycákal na ksicht."

Naruto zrudl do barvy rajského jablíčka. "Už jsem se ti omluvit, ttebayo!" vyjekl, prudce se narovnal a nepříjemně si poposedl, "Navíc je to všechno tvoje vina! Kdybys mi do ramenu nenalil tu sračku, jsem teď úplně v pohodě, dattebayo! Vyžer si, co sis uvařil."