Jak se (ne)zbavit Naruta [SasuNaru] ✓

17. Čas na odpočinek prostě nebude

Tmavovlasý ninja se ještě naposledy podíval na svého bývalého nejlepšího přítele a pak zvednul zrak směrem k pomalu se smrákající obloze. Pravdou bylo, že kdyby se s ním tady a teď přestal srát, hodil si ho přes rameno jako pytel brambor a vyrazil k cíli své cesty, patrně by za noc urazil pěknou štreku a možná, že by se ke skrýši Akatsuki přiblížil víc, než by se mu to podařilo s tímhle trotlem na zadkem, ale pravdou bylo, že už i on byl docela unavený. Ať už to bylo z toho celodenního běhu, nebo z toho, jak od sebe musel Naruta pořád odstrkovat, i on si přece jen zasloužil nějaký odpočinek.

Nakonec si zhluboka povzdechl, propletl ruce obou dlaní do sebe a prokřupal si klouby, až to zapraskalo do večerního ticha. Pak zavrátil hlavu, temné hloubky zapíchl do těch několika mráčků, co putovaly po obloze, a to samé udělal i s krční páteří. V okamžiku, kdy mu do hlavy vystřelila prudká bolest, rychle zvedl pravačku a začal si ztuhlý krk masírovat. Z toho, jak Naruta během jejich cesty poponášel, byl úplně celý rozlámaný a měl sto chutí tady to pako nechat a jít vyhledat nejbližší lázně, aby se do nich alespoň na chvilku mohl ponořit a pořádně se uvolnit.

"Tenhle výlet mě brzy zabije," povzdechl si, než nad tím jen pokrčil rameny, zvedl hlavu a přikrčil se k zemi, aby mohl začít vyndavat věci z batohu. "Nejlepší bude, když se taky trochu prospím... tím, že bys do Akatsuki dorazil jako zhýralá, oškubaná slepice, bych stejně nikomu nepomohl."

Nejprve z ninja batohu vylovil několik svitků, které v sobě měly zapečetěných několik základní věcí, ať se jednalo o stan, nebo přikrývky, a ještě chvíli šmátral, než konečně našel to, co hledal. Jakmile se jeho dlouhé štíhlé prsty obtočily kolem lana blokujícího chakru, přesně toho, kterým ho Naruto svázal, aby na něm mohl praktikovat všechny ty prasárny, okamžitě ho vyndal a otočil se přes rameno na ještě stále pochrupujícího plavovláska, který se skvrnou v rozkroku spokojeně oddechoval.

"Prase jedno nadržený," odfrkl si, když mu došlo, od čeho ten ještě stále mokrý flek se vší pravděpodobností byl, pak se zvedl a přešel až k němu, a šikovně ho začal provazem svazovat, "Byl bych debil, kdybych si myslel, že to péčko v genjutsu stoprocentně zabere. A já už se od tebe ojebat nenechám."

S potěšeným úšklebkem začal druhého shinobiho svazovat, tak, aby ho neprobudil, ale zároveň aby neměl možnost se ze zajetí dostat, když by se ze spánku náhodou probral dřív než on. Uzumaki naštěstí pro něj spal jako špalek a čas od času zachrápal tak hlasitě, že by se tmavovlásek nedivil, kdyby to bylo slyšet až do samotné Konohy. Popravdě mu přišlo divné, že někde zpoza keříku nevykoukla hlava Kakashiho-senseie a za ní v těsném závěsu palice všech ostatních členů týmu a nesnažila se z něj vypáčit, co si jako sakra myslí, že dělá a také, kam to Naruta pro Jahina táhne.

Když měl blonďáka konečně svázaného tak, jak si myslel, že ho nebude za žádných okolností moct ohrožovat, konečně se postavil, složil ruce na hrudi, roztáhl ústa do širokého úšklebku a sám pro sebe si kývl hlavou, zcela spokojený se svou prací.

"A teď už mi dá snad konečně pokoj. Osm hodin spánku, jdu si pro vás!" zatetelil se blahem Sasuke, otočil se směrem k místu, kde měl položený batoh s několika svitky a rázem ztuhl na místě. Na jednu jedinou, malinkou vteřinu naprosto neUchihovsky vykulil oči a spodní čelist mu šokem povadla, než se konečně plně ovládl, nasadil ve tváři zcela kamennou, chladnou a arogantní masku, a zadíval se na čtveřici ninjů, kteří v bojovém postoji stáli přímo před ním a obezřetně na něj zírali.

,Kurva, že bych to snad zakřikl, nebo co?' zaúpěl v duchu a v momentě, kdy mu došlo, že za sebou má svázaného konožského hrdinu s flekem od mrdky přímo v rozkroku, jen nasucho polkl, ,tak tohle se mi bude hodně blbě vysvětlovat...'