Jak se (ne)zbavit Naruta [SasuNaru] ✓

30. To to trvalo

Tmavovlasý shinobi zíral na svého bývalého nejlepšího přítele s rozšířenýma očima a povadlou spodní čelistí, jak ho ta otázka zastihla zcela nepřipraveného. Aby nevypadal jako naprostý idiot, ústa rychle zavřel a silně stiskl zuby o sebe, až nepříjemně zaskřípaly. Uvnitř v nitru cítil obrovský, neskonalý vztek, který ho nutil hulákat na toho blonďatého imbecila a dát mu co proto. K čemu by bylo, kdyby se nechal ovládnout tou agresí, která mu silně pulsovala uvnitř v nitru a stále víc a víc se obalovala kolem jeho srdce? Byl Uchiha, pro Jashina! Ti si vždycky všechno raději dvakrát dobře promysleli, než otevřeli pusu!

... anebo taky ne...

"Jestli žárlím?" zachechtal se polohysterickým smíchem, složil ruce na hrudi a začal jako šílenec chodit po pokoji ze strany na stranu. Koutky úst mu pod zvláštními, skoro až děsivými tiky jemně kmitaly nahoru a dolů, kvůli čemuž vypadal poměrně dost děsivě a šel z něj strach, "Jestli žárlím?!"

"N-no," zakotkal se zlatovlásek, který měl najednou dojem, že tak nějak ztratil navrch a pevnou půdu pod nohama, "mám ten dojem?"

Poslední věta nezněla jako kostatování, ale spíš jako otázka. Naruto nevěděl proč, ale najednou si připadal, že je mu zase sedm a jako malé, vědomostí prosté dítě stojí u tabule před Irukou-senseiem a snaží se vydolovat z paměti odpověď na otázku, kterou vlastně nikdy neznal, přičemž se mu za zády směje úplně celá třída. Jediný rozdíl mezi ním a černovláskem byl ten, že Umino patrně nikdy nebyl tak strašně vzteklý jako Sasuke právě teď. Nebo si to minimálně nepamatoval.

Jakmile ta slova starší ninja zaslechl, prudce se zastavil uprostřed místnosti, hodil po něm rozzuřeným pohledem a naprosto zaraženě nakrčil obočí. "Tak... tak ty máš ten dojem?" zeptal se najednou až podezřele moc tiše, než silně stiskl ruce v pěst, vyrazil až k němu, chytnul ho za tričko a prudce si ho k sobě na něj přitáhl, tak, že se jejich nosy skoro dotýkaly, "Ty máš ten dojem?!"

"J-já..."

"Sakra to si piš, že žárlím!" zařval mu do obličeje úplně jak smyslů zbavený, "Jak bych asi mohl kurva o Jashina nežárlit, když se po mě celou cestu sem plazíš jako neuvěřitelná vtěrka a neodpustíš si jedinej podělanej moment, abys mě neobtěžoval? A najednou-"

"V-vždyť je to jenom tvoje vina, že jsme se sem museli táhnout!" zaprotestoval blondýnek a přimhouřil oči. Srdce mu z té náhlé blízkosti zběsile bušilo. Vzrušovalo ho, že byl Sasuke jen malý, malinký kousíček od něj. Stačilo by jen se zlehka nahnout a mohl by se svými rty otřít o ty jeho, znovu je polaskat tak jako před pár dny ve stanu, nebo v tom naprosto dokonale perverzním genjutsu. Zároveň ale musel uznat, že šel z jeho momentálního spolubydlícího docela strach. A to ho vzrušovalo ještě víc...

,Bože, jsem zvrácenej,' pomyslel si a zakoulel sám nad sebou očima.

"Jo? Jo, možná, že je to kurva moje vina," zasykl mu černovlásek do očí, "Ale uvědomuješ si, co jsem pro tebe do prdele obětoval? Šel jsem sem, abych ti z tý posraný šlamastiky pomohl i na úkor toho, že tu na mě čekal můj bratr, který vyvraždil celou mojí rodinu a kterýho jsem celý ty léta slepě nenáviděl! Víš, jakej to byl pocit, se sem i přesto táhnout? Ale já jsem to překousnul! Kvůli tobě, ty imbecile!"

"Ale..."

Sasuke ho stiskl ještě pevněji. "Neopovažuj se mi, kurva, skákat do řeči!" zavrčel, nadechl se a pokračoval: "A ty uděláš co? Při první příležitosti začneš čumět po jinejch jako nějakej podělanej úchyl? Po mám vlastním bratrovi, od kterýho jsem tě ten první večer musel v podstatě odtáhnout, protože jsi mu čuměl na prdel a na péro?! A-a-a co to jako mělo bejt před chvilkou? Tos mu ho chtěl kurva jako vykouřit, nebo co?! Nějakýmu zasranýmu úchylovi, kterýho znáš sotva čtyři dny?!"