/Marvel x HP/
Po té, co mě Odin vykopl z Asgardu, jsem se ocitla na Midgradu. Nevěděla jsem co dělat, nikoho jsem tu neznala. Mým směrem přišel starší muž. ,,Dobrý bože..Co se vám stalo?" zeptal se mě a pomohl mi na nohy. Byla jsem trošku otřesená...
Ráno jsem se vzbudila a převlékla se (viz. obrázek). Na hlavu jsem si nasadila kapuci a mohla jsem vyrazit na výlet.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Sešla jsem schody dolů a jen doufala, že zde nikdo nebude. I když, bylo velmi brzo ráno, takže asi ne. Vyšla jsem z domu a přemístila se do New Yorku, přesněji na adresu 177A Bleecker street. Ještě před tím, než jsem zaklepala, jsem zrušila iluzi mně jako malé dívky a konečně zas vypadala na midgardských 20.
Pomalu jsem přistoupila ke dveřím a zaklepala. Dveře se samy otevřely a já vstoupila dovnitř. Stála jsem před velkými schody a zvolala. "Slýchá se, že zde bydlí doktor Stephen Strange, je tak?" chvilku se nic nedělo a potom, se na schodech objevil chlap vyšší postavy, kterého doslova nesl jeho červený plášť.
"Vítejte v New Yorské svatyni, smím znát vaše jméno?" zeptal se, když ho plášť konečně snesl na zem. "Jsem si jista, že mé jméno zmiňovat nemusím, protože jej už určitě znáte." sundala jsem si kapuci a založila ruce na hrudi. "Vaše jméno znám, jen jsem chtěl být zdvořilý." odfrkl si. "Proč jste sem zavítala?" zeptal se a přenesl nás do obýváku. "Ale jen tak na pokec." usadila jsem se do křesla naproti němu. "A nebo kvůli tomuhle." poukázal na oko, které měl na krku. "A nebo spíš kvůli tomu, co je uvnitř." opravila jsem jej.
Svou magií oko otevřel a zevnitř začalo vyzařovat zelené světlo. Zvedla jsem ruku a magií svítící kámen přesunula ke mě. Jemně jsem se jej dotkla a ušklíbla se. "Jste nějak moc důvěryhodný, nechápu vás." kámen jsem schovala do dlaně a na chvilku mi zezelenaly oči. "Poznám strážce, když ho vidím, hlavně kvůli tomu, že není v žádné předpovědi, kterou jsem vyzkoušel." vysvětlil. Zase jsem zvedla magii a vrátila kámen zpět Stephenovi. "Zatím se o něj staráte dobře, doktore." ušklíbla jsem se a zvedla se z křesla.
"Takže celá tahle návštěva byla jen kvůli tomu, abyste zkontrolovala, jestli je ten šutr v poho?" zeptal se trošku nahořkle. Přikývla jsem. "Ano, ano to byla. Musela jsem zkontrolovat jedinou věc, kterou mám na starost." "A co třeba ostatních 5 kamenů?" zeptal se. "Ty jsou v pohodě, teda aspoň 3 z nich. Kámen prostoru byl nedávno převezen na Asgard a kámen mysli teď ochraňují Avengers." pokrčila jsem rameny. "A tohle víte jak, pokud vím já, tak jste se na Zemi dostala 3 roky zpět. Jak můžete mít rozhled po celé Zemi a nejen to, po celém Vesmíru?" zeptal se.
"Tomu se říká léta praxe strážkyně těch kamenů." zase jsem pokrčila rameny a vydala se do předsíně. "Ještě jednou děkuji, pozdravujte Wonga a řekněte mu, že udělal dobrou práci. Naschle." zmizela jsem v portálu.
Objevila jsem se před štábem v mém mladším já a vešla dovnitř. A už bylo zase ráno, v NY bylo po půlnoci, když jsem odcházela. Hned, když jsem dorazila do haly, se ke mě vrhla Moly. "Kdes byla? A co to máš na sobě?" vyptávala se. Teď jsem si opravdu připadala, jako malé dítě, kterému musí mamka pohrozit. "Já.." a než jsem stačila něco říct, tak mě vyrušili kluci. "Hele! Anděl je zpátky, no teď spíš vypadá jako ďábel." dohadovali se dvojčata. "Víte co jsem říkala o vašich přezdívkách." protočila jsem očima. "Že s nimi nic neuděláš, protože víš, že ti tak stejně říkat budeme?" zeptal se George. "Jasně." odfrkla jsem si.
V tu chvíli tudy procházel i Tichošlápek. "Koho nám to čerti nesou?" zeptal se a ušklíbl se nad výběrem mého outfitu. "Dobře hoši, nechte toho." mávla se rukou a převlékla se, do něčeho, komfortnějšího, do šedých tepláků a bílého trika s rozbitou skleničkou a s nápisem ANOTHER!
"Ale notaaaak!" vztekal se Sirie. "Chováte se jak malý děti." řekla jsem a s Moly opustila chodbu. Posadily jsme se ke stolu a ona spustila. "Tak a kde jsi teď byla?" zeptala se. "Něco vyřídit." řekla jsem prostě. "Co přesněji?" zeptal se přicházející Remus. "To už říct nemohu." zakývala jsem záporně hlavou. "Z té nic nedostanete, je tvrdohlavější než já." ozval se Sirius z gauče. "Tak určitě." překřížila jsem si ruce na hrudi a kouzlem zmizela v pokoji.
Možná jsem trošku šla dospat to vstávání a taky možná, jsem se trošku vzbudila až odpoledne. Dobře, bylo 17:48, když jsem se podívala na budík, ale to je jedno. Přilezl ke mě Tom a já stále napůl spící, jsem si sedla do tureckého sedu a podrbala jej. A z ničeho nic, kde se vzal, tu se vzal- "Teď vyklop, kdes byla!" Fred. A hned za ním i George.
"Tohle je soukromá záležitost, nemusíte vědět vše." mykla jsem rameny. "Tak to ne." dal si ruce v bok George. "Takhle s námi mluvit nebudeš." dodal Fred a oba se rozeběhli ke mě, svalili mě na záda a začali lechtat. "Nee!" "Prosím! Přestaňte!" snažila jsem se vymanit z jejich stisku, ale na to jsem se až moc smála.
Po dlouhé chvíli mého utrpení, mě kluci nechali se nadechnout. "Vy!" zakřičela jsem, když jsem se nadechla. Zvedla jsem se z postele, ale to už oba byli fuč. "To vám nedaruji!"křikla jsem do prázdna.
Měla jsem docela hlad, protože jsem ani snídani, ani oběd nestihla. A najednou jsem ucítila nádhernou vůni pečeného kuřete. Mňamka. Tak jsem se trošku zkulturnila a vyrazila dolů, kde na mě čekala Molly s pekáčem, ve kterém leželo kuře. "Ahoj Molly co to pečeš? Vypadá to nádherně." uculila jsem se na ni. "Večeře bude za chvilku, budeš to muset vydržet." položila pekáč na linku a začala se věnovat bramborům. Rozhodla jsem se pro jednou udělat něco dobrého a zeptala se. "Když už jsem tu, nechceš s něčím pomoct?" A Molly mi hned dala práci.
