/Marvel x HP/
Po té, co mě Odin vykopl z Asgardu, jsem se ocitla na Midgradu. Nevěděla jsem co dělat, nikoho jsem tu neznala. Mým směrem přišel starší muž. ,,Dobrý bože..Co se vám stalo?" zeptal se mě a pomohl mi na nohy. Byla jsem trošku otřesená...
Došla jsem do společenské místnosti, tam jsem sebou mrskla o gauč a uvelebila se. Bylo mi trochu blbě, točila se mi hlava, ale nic hrozného. Svou hůlku jsem ani nezkoušela, protože jí teoreticky používám jen před žáky, kteří neví, že dokážu kouzlit bez ní. Potichu jsem pozorovala oheň a přemýšlela, co se za ty 3 roky zde stalo. Začali si okolo mě sedat všichni zmijozelští a povídali si o úkolech. Najednou ale někdo vešel do místnosti a všichni ztichli.
"Prvně si domluvíte schůzi a pak zde ležíte jak mrtvola, co si mám o vás myslet slečno Brownová?" podíval se na mě Seve. Úplně jsem na to zapomněla! Otevřela jsem oči vymrskla se do sedu, rychle se zvedla z pohovky a utíkala do komnaty. Tam jsem si vybrala zelené šaty a hodila přes ně zelený plášť.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Utíkala jsem zpátky do společenky, kde už čekal Severus. "Musí se ukázat, jako vždy." protočil očima a šli jsme.
Pomalu jsme docházeli do ředitelny, kde nás měl počkat Brumbál. Zaklepala jsem a vešli jsme dovnitř, kde byl i Albus, i Minerva, i- "Siriusi!" běžela jsem ho obejmout. "Ahoj čarodějko." objal mě nazpět. Zvedla jsem hlavu odtáhla jsem se od něj a vlepila mu facku. "Za co-" nenechala jsem ho domluvit a spustila. "Jak ses mohl nechat chytit?!" zařvala jsem. Nic mi neodpověděl a tak jsem se otočila na vyjevenou Minervu, mračícího se Albuse a usmívajícího se Severuse. "No co? Není to o čem jsme se chtěli bavit?" naklonila jsem hlavu a otočila se zpět k Siriovi. "Pojď jdeme." chytila jsem ho za ruku a teleportovala nás do štábu.
Byla zde tma, to znamená, že Weasleyovi ještě nedorazili. Rozmáchla jsem ruce a rozsvítila žárovky a zapálila v krbu. Chvíli po nás dorazili i učitelé, kteří si sedli na svá oblíbená místa. Já jsem šla do kuchyně a donesla skřetí víno. "Chce někdo? Ještě máme ohnivou whiskey." nabídla jsem ostatním a Sirius hned zvedl ruku ve znamení, že chce whiskey. Rozhlédla jsem se a Minerva s Albusem jemně přikývli, že si dají víno. Donesla jsem tři sklenky na víno a jednu na whiskey. Chvilku na to přilétly lahve a začaly samy nalévat.
Nějakou dobu jsme popíjeli a já se šla projít do mého pokoje. Chvilku jsem si zde kreslila, dokud jsem neuslyšela dveře a hlasité vítaní ostatních členů štábu. Všichni šli do zasedačky a čekali na mně. Já se vydala potichu po schodech a rozrazila dveře, tak jak to dělám vždy, když chci dostat pozornost. "Vítám vás zde, na dnešní schůzi, doufám, že jsem vám nepřerušila vaše plány, ale tohle bylo nutné." sedla jsem si na místo.
Celé 3 hodiny jsme se bavili o tom, jak Siriuse schovat a ubránit před Mozkomory. Celé podělané tři hodiny. Neobešlo se to bez občasných potyček Seveho a Sirie, kterých jsem se stejně také zúčastnila. Nakonec jsme došli k tomu, že Sirius zůstane zde na štábu, a když bude chtít pryč, tak jediné místo je Chroptící chýše, kde se bude moct schovat.
Postavila jsem se a usmála. "Jsem ráda, že jste dnes přišli, sezení je u konce." otočila jsem se k nim zády a šla ke dveřím, kde jsem čekala na profesory. "Zmijozelka jako vyšitá, Moudrý klobouk se vážně nikdy neplete." uchechtl se Albus a společně jsme se teleportovali zpět do ředitelny, kde čirou náhodou šmátral po něčem Harry. "Pane Pottere!" zdúraznil jeho jméno Seve. "Copak zde děláte po večerce?" nehezky se na něj podíval. Stála jsem za Albusem, takže jsem nešla vidět, ale i tak se Harry podíval na jeho oblíbené profesory pro pomoc.
"Pan ředitel vás před poškolou nezachrání a vy to dobře víte." vyvedl ho na chodbu a práskl za ním dveřmi. "Lily by byla pyšná." protočila jsem očima. Severus ke mě rychlým krokem přišel a přitlačil mě na zeď. "Nezmiňuj. Její. Jméno." řekl chladně a pak mě pustil. Ouuu....
Šla jsem do společenské místnosti, kde na mě čekali moji přátelé. A sakra.. "Copak tady děláte tak pozdě, neměli byste spát, zítra píšeme z lektvarů." připomněla jsem jim a vydala se směrem k mé komnatě, ale někdo mě chytil za ruku. "Copak potřebuješ Draco?" zeptala jsem se nevinně. "Copak potřebuju? Naše princezna po nocích opouští sklepení a možná i celé Bradavice, nás zajímá co je tak důležité, že to neřekne ani nám." jemně se zamračil a pustil mě.
Odstoupila jsem od něj jeden krok a mykla rameny. "Nepotřebné informace nesděluji, a kdyby vás to tak moc zajímalo, byla jsem u ředitele." otočila jsme se a zaběhla do mé komnaty, kde jsem zamkla dveře pár pěknými kouzly.
Otočila jsem se a vyjekla, když přede mnou stál had. "Nemáš být mrtvý?" popošla jsem k němu blíže a pohladila ho po čumáku. Byl to Bazilišek, teda bez očí, minulý rok mu je Harry vypíchl, ale myslela jsem, že ho i zabil. Divné...
"Ahojky..." šla jsem na něj klidným tónem, vypadal docela vyděšeně. "Copak tady děláš?" podívala jsem se, kam jeho tělo vedlo a asi už jste uhodli, byla to koupelna. Nechceš si jít popovídat do komnaty, kde nemusíš být narvaný v potrubí?" jemně jsem se zasmála. Bazilišek jakoby kývl a odplazil se pryč. Hned na to jsem se proměnila v ještěrku a vydala se do tajemné komnaty.
Bylo tu hodně kostí a něco tu výrazně páchlo. Došla jsem do zelené síně, kde na mne čekal Bazilišek. Porozhlédla jsem se a přeměnila na mou pravou podobu. "Copak to tady máme?" zeptala jsem se ho a pohladila ho po hlavince. Pootočil hlavu, k velké soše zakladatele naší koleje Salazarovi Zmijozelovi a já k ní přistoupila. Těsně pod ní ležel deník, celý od inkoustu.
Zvedla jsem deník a vytáhla z něj předmět, který se později ukázal jako Baziliškův zub. Otevřela jsem knihu, která se zdála už nenapravitelně zničena. Zvedla jsem ruku a pootočila s ní proti směru hodinových ručiček. Objevil se zelený kruh, který se točil stejně, jako má ruka. Opravila jsem deník a zvedla ho. Šla jsem k Baziliškovi, který vypadal velmi smutně. "Teď zůstaň v klidu, neboj." pohladila jsem ho po hlavě a vytáhla hůlku. Zašeptala jsem jedno malé kouzlo a Bazilišek se začal zmenšovat, dokud nebyl malý, jako úžovka. Vzala jsem Baziliška do ruky a vydala se do komnat, kde jsem ulehla ke spánku.
