𝕎𝕙𝕚𝕥𝕖 ℝ𝕠𝕤𝕖𝕤

Kapitola 36

Probudilo mě pálení mého levého předloktí. "No jo už vstávám!" křikla jsem na svou ruku a došla k mému předem připravenému oblečení.Přišla jsem do koupelny, kde jsem si obvázala roky a s nimi a vlasy, které už jsou bohudík zase dlouhé hnědé a udělala jsem z toho takovou pěknou čapku. :3 Pak jsem vzala černé dlouhé šaty a oblékla si je. Celý límec mi rámovaly malinkaté kůstky. Nakonec jsem si vzala černé lodičky, ale ne moc vysoké, takové přiměřené. 

Došla jsem do jídelny, kde jsem s s Tomem a Bazim nasnídala, a potom už byl čas. "Čas setkání." ušklíbla jsem se a přehodila přes sebe veliký plášť, který mi schoval i rohy s křídly.

----

Tak dorazila jsem na místo setkání: Malfoy Manor. Je to tu pěkný, takový temný no, už vím proč si to tu Voldy vybral. Toma a Baziho jsem nechala doma, scénu si udělám i sama. Už jdu pozdě a myslím, že to ví i všichni vevnitř.

Otevřela jsem dveře do Malfoy Manoru a s klapáním podpatků jsem se vydala do místnosti, kde se konala schůze. Slyšela jsem z poza dveří jen jemné mumlání, a pak náhlý výkřik. "Kdo mi tu kazí schůzi?!" vykřikl hlas, který patřil pánovi Zla. Odložila jsem svůj plášť na věšák a roztáhla křídla. 

Prudce jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Tak a mám pozornost všech. Ušklíbla jsem se a postavila se vedle Toma Raddla. Chytila jsem se za suknici a řrkla. "Buď zdráv Tome." dala jsem si záležet, že mi na jazyku hezky vyzní jeho jméno, které nepoužívá. Slyšela jsem pár zalapání po dechu a i pár uchechtnutí. "A ty jsi kdo?" řekl docela naštvaně, protože nemá rád jeho jméno. Vstal a díval se mi přímo do očí.

"Ty mě nepoznáváš." udělala jsem smutný výraz. "No tak to asi půjdu, bylo mi s vámi hezky." otočila jsem se zády k němu. "Ale před tím než odejdu ti chci předat dárek." ušklíbla jsem se a přičarovala si jednu bílou růži do ruky. Další zalapání po dechu. "Královna mrtvých." zašeptalo pár smrtijedů a já se zpátky otočila na Toma.

"Už ti to došli, nebo mám někoho zabít?" naklonila jsem hlavu a protočila oči nad jeho němostí. "Dobře no." obešla jsem ho a sedla si na místo jeho pravé ruky, které nebylo obsazeno.

"Schůze může začít." řekla jsem a čekala, než si Voldemort sedne. 

----

Po strašně dlouhém probírání co se bude dít, jsme překročili k tématu 'věrnost'. "Jediný Červíček se o mě celou tu dobu staral a snažil se mě najít." stěžoval si Voldemort a já si odkašlala. "No dobře, tys taky pomáhala s mým návratem." vzdychl a pak si něco uvědomil. "Kde je ten deník?" zašeptal, ale věřím, že ho slyšeli i ostatní. "Neboj, zde není, je velmi dobře schován u mě." podívala jsem se na něj, na Severuse, a pak zpět na něj. On se otočil na Seva a něco mu v hlavě bliklo.

"Severusi, slyšel jsem, že jsi celou dobu, co jsem byl pryč, trávil schován pod křídly Brumbála." řekl a mírně se zamračil. "Můj pane, získával jsem potřebné informace-" ani to nestihl doříct a já ho přerušila. "Které předal mně, společně jsme je pak zkonzultovali a až bude správný čas vše se dozvíš." dala jsem ruce na stůl a nevinně se usmála. Voldemort se mírně zamračil, ale nic na to neřekl.

-----

"Schůze je u konce, vypadněte." řekl Pán zla a všichni se zvedli, teda krom mne a jeho. Když se zabouchly dveře za posledním smrtijedem, vstala jsem ze svého místa. Prošla jsem celou místnost, dokud jsem nedošla ke krbu. Pomocí mé magie jsem zapálila oheň a usmála se nad náhlým návalem tepla.

Ucítila jsem za mnou něčí přítomnost a poodstoupila jsem na stranu, aby se i Pán zla mohl ohřát. "Kde jsi získala svá křídla?" zeptal se mě tak jemně až jsem se udivila. "Narodila jsem se s nimi, ale po nějaké době jsem je musela vyměnit za jedny vzácné schopnosti. Ty mi ale byly odebrány po smrti mé matky." řekla jsem a pootočila rukou proti směru hodinových ručiček.

"Co to děláš?" zeptal se mě udiveně, když jsem s pomocí moci času změnila svůj vzhled na můj bývalý božský. "Byla jsem božsky nádherná, než ze mě udělali tohle." otočila jsem rukou zpět a změnila se nazpět. "Jak jsi to udělala?" zeptal se mě udiveně a já se ušklíbla. "Je toho dost co o mě nevíš." nechala jsem zmizet svá křídla a rohy. "Nevíš ani ždibec." šeptla jsem a luskla prsty.

"Umím pohybovat časem, prostorem i vším co se nachází zde ve ve vesmíru. Jsem nejsilnější bytost všech dob." změnila jsem jeho vzhled na jeho  sedmnáctileté já. "Taky jsi býval pohlednější, než jsi zemřel, jako já." změnila jsem svůj vzhled také na mé stoleté já. "Tolik mladí a tolik traumatu." otočila jsem hlavu od něj. Ucítila jsem jeho ruku na rameni.

Lidi můžu se vás zeptat, proč zrovna mi se vždy líbí ti nejvíce nesnášení lidé? "Všichni říkají, že nemáš srdce." řekla jsem mu a položila svou hlavu na jeho ruku. "To se prý říká i o tobě, nevím, kdo z nás dvou byl rok v Azkabanu." řekl a já se zasmála. " A kdo si tam zaslouží být hmm?" ušklíbla jsem se a otočila se na něj. "Nevím, o čem to mluvíš." zasmál se potichu. On se fakt zasmál. Já jsem rozesmála samotného  lorda Voldemorta. To mě donutilo se usmát. "Co se děje?" zeptal se mě, když viděl můj úsměv. "Rozesmála jsem Pána zla se zasmát." řekla jsem spokojeně.

"Já jsem zase rozesmál královnu všech mrtvých." řekl a já se na chvilku zastavila. "Řekl jsem něco špatně?" zeptal se opatrně. "Ne, jen že 2 nejvíce obávaní kouzelníci se zde baví, jako kdyby jim bylo 14 a prožívali svou první lásku. A to prý nemáme srdce." ušklíbla jsem se a čekala na jeho reakci. "Však taky teď jako teeneageři vypadáme."

955