𝕎𝕙𝕚𝕥𝕖 ℝ𝕠𝕤𝕖𝕤

Kapitola 39

Procházela jsem chodbami Malfoy Manoru rychlým krokem směr moje ložnice. Už uběhlo pár dní, spíše týdnů, od našeho zasnoubení. Je duben 13. a já začínám pociťovat Brumbálovu slabost. Musím se tam jít podívat.

A tak se i stalo, šla jsem do pokoje, kde jsem si vzala knihu s názvem ᚢᛖᚾᛞᛖᛚᛁᚷᚺᛖᛏᛊᛊᛏᛖᛁᚾᛖᚾᛖ a přemístila se do ředitelny. "Albusi." vyběhla jsem k němu a nevnímala mladého Pottera u dveří. "To, co se chystáš udělat je zbytečné, náhrdelník zde nenajdeš." řekla jsem mu a vytáhla knížku. "Kniha, náhrdelník, diadém a prsten." popsala jsem obsah knihy a Harry nás začal poslouchat. "Vyber si jeden a já ti ho dám, více už si bude muset najít sám." řekla jsem a mrkla na něj. "Prsten." pochopil Albus a já otevřela kouzlem knihu.

"Ano ti nezkoušej Harry." řekla jsem, když mladej začal vytahovat hůlku z jeho kapsy. "Co jsem řekla? Dej to zpátky." otočila jsem se na něj a zamračila se. "A opovaž se někomu říct, žes mě viděl." varovala jsem ho a v tu chvíli přiletěl do ředitelny Severus s Dracem. "Ještě někdo?" protočila jsem očima a sedla si na Albusovu katedru. "Pardon paní." sklonil trošku hlavu a Draco udělal to stejné. "Tady ne, máme hosty." ukázala jsem očkama na Harryho. "No dobrá tu máš." hodila jsem po Albusovi ten prstýnek a knihu si schovala.

"Harry promiň že ti to kazím, na žádný výlet se strýčkem Brumbálem nejedeš, protože dostal to, co chtěl." usmála jsem se ironicky a nadzvedla obočí. 'Co jsi udělal?' zeptala jsem se Draca v hlavě. 'Chtěl jsem se dostat na Křiklanovu podělanou párty, nevím, jak zabít Brumbála. Docházejí mi nápady.' vysvětlil mi Draco a já se na něj usmála. "Prosím pánové. Severusi, že rád odvedeš mladého Pottera na párty od pana Křiklana." naznačila jsem mu ať vypadnou.

"A teď proč jsme přišla." řekla jsem, když ti dva odešli. "Albusi ty víš co se musí stát." řekla jsem mu a sklopila hlavu. "Někdo z nás tří tě musí zabít, ale nechci, aby to byl Draco." řekla jsem a koukla se na mladého Malfoye. "Tohle nesmíš říct nikomu, nikdo nesmí vědět, že jsi tu byl." řekla jsem mu a on chtěl oponovat. "Do hlavy se i nedostane, to zařídím." kývl na mě.

"Myslím, že vím, že sis vybral Severuse, ale měl bys ještě zvážit." podívala jsem se na něj smutně. "Ani jeden z nich neumře, nechci aby umřeli." koukla jsem se na Albuse smutně. "Umřeli, o čem to mluvíš?" zeptal se mě Draco. "O budoucnosti, ten kdo zabije Brumbála bude muset umřít kvůli jeho hůlce." naznačila jsem hlavou k bezové hůlce. "Je jedna z relikvií smrti." dodal Albus a začal nám povídat příběh o relikviích smrti.

>>>

"Příběh vypráví o bratrech Antiochovi, Cadmusovi a Ignotusovi Peverellových. Ti jednou došli k řece, která byla příliš hluboká, aby se dala přebrodit, a také moc nebezpečná, aby se dala přeplavat. Ovládali však čáry a kouzla a vykouzlili přes zrádnou vodu most, kde jim zastoupila cestu Smrt. Zlobila se, že byla ochuzena o tři nové oběti, protože poutníci se většinou snažili řeku přeplavat a utopili se. Ale prohnaná Smrt se nevzdala. Poblahopřála bratrům k umění čar a kouzel a prohlásila, že když se jí tak chytře vyhnuli, dá každému nějakou odměnu."

"A tak nejstarší bratr, který měl bojovnou povahu, žádal hůlku, která by byla nejsilnější na světě; hůlka musí vždy majiteli vyhrát souboj." Bezová hůlka. 

"Pak přišel na řadu druhý muž, a protože byl domýšlivý, rozhodl se, že by chtěl nad Smrtí vyhrát ještě jednou, a proto požádal o něco, co by odvrátilo smrt. Dostal kámen, který dokáže vrátit život mrtvému." Kámen vzkříšení.

"Nejmladší z bratrů byl nejskromnější a také nejmoudřejší a Smrti nevěřil. A tak požádal o něco, co by mu umožnilo procházet životem a s čím by se mohl stát před Smrtí neviditelným a nemohla by ho tak najít. A tak mu Smrt, ač velmi nerada, předala svůj neviditelný plášť." Neviditelný plášť.

"Pak Smrt poodstoupila stranou a nechala tři bratry, aby mohli pokračovat ve své cestě. A protože měl každý z bratrů svůj vlastní cíl, rozhodli se, že se rozdělí. 

První bratr byl na cestě déle než týden a dorazil do vzdálené vsi, ve které vyhledal kouzelníka, se kterým měl kdysi spor, a dali se do souboje. Samozřejmě, protože měl nejsilnější hůlku na světě, souboj vyhrál. V hostinci se vychloubal, jakou má mocnou hůlku, že ji dostal od samotné Smrti a že ho dělá nepřemožitelného. Ještě té noci se jiný kouzelník doplazil k nejstaršímu bratrovi, který ležel na posteli omámený vínem, vzal mu jeho hůlku a pro jistotu podřízl nejstaršímu bratrovi hrdlo. A tak se Smrt zmocnila prvního z bratří.

Mezitím druhý z bratrů cestoval do domu, kde žil. Vytáhl kámen, který měl moc, aby vzkřísil mrtvé, a před ním se najednou objevila postava dívky, kterou doufal, že si vezme za ženu. Ale zemřela v mladém věku. Nyní mu však připadala smutná a chladná, jako by ji od něj dělil nějaký neviditelný závoj. A přestože se vrátila do smrtelného světa, nenáležela do něj a trpěla tím. Nakonec to druhý bratr nevydržel a hnaný šílenstvím a beznadějnou touhou se k ní připojit, se zabil. A tak se Smrt zmocnila druhého z bratří.

A přestože Smrt hledala třetího bratra mnoho let, nikde ho nemohla nalézt. Až když dosáhl opravdu vysokého věku a odložil svůj neviditelný plášť, který předal svému synovi, poté se pozdravil se smrtí jakožto se starou známou,ochotně se k ní připojil a coby rovnocenný poutník s ní odešel z tohoto světa."

<<<

Po nádherném příběhu jsme poslali Draca, aby šel spát. "Dobrou." zamávala jsem na něj, když mizel ve dveřích. "Proč se tak chováš?" zeptal se mě Albus a já nakrčila obočí. "O čem mluvíš?" zeptala jsem se ho na oplátku a on se zasmál. "To jak se chováš, jsi nepředvídatelná, chvíli se chováš, jako kdybys měla zabít celý svět a v druhou, jako kdybys byla na naší straně." vysvětlil a já zakývala hlavou. "Musím se tak chovat, nesmím být úplně jednostranná, jsem přeci strážkyně nejmocnějších věcí ve vesmíru." mykla jsem rameny a smutně povzdychla. "Chtěla bych už konec, máš štěstí, že jedná věc co čeká tebe je smrt." řekla jsem a pak si uvědomila.

"Promiň." sklopila jsem hlavu. "Nevadí, ale slyšel jsem jednu věc. A podle tvého prstýnku to musí být pravda." usmál se a já taky. "Stejně mi ho osud nedopřeje." usmála jsem se smutně.

1035