Darkness Full of Blood (Was It a Murder?)

2.

Kapky se jedna po druhé spouštěly k zemi a stékaly po studených čumácích jednotlivých vlků. I Kampiho srst už byla zmáčená, ale on se stále díval nepřítomným pohledem někam do dáli. Uběhla noc po Yalpinému odmítnutí. Blizzard na něj naléhala, ať ji nechá plavat, ale jak? Jak má na to zapomenout? Už se s ní nikdy nebude bavit tak jako dřív!

Zamrkal, když si uvědomil, jak mu vysává oči Beta Imfa. Jak dlouho už na něj takhle čumí? Čím mu zase vadí? Béžovohnědá srst mu deštěm splývala k tělu podobně jako Kampimu. Vzpamatoval se a dotčeně na něj skoro nevědomky vyplázl jazyk. Třeba ho to zastraší. Už ho štvalo, jak z něj nespouštěl Imfa oči. Ten se jen zakřenil nazpátek, podrbal za uchem a odešel si hledat jinou oběť. Divný tvor.

Vlastně, skoro všichni byli jinak takoví nějací věčně zamlklí. Alfa se ukázal jen zřídkakdy, většinou se schovával zalezlý někde ve svěm doupěti a zbytek smečky si po spousty času držel odstup od sebe navzájem.

Kromě Dawn. Její bílé tlapy cákaly vodu kolem sebe, jak přebíhala v kalužích. Nikdo jí nevěnoval pozornost ani tehdy, když prudce změnila směr.
,,Hurricane!" vykřikla a Kampi zpozorněl. Pohlédl na Blizzard, která opravdu splývala s ostatními. Vedla hlubokou konverzaci s bledě šedivým velmi mladým vlkem a ani jeden nevypadal, že si Dawn všiml.

Ale on už stál na nohou. Snažil se vytřepat si vodu z očí, ale to mu stejně nepomáhalo. Zatracený déšť! Neměl by ani existovat!

Hurricane se v návalech padající vody objevil jako první než se podařilo Kampimu se sebou něco udělat. Dawn už zase změnila směr někam k Alfovu doupěti.
,,Co se stalo proměsíc?" zeptal chladně hnědý vlk s bílým břichem, když se i on k nim dostal.
Kampimu vrtala hlavou stejná otázka. Přemýšlel, jestli kamarád někde nezakopl a nerozsekal se o kameny.

Hurricane kráčel deštěm se skloněnou hlavou, z tváře mu do rozmáčené půdy zkapávala krev.
,,Je pryč," zachraptěl.
,,Yalpi je pryč."

Yalpi? Jak to myslí?! Kde, pryč?! Je mrtvá snad? Nebo se jen pohádali a vrátí se do setmění?
Opřel se přítelovi o bok promáčený i přes hustou bílou srst až na kost. On sám se začal poněkud třást. Zrovna Yalpi nemůže jentak odejít!

,,Určitě si potřebovala vyřídit jen svoje důležitosti. Pak tě zakousne za to, že jsi se jí do toho motal. Jo, to už se vlastně asi stalo, jak vidím." Nad slovy Imfy zavrtěla hlavou nejen jeho družka, která se se svou velikostí mezi ostatními velikány skoro až ztrácela.

To už se na místě sešli všichni včetně Blizzard s nejmladším členem smečky bledě šedé srsti hned za sebou.

,,Co se stalo? Kde je Yalpi? Kam šla? Napadl tě někdo?" naléhal Kampi. Potřeboval si s Hurricanem popovídat o samotě. Vyptat se ho na vše, co se stalo. A hlavně na Yalpi!

Dawn už přiváděla Alfu tím příšerným lijákem. Zběsilý déšť se hnal k zemi ještě rychleji a hustčeji než před chvílí.
,,Co se děje? Hurricane?" zaburácel Alfa.
,,Kde je Omega?"

,,Jo, kde je? Co si jí ksakru udělal u všech myších hoven? Proč? Kde je nebo z tebe udělám srajdu uprostřed tábora!" Skoro to až vypadalo, že se Dawn na všechny během chvíle vrhne.

,,Oni si ji odvedli..." vydal Hurricane ze sebe.
,,Kdo si ji odvedl?" Kampi toho potřeboval vědět co nejvíce. Neměla by ji pak smečka jít hledat? ,,Netuším, neviděl jsem mu do tváře," zavrtěl Hurricane hlavou a přivřel jedno oko, aby mu do něj neskápla krev.
,,Měl jen něco kolem krku, myslím."

,,Pokud dovolíš Alfo, sám bych se toho klidně i ujal a..." ,,Ne!" Přerušil hnědého vlka s bílým břichem ostře. Geist si tedy jen poslušně sedl opodál. ,,Tak půjdu taky!" navrhl Kampi a zadoufal, že si jeho ochoty pomoct všimne i Geist. Žádná reakce z jeho strany, ale zase z Alfovy. ,,Ne, už jsem řekl. Nikdo nikam nejde. Kdyby nám doopravdy k něčemu byla, zvládla by se vrátit. Až přijde, tak přijde."

Kampi nevěřil vlastním uším!
Opravdu se mu ta slova jen nezdála?
Nejspíš on jediný zůstál stát s tlamou dokořán.
Imfa se tvářil až příliš neurčitě a zahloubaně. Naproti tomu Geist se netvářil nijak, podobně jako Imfova nízká družka Aestas a Blizzard.

Kde je jejich morálka? Kde je duše smečky, co má držet pospolu? Kde je ta smečka?

,,Udělej něco se sebou, Hurricane. Akorát tak tady postávat a myslet si, že ti to déšť smyje, je bezúčelné. A pohni!" Zavrčel Imfa než se rozešel podobným směrem jako Alfa.

,,Jdu s tebou," pokusil se dát o sobě Kampi ještě přítelovi vědět. Ačkoli se to u něj dalo zařadit mezi vzácnosti, chápal jeho bolest, protože si nedokázal představit, že by přišel o Blizzard.
Jenže ani pro něj to rozhodně nebylo nijak lehké. Cítil se úplně omráčený. Jeho zmatená mysl se mu vířila.
,,Nemusíš," řekl Hurricane nevýrazným hlasem a zavrtěl hlavou než zmizel v dešti.

Kampimu bylo příšerně. Nedokázal si to bez Yalpi představit. Určitě teď někde ležela zmáčená ta růže, kterou v období barevného listí našel opravdu těžko. A ona ji ani neocenila.

...Jsi to ty, kdo za to může...

Po relativně dlouhé době se mu zase začaly ty hlasy ozívat v hlavě! Ne, za to nemůže on...
Nebo snad ano? Odešla, protože jí ukázal kus sebe?

A co bude dál?
Musí se pokusit si s ostaními promluvit a přinejhorším zžít se s tou krutou realitou. A snad už by mohlo být zase všechno v pořádku jako předtím... i kdyby musel strávit zbytek života bez ní.