Darkness Full of Blood (Was It a Murder?)

12.

,,Tak co? Přišel jsi na to?
Kdo to byl? Snažil jsi se to zjistit?
Já věděla, že je to s tebou marný!
Furt jen samý kecy!"

Dawn zavrtěla podrážděně hlavou a užuž natahovala bílou tlapu.
,,Já už tě musím jednou flák-"

,,shhh" šeptnul tiše Geist, jehož hnědobílá srst nyní zářila stejně matným světlem jako jeho dříve nebesky modré oči.

Kampi sám vycenil zuby na Dawn.
,,Snažím se!"
,,Plácáš akorát tak samé nesmysly všude, kam strčíš čumák!"
,,Že to říkáš zrovna ty," zamručel Kampi.

,,To stačí Dawn, nech ho dnes být, však on jednou okusí bolest, kterou nečeká." zavrtěl Geist mírně hlavou. ,,Třeba tě to ještě uklidní," pousmál se na vlčici vedle sebe.

,,Seber tomu zmetkovi život dřív, než to on udělá tobě," zavrčel světlý vlk sedící opodál. Kampi zde bývalého Alfu smečky nečekal. Kalnui si sám pro sebe ohrnoval pysky a ukazoval tesáky, čímž to doprovázel hlubokým vrčením.

Šedému vlkovi se světlou hlavou z toho všeho bylo dost těžko. Tak ho tížilo to, že neměl skoro ani ponětí o kom se ti tři mrtví bavili.
Imfa? Kenshō? Aestas? Hurricane? Či snad jeho milovaná sestra Blizzard? Doufal, že už vůbec ne Yalpi.

Ze svého smyšleného seznamu podezřelých už si pár z nich vyškrtal. Ale jak moc se mýlil?
Aestas byla statná, ale příliš nízká na to, aby shodila Dawn ze skály. Ovšem, mohla spolupracovat s Imfou. A štěrk v srsti Geista musel sebrat někdo, kdo byl na lovu právě s ním. Beta sám? Hurricane? Blizzard? Kenshō? Obával se nejhoršího.

A kde to vůbec byl? Obyčejnému snu se to podobalo jen ztěží. Ty postavy se zdály tak blízké skutečnosti. Když ještě obývaly zem spolu s ním.

,,Vím nad čím přemýšlíš," pokýval Geist hlavou a Kalnui na něj z dálky stále stejně pobouřeně pohlédl.
,,Sen to opravdu není. Je to něco víc. A mluvíme zrovna s tebou, protože... ehm..." zamyslel se bývalý Alfa.

,,Jak to říct... tobě to Sluncidík snad nikdo neuvěří..." pokračoval větu Geist, ale hned nato otevřela zrzavou tlamu zase Dawn.
,,Protože seš prostě strašně divnej," dokončila to za ostatní. Na to už jen Geist tiše mlčel s pohledem chladným, jak hvězdy kolem.
,,Ona má pravdu," zabručel Kalnui.

Jak jako divnej?
To už se Kampimu přestávalo líbit. Začínal si uvědomovat, že už pro sebe potichu vrčí.
Nejen, že mu nechtěli vyzradit, kdo za to všechno může, ale taky ho začali nazývat divným.

,,Kifo nás pozoruje," varoval Geist a ukázal čenichem na obrovskou postavu ptáka, jež seděla ještě dál než shrbený Kalnui. I na takovou dálku dokázal Kampi rozpoznat mlžně bílé oči orlosupa smrti, jak ho pozoroval dravčím zrakem.

,,A co Despota?" otázal se ještě.
,,Despota?" podivil se Kalnui.
,,Já si dřív myslela, že neexistuje."
,,Též jsem si myslel, že se jedná pouze o báchorku," přiznal Geist.

,,On, démonický vlk Despota..." promluvil najednou zkřípavým, nepříjemným hlasem Kifo.
,,Nebo ono, či co to vůbec je," uchechtla se Dawn, ale orlosup se nenechal jentak vyrušit.
,,Despota je na zemi. Mezi vámi. Jeho zkažená duše se chce mstít za nepozornost. Toto právě jeho spravedlnost považuje za hřích. Já, Smrt nad ním nemám žádnou moc. Je jedním z posledních svého druhu a nedá se nijak zastavit. On nezabíjí, on mučí. Já jsem jen osvobozením od útrpné bolesti, kterou on přináší. Kdyby mohl, zmanipuloval by jednoho z vás. Jenže dotyčný už své myšlenky má a stačí mu pouze Despotovo popostrčení... Temnota se snesla mezi štíty vysokých hor. Název vaší smečky je výstižný. Jsou to zlé časy, Kampi, vlku z Temných hor. Lunnících vlků je málo. Velmi málo. A sraz Alf z různých smeček vašeho druhu se blíží. Musíte podat zprávy, musíte připravit jistého vlka mně, abych si jej převzal a vy byli zachráněni..." vztyčil mohutnou světlou hlavu výš, než předtím.

,,Nechť leží osud ve vašich tlapách..."

Kampi sebou prudce cuknul. Rychle otevřel oči a pokusil se zpomalit svůj zběsilný dech. Otřel si do kapradí spocené čelo a skryl zoufale hlavu mezi tlapy. Ať to všechno skončí! Ne... chladný a houževnatý vlk z Temných hor se nesmí jentak vzdát...

Šedivozelenkavé oči upřel na oblohu, obvykle posetou hvězdami. Dnes jeho pohled skončil pouze u podivných mraků, přes které ani Měsíc neviděl a on nemohl tedy své bušící srdce uklidnit tím, že by na ně Maan dával pozor.

Mohl ale zkusit dát do pořádku kručící žaludek. Opatrně od sebe odsunul spící sestru, která ho z jedné strany chránila před mrazivým větrem a překročil Hurricana, jenž si zase lehnul do cesty větru z druhé strany. Dnešní noc byla alespoň pro Kampiho bezvětrná.

Tichounce se přiblížil s plamínkem naděje k místu, kde se ukládalo nesnězené jídlo. Kifovižel, Imfa se již očividně postaral o to, aby se zde neválely zbytky a skoro očištěné kosti Kampimu neměly jak pomoci.

Jenže, takhle z dálky, si mladý vlk všiml, že členi smečky nejsou všichni. Aestas chyběla.

Znepokojeně se rozhlédl více kolem sebe a zadoufal, že mezi podzimně suchým křovím vlčici najde. Ulevil si, že alespoň projednou se vratké štěstí obrátilo k němu, když zpozoroval menší postavu, proklouzávající mezi vysokými kmeny jehličnanů. Neváhal a tiše se pustil za ní. Zvědavost jej popoháněla.

S největší opatrností našlapoval v jejích stopách a děkoval všemu možnému, že jeho druh vlka nemá tak úžasný čich a sluch a že se spoléhá hlavně na zrak, jenž ovšem taky nepatřil k silným stránkám Aestas, jejíž jedno oko už nadobro nic nevidělo.

Ona ale šla dál, téměř procházkovou a bezstarostnou chůzí. Pak se zastavila a pomalu otočila hlavu na Kampiho. Její zdravé žluté oko se zalesklo ve zbytcích svitu Měsíce, který nešel skrz mraky více vidět.

,,Co chceš?" zavrčela a Kampi pomalu a nejistě zavrtěl ocasem. Rýsovala se druhá postava vedle ní? Kampiho zamrazilo na tmavém hřbetě.
A to mu začalo něco docházet. Vedle Aestas stál Despota a ona se pomalu přibližovala ke Kampimu, žlutým a bledým okem jej snad vražedně propichovala.
Chtěla ho zabít!

Kampi vyhrnul pysky a hrdelně zavrčel. Napnul tělo a stáhnul uši. Nebyl žádný zbabělec, ani slaboch. Nechtěl, aby k něčemu takovému došlo, ovšem neměl na výběr. Kifova slova si pamatoval jasně.