Darkness Full of Blood (Was It a Murder?)

14.

,,Já... chtěl jsem se ti omluvit," řekl Kampi a svěsil ocas. Studený vzduch jej pálil v hrdle a řidká vlhká mlha mu chladila čumák.

Slaboch... máš zabít nepřítele...

Nevnímal to. Co mu mělo přinést, když poslouchal někoho, nebo něco, o čem ani nevěděl, co vlastně je? Tady byl důkaz.

Aestas neodpovídala. Jen pootočila hlavou směrem k němu i přesto, že jej neviděla. A mohl za to on. Co ho to jen napadlo?

,,Mazej pryč, tupče" zapíchla se do jeho uší ostrá slova Imfy, nesoucí své oblíbené ořechy pro Aestas.
,,Kvůli tobě se nebude každý den dívat na takového fešáka jako já,"
,,Rozkaz, pane," odvětil suše Kampi a opustil bez jiného váhání neexistující stín zakrslého borovičí.

Odplížil se k Hurricanovi a Blizzard, kteří se povalovali na skalnaté plošině, kde by si obvykle smečka prohřívala kožichy na podzimních paprscích slunce, jenž chybělo stejně jako zbytek smečky. Kampi měl pocit, že mu svědomí rozežírá všechny vnitřnosti jako nějaký krutý parazit.

,,Jdem na lov," řekl chladně Hurricane a postavil se.
,,Kampi jde se mnou," dodal.
,,Fajn, odpověděla Blizzard za Kampiho a než se rozešli, ještě se na něj jednou podívala.
,,Co ta noha?"
,,Taky fajn."

Kampi mírně pokulhával po vlhkém mechu. Jeho mysl byla naprosto roztříštěná a rozmíchaná úplně všelijak, takže se nezvládal soustředit ani na lov. Vlastně se to ani lovu skoro nepodobalo, až na toho ptáka, kterého Hurricane cestou ulovil.

,,Zase to slyším. Doufal jsem, že to zmizelo, ale vrátilo se to. Čas od času mám dokonce pocit, že vidím něco, co jiní ne. Je to strašně o nervy," povídal a Hurricane dál mlčel. Ale Kampi věděl, že poslouchal každé jeho slovo. Vždy tomu tak bylo. A také to patřilo jako součást jejich přátelství. Kampi mluvil, Hurricane poslouchal.

,,Už se tam nechci vracet, mezi ostatní. Půjdu hledat Yalpi, vzkaž Blizzard, že- že se pro vás vrátíme až ji najdu a ujistím se, že je v pořádku."
,,Nikam nejdeš,"
,,Já musím, Hurricane," povzdechl si Kampi a pozvedl hlavu. Přes řidkou mlhu se mu obzor menšil.
,,Najdi Kensha. Chce se pomstít, tak mu v tom zabraň. Aestas s Imfou už mě nechtějí ani vidět," řekl s posmutnělým hlasem, ale ocas mu stále přátelsky cukal.
,,Když jsem... když jsem se s Blizzard připojil do této smečky..." nadechl se hluboce se snahou zatlačit ty nejstarší vzpomínky na minulost.
,,...Myslel jsem, že se můj život konečně obrátil k lepšímu. Zmýlil jsem se."
Hurricane stále zůstal bez slova.

,,Jdu hned, možná ji ani nenajdu a možná to za chvíli vzdám, ale zbytek téhle smečky už nemá větší cenu. Dělám blbosti, chyby, kterých lituju, vidím a slyším věci, které ostatní ne a jsem to nejdivnější, co mě mohlo potkat. Řekl bych ti, s kým jsem dnes v noci mluvil, ale nevím, zdali bys mi to uvěřil. Jsem jen blázen a všichni to vědí. Už můj bratr to věděl a já to nikdy nechtěl přijmout. Ale co mi vlastně zbývá? Všechno- všechno je to už na sračky," řekl s uchechtnutím. Na chvíli si myslel, že už mu je všechno jedno, ale Hurricane se zastavil a tmavýma očima se mu zahleděl hluboko do těch jeho.

,,Musíme si ujasnit pár věcí, Kampi," začal a Kampi lhostejně prokroutil očima.
,,Ty nejsi blázen, ani divnej, jsi jinej, jasný? Beta, možná už Alfa, je taky zvláštní stvoření a neslyšel jsem nikoho, kdo by o něm řekl, že je divný. Vymýšlí si jakési jeleny s rohem, líbá stromy, bubnuje a někdy mu musím říkat dokonce Klátič." zavrčel zvláštním hlasem. Takovým ledově hřejivým.
,,A navíc, tady není očividně úplně nejbezpečněji, ale co venku? Co když je ten, kdo za vše může, někde venku?"
,,Není, je tady. Mezi námi. A je nás jen pár."
,,Kampi, po mém boku se ti nemůže stát nic,"
,,Ale já musím."

...

Chladný vítr hladil Kampiho čumák, ale až k tělu se přes hustou srst jen těžko dostal. Masivní skalnaté štíty se tyčily v pozadí. Suchá tráva šepotala a tancovala ve větru. Navzdory poledni, husté mraky nedovolily, aby se slunce dostalo až na zem ke Kampimu.

Šel horskými pláněmi po hřebenech a úchvatné výhledy na svět někde hluboko dole jej čas od času drobně potěšily. Byl jako zoufalý potulný lovec, co se snažil najít jakékoliv stopy. Sluncižel zase všechno ztrácel, včetně naděje.

Otočil se za tím šepotem v přítmí a přemýšlel, zdali to v mlze šustí pouze tráva. Již od začátku věděl, že není sám a každou chvíli se se strachem otáčel.
,,Já vím, že tam jsi, Despoto," zavrčel, když naslouchal.

,,Yalpi nenajdeš, vrať se," ušklíbl se jeden ze stínů. Ve skutečnosti o stín nešlo.
,,Jsi stejně tvrdohlavý jak tvá sestra. Alespoň osud ti daruji stejný," zaskřípala Despotova slova.
,,Ty chceš, abych se vrátil. Abys mě dostal, že ano? Aby mě někdo z nich zabil."

,,Uklidní tě, když ti řeknu, že mi tvá sestra postačí?" zlomyslný úšklebek protnul démonovu tvář.

To Kampimu stačilo. Naposledy se ohlédnul. V duchu zvolal s beznadějí a zoufalostí Yalpino jméno. Nechtěl spustit slzy, protože tíha těchto krutých dnů se zvětšovala. Zase zklamal. Ať se snažil o cokoliv, nic se mu nedařilo. Chtěl odhalit vraha. Nic. Chtěl najít vlčici, která ho jednou a navždy omámila. Zase nic. Za normálních okolností by byl schopen přeběhnout pohoří jen pro ni, ale chtěl riskovat život Blizzard?

Tím tedy skončila jeho krátká výprava za krutého a bolestivého smíchu Despoty.