Od minulé doby sněhu se zdálo všechno tak, jak má být. Nebo to alespoň považoval za nejlepší období svého těžkého života. Ale když odešla, všechno se začalo měnit až příliš rychle. Temnota se spustila na smečku a přišly věci horší než koho kdy mohlo...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Konečně se odpojila od skupiny. Potřebovala alespoň na chvíli vlastní klid. Nedokázala mezi nimi zahnat ten pocit, že jí kvůli vlastním myšlenkám vybouchne hlava. Šla pomalu, zaklonila tedy hlavu a zavřela oči doufajíc, že to pomůže. Nervy měla napnuté. Všechno ji poslední dobou iritovalo a nemohla si s tím pomoci. Hluboce se nadechla. Chtěla je všechny nechat za sebou. Poslední dny byly špatně. Potřebovala vymyslet, jak jich využít, aby z toho měla alespoň něco.
,,Yalpi se vypařila, Alfa chcíp, Kampi neustále do mě něco hustí, Imfa hustí zase sebe a Hurricane do mě z nějakého důvodu strašně divně čumí. Co mu mrdá?" zeptala se sama sebe a pokusila se tomu pousmát. ,,Jako kdybych jeho fotra zabila já."
Nejspíš ji přistihl někde uprostřed jejího nočního spícího chození, o kterém se nedávno dozvěděla od Geista. ,,Pěkně debilní," připadalo jí trapné, že nad sebou někdy nemá kontrolu.
Mohla by se pokusit převzít smečku. Ukázat jim, že je schopnější než Imfa. Budou si jí víc vážit? Geist určitě pomůže. Mohla se na něj spolehnout, připadal jí jako jediný rozumný vlk uprostřed bandy tupců. A až někdy potká otce, určitě na ni bude hrdý.
Všechno to znělo tak sladce. Tak pěkně a nadějně. Přistihla se, že se jí zkroutily koutky nahoru. Pomalá a lehká vůně noci jí pročišťovala celý vnitřek. Celou její existenci. Přinášela klid.
Náraz z boku jí otevřel oči. Snad nemohla do ničeho narazit tak hloupě.
Ne, to někdo vrazil do ní. Nic neviděla, oči si nestihly přivyknout. Slepě pátrala po někom kolem než se jí zorničky správně rozšířily.
Stříbrný vlk se jako přízrak oblékal v temnotě, skrčen se pomalu přibližoval. O co mu šlo? O svého otce? ,,Hurricane, já to nebyla, přísa-"
Ale v tu chvíli se odrazil a přišpendlil ji k zemi. Začala prskat jako kočka, drápat a divoce ukazovat tesáky. Přiložil jí tlapu na krk a omezil přísun vzduchu. ,,Já to neby-", musela místo slov zalapat po vzduchu. Nedal si říct. Bude třeba jiný způsob.
Otočila hlavou a nechala dobrovolně, aby jí drápy zajely pod kůži. Ty svoje zaryla do země, skrčila zadní nohy a v následujícím okamžiku se odrazila a vysmekla.
Zkusí ještě jednou vyjednávat? Pozdě. Než si to stihla promyslet, schytala jednu do hlavy. Krev se však nespustila.
