Felix
Procházel jsem se ulicemi, nad kterými se zadělávalo na pořádnou bouřku. Pršelo tak jako vždycky. V historii Soulu nikdy nepršelo tak moc jako posledních 20 let. Né že bych žil tak dlouho, je mi teprve 18.
Ale posledních 20 let se tu počasí rapidně zhoršovalo. Bydlel jsem sice v odlehlejším místě, přes pole k lesu, ale pořád to bylo v Soulu. Nikdo nedokázal vysvětlit proč se počasí chová jak se chová. Ani meteorologové. Počasí se prostě zbláznilo.
Šel jsem po silnici, když v tu jsem uslyšel obrovskou ránu a leknutím se skrčil. V tu moje oči pohlédly na oblohu a to byl ten moment zlomu, kdy jsem zahlédl jak se mezi černými mraky utvořil kruh ze kterého sálalo až nadpřirozeně moc světla. Chtěl jsem utéct už domů, neboť jsem byl už blízko svého bytu, ale moje oči uchvátilo něco jiného. Ze zářícího kruhu se na zem řítil... člověk? Bylo to člověku podobné.
Chvíli jsem si myslel, že jsem se stal svědkem nějaké letecké nehody, ale nic jiného z nebe nepadalo. Ta věc nebo osoba se ale pomalu a jistě přibližovala směrem k lesu. Nevím ani co mě to popadlo, ale běžel jsem za tím. Co když je to opravdu člověk? Jak by jsi chtěl zachránit někoho kdo padá z nebe ty idiote. Ozvalo se moje podvědomí, které jsem ale úspěšně odignoroval a prostě běžel. Bylo mi jedno jestli po ulicích jely auta nebo jestli bych do někoho narazil. Prostě jsem běžel.
Když jsem se přibližovat k obrovskému poli, zastavil jsem. U prostřed pole byla obrovská díra. Co díra, jáma. Jakoby do pole spadl kus meteoritu nebo Thórovo kladivo. Jen co jsem popadl dech jsem se rozběhl k díře.
To co jsem u prostřed ní uviděl mi ale vyrazilo dech. Byl to nějaký kluk. Byl jsem si tím stoprocentně jistý. Pomalu jsem se sklouzl po hlíně do díry a běžel se podívat, zda vůbec žije i když mi bylo jasné, že to neměl šanci přežít.
Jakmile jsem došel přímo k němu jsem se šokem od něj oddálil. Měl na zádech černá hustá křídla. Šokovaně jsem sledoval jak se zlehka pohl a zakřičel bolestí. Jakmile jsem uviděl jeho tvář moje srdce vynechalo úder. Byl až nadpřirozeně krásný. Byl kurva nádherný.
Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že tohle stvoření není odtud. Byl to anděl. Černý anděl s polámanými křídly.
ČTEŠ
Černý Anděl | Hyunlix
Fanfiction𝐅𝐞𝐥𝐢𝐱 Když jsem se večer při bouřce procházel po ulicích, najednou jsem uviděl mezi mraky z povzdálí, jak se mezi mraky utvořil jasný a zářivý kruh. Právě z toho kruhu, z ničeho nic něco padalo na zem. Zarazil jsem se. Vypadalo to, jako by se...
