Dračí následníci: Elementálové

Prolog

Říká se, že náš svět začal myšlenkou. A že ta myšlenka patřila drakovi.

Kdysi, ještě před vznikem času, obývali náš svět čtyři draci. Terraris, vládkyně země, Aquaris, vládkyně vody, Ignisiris, vládce ohně, a Airis, vládkyně vzduchu. Nikdo dnes neví, jak tito draci přesně tenkrát vypadali, ale říká se, že byli samotným ztělesněním svého živlu, stejně jako jejich povaha.

Terraris byla jako země. Silná, tvrdohlavá, ale také velmi pečující a odvážná. Byla pevnou půdou pod nohama ostatních draků a vždy se na ni dalo spolehnout.

Aquaris byla zase jako voda. Byla jemná, něžná, starostlivá, a když někdo něco potřeboval, postarala se s citem jako žádný jiný drak. Ovšem stejně jako to moře, i ona se uměla rozzuřit.

Airis byla vzduch. Bez ní nikdo nemohl žít. Vždy ostatní draky povznášela, podporovala, dodávala jim naději, a někdy, když si nemohla pomoct, ráda létala s hlavou vysoko v oblacích. Byla ztělesněním nejen vzduchu, ale také svobody.

A pak tu byl Ignisiris. Jediný samec mezi čtyřmi draky. Jeho živel, oheň, byl rozhodně nejdivočejší ze všech živlů. A to platilo i pro jeho povahu. Byl divoký, svéhlavý, nespoutaný, vzteklý! Dělal si, co chtěl, a na ostatní draky pořád jenom štěkal. Myslel si, že je něco víc, a svou září to rád dával najevo. Dračice se bály, že jeho samolibost a vztek ho jednou zcela ovládnou...

A pak se to stalo. Ignisiris procitl.

Uvědomil si totiž, že kdyby je svým vztekem a samolibostí od sebe odehnal, doslova nic by mu už nezbylo. Celý život znal jenom je. Bez nich... by nebyl ani on.

Po tomto uvědomění mu z oka ukápla jediná slza...

Z té slzy vznikla jiskra. A z té jiskry byla naděje.

Údajně to byl právě Ignisiris, kdo v tu chvíli dostal tu osudovou myšlenku. Uchopil jiskru, dal do ní vše to dobré, co oheň představuje, a stvořil z ní Slunce. Celý dračí svět během chvíle zachvátilo světlo a také teplo.

Možná to byla Terraris, kdo dostal tu onu velkou myšlenku, neboť jen co uviděla tu prázdnotu světa, vzteky do toho prázdna dupla a jak se pak zvedala, odnikud z toho prázdna vyvstala i země. Tak stvořila půdu a pevnou zemi, na kterou mohlo Slunce svítit.

Jen co se první paprsky dotkly pevniny a začaly ji zahřívat, Aquaris, jako by dostala o novou teplou a suchou zemi strach, ji objala svým tělem, v modlitbě zaplakala, a ze svých slaných slz vytvořila oceán, který pevninu nejen chladil, ale také živil a chránil. Možná to tedy byla ona, komu prvotní myšlenka patřila.

Nejvíce lidí ale věří, že to byla Airis. Ta totiž, jakmile pohlédla na novou, krásnou, ale prázdnou zemi, jež jako jediná vyvstávala z nekonečného oceánu, postrádala to největší, co ze všech draků mohla. Život. Chtěla někoho, kdo by byl jako oni. Kdo se mohl na tento svět podívat, užívat si ho, a ctít ho přesně tak, jak ho stvořili. Proto se rozhodla pro ten největší dar ze všech. Zhluboka se nadechla, a pak prázdné zemi i oceánu doslova vdechla život. V tu chvíli zemi i vodu zaplavily rostliny a zvířata, a tvorové, kteří sice nevypadali jako draci, ale vládli stejnými schopnostmi, jako oni.

Ti tvorové jsme byli my. Elementálové. A ta země, byla náš domov. Dracoris.

Doba draků je už dávno pryč, a za ty roky se na Dracorisu vyvinuly i další schopnosti, ale náš dar ovládat živly i přes všechny ty změny a pokrok technologie stále přetrval. Jde sice jen o zlomek síly, kterou měli původně draci, ale stále se jedná o velikou moc, s kterou je potřeba nakládat zodpovědně. Každý mladý Elementál se musí naučit, jak svůj živel nejen správně ovládat, ale i kdy ho správně použít, aby s ním jednal jenom v tom nejlepším úmyslu. A od toho dnes máme Dracovu akademii živlů. Místo, kde se každý Elementál už od svých patnácti let učí správné techniky, různé možnosti, a také historii a celkový úděl svého živlu, aby v budoucnu udělal čest nejen všem předchozím vládcům, ale také drakům.

Tohle je příběh o tom, jak nás s bratrem na Akademii živlů přijali. Spolu jsme se chtěli stát těmi nejlepšími vládci živlů, jaké kdy škola zažila. Věděli jsme, že cesta nebude snadná, kvůli naší i bratrově situaci, ale byla jsem si jistá, že dokud budeme držet spolu, není nic, co bychom spolu nedokázali.

Kéž bych tenkrát věděla, jak velká myšlenka to vlastně je.

***

Tak. Tohle byl prolog. Kéž bych vám mohla dát i první kapitolu, ale bohužel zkouškové u mě ještě trvá a já se musím učit na poslední test. Snad se ale k tomu dostanu hned jak to bude možné a pořádně si spolu Dracoris prohlédneme 😘. Doufám, že se vám bude líbit jako mě 🥰.

Tak tedy doufám, že se vám prolog líbil, a že se možná i sejdeme u další kapitoly. Budu doufat. Tak zatím ❤️.

[POZNÁMKA: Dne 17. listopadu 2023 proběhla aktualizace]