Dračí následníci: Elementálové

Kapitola 3: Oheň a voda

Uvítací ceremonie se každou minutou blížila a přípravy byly v plném proudu. Kampus se jen hemžil novými studenty a pyšnými rodiči s jejich Naturiginisi po boku a my s Lapisem jsme se jen procházeli kolem a nasávali tu atmosféru. Rodiče nám dopřáli chvíli o samotě, takže jsme cítili určitou formu svobody mluvit o čemkoliv. Například o tom článku, který předtím Lapis našel v autě.

"Nechápu, že to ještě neschválili," říkal naštvaně s pohledem upřeným do mobilu. "To by je zabilo, kdyby se dva muži nebo ženy mohli vzít? Nedává to smysl."

"Je to Rada. Ta nedává smysl," řekla jsem a on jen nad tím povzdechl.

"To vážně chceme tak moc?" úpěl a já se nezmohla na nic jiného než na to pokrčit ramena a říct mu, jak to vidím.

"Svět je plný věcí, co nedávají smysl. Je to k vzteku, ale někdy člověk zkrátka nemůže nic než..." Myšlenku jsem nedokončila, protože jsem si najednou všimla, že Lapis kouká někam do blba a už nevěnuje pozornost ani mě ani článku. Uhodila jsem ho tedy lehce do nadloktí, aby zase dával pozor.

"Lape!"

"Co?!" Vrátil se do reality a jakmile si uvědomil, že zíral mimo, omluvil se.

"Promiň. Já jen..."

Bylo mi divné, že v jednu chvíli byl tak zapálený a pak mimo, tak jsem koukla směrem, kterým předtím zíral, a hádejte, co jsem neviděla.

Nebo spíš KOHO jsem neviděla.

Aarón Solarayo. Ten nejpohlednější a nejoblíbenější kluk z celé základní školy. Vysoký, snědý, s kytarou na zádech, malou jizvou v pravém obočí a těma nejpronikavějšíma zlatýma očima, jaké jste kdy viděli. Byl klasickým příkladem hezkého kluka a frajera, jakého jste si mohli představit, a kterého všichni museli milovat. Bylo tedy logické, že to byl miláček všech holek na škole. Všechny po něm šílely. A upřímně řečeno... nejen holky.

Lapis na něj zíral, jako by si nemohl přivolat vodu, kdykoliv chtěl. Měl z něj úplně vyprahlo. Což bylo vtipné, vzhledem k tomu, že Aarón je pyrokinetik. Ta oblíbenost z něj přímo sálala. Jakoby byl samo Slunce! Nicméně i když jejich živly byly přirozeným příkladem opaku, to mému bratrovi nebránilo, aby na něj zíral v představách možného budoucího vztahu.

"Pořád tě to nepustilo?" zeptala jsem se ho s mírnou starostí. "Středoškolská láska je jiná, než ta na základce. Tohle není sranda. Jde o vážný téma."

"Jak může být tak dokonalej?" ptal se, zatímco tak zíral na něj a jeho pověstnou partu přátel. "Je prostě... Ach!" zaúpěl. "Nedokážu před ním dát dohromady jediný slovo!"

"Tak to jseš v tom až po uši."

"Věděla jsi, že je otevřeně bi?"

"Jasně. To jediný je na něm fakt zajímavý."

Lapis nad tím povzdechl. "Proč je všechno pro něj tak snadný? Hudba, vládnutí, orientace. Já to neřeknu ani mámě!"

"Naše máma je ale zvláštní případ," připomněla jsem. "Nejspíš by tě zasypala psychiatry a doktory. Sice by tě podporovala, ale měla by starost. Což je v jejím případě možná ještě horší."