Dračí následníci: Elementálové

Kapitola 5: Kde minulost potkává budoucnost, a vynechává přítomnost

Kampus školy byl zevnitř snad ještě více mysl zastírající než z venku. Nemluvím ani tak o Stravovacím centru a cvičištích, jak se zajímali někteří studenti, asi aby se během roku mohli hlavně najíst a trénovat živly, ale hlavně o budově Zeměvědské fakulty, kterou mi moje speciálně geokinetská prohlídka ukazovala. I když jsem zpočátku chtěla především vidět původní budovu, Středobod kampusu, jak jsem později zjistila, že se jmenuje, být v obklopení čistě kamenných vzorovaných podlah a zdí prorostlých zářivou révou, která obepínala i staré obrazy hor, vitríny s ruznými druhy hornin, drahých kamenů, a především sochy Stvořitelky Terraris, jež byly snad na každém rohu, cítila jsem jakousi podivnou kombinaci míru smíchaného s fascinací. Také jsem jsem však cítila neklid ohledně Lapise, a ještě něčeho, na co jsem v tu chvíli nedokázala ukázat. Těžko se to popisuje i teď, skoro... jakoby mě ty stěny pozorovaly...

Byl to vážně divný pocit, a i když jsem se rozhlížela po chodbě sebevíc, nepřišla jsem na to, proč to tak je. Rozhodla jsem se tím tedy radši nezaobírat a jen to setřást, abych mohla zase věnovat pozornost svojí průvodčí. Byla to hodně vysoká holka, spíš modelka než běžná průvodčí geokineze, s rozpuštěnými vlasy až pod kolena a s elegantním gazelím Naturoginisem, který vystihoval její štíhlou postavu na vysokých podpatcích. Jak se na té kamenné podlaze na nich udržela, to mi hlava nebrala, ale hlavní byla její slova. Zrovna povídala o symbolizmu výzdoby v jedné z učeben.

"Povšimněte si prosím vyřezání na stranách dřevěných lavic do vzoru hranolů. Původní zakladatel, ředitel Lucian Draco, chtěl, aby každá z učeben nesla prvek svého živlu nacházející se v místním okolí. Těm kvůli kterým se i rozhodl postavit školu právě zde, protože právě tam zároveň žijí divocí Naturiginisové. Toto jsou Terrarisina kopyta, seskupení skalních hranolů tvořícící chodník a útes, jež hraničí přímo s mořem."

"Proč Terrarisina kopyta?" přihlásila se jedna studentka. "Terraris žádné neměla, ne? Na sochách je nemá."

"No totiž..."

A už se sekla. Typické. Průvodce, který měl našprtanou řeč a sám věděl houby. Úplně se mi z toho protáčely panenky. Měla jsem čekat, že ani tohle nebude podle mých představ.

Naštěstí přišla pomoc v nečekané podobě.

"Ne, Terraris neměla kopyta," odpověděla sama ředitelka Draco, když si to tak s rukama za zády nakráčela až k nám na svých vlastních vysokých podpatcích. Crystallos se jí jako předtím plácal za patami. "Říká se mu tak kvůli tomu, jak dupla při stvoření Dracorisu, a že hladkost sloupů připomíná otisky kopyt. Je to jen přirovnání. To byste ale měla vědět, slečno Emeraldeyesová. Copak vás to náš prvotřídní institut nenaučil?"

"N-Ne. Chci říct ANO!" zpanikařila bývalá studentka. "A-Ano, paní ředitelko. To jen že jsem poprvé průvodce, a tak jsem nervózní. Jinak nervózní nejsem. Víte, chystám se tady s Gizelou na kariéru modelky, a tak..."

"Stačí."

"Ano, slečno." Vážně ztichla.

Paní ředitelka sama lehce protočila panenky, a posléze podívala na nás, coby nové studenty. Dívala se dlouho. Měla jsem skoro pocit, že něco hledá, nebo že se dívá dokonce na MĚ, ale to byl určitě jen pocit, řekla jsem si, a zůstala stát v klidu.

Drakům žel se má teorie se už po pár sekundách ukázala jako milná, když slečna Draco najednou přešla ke mně a zeptala se: "Jak se jmenuješ, děvče?"

Netušila jsem, proč se zrovna MĚ na to ptá, ale zase. Zůstala jsem v klidu a odpověděla: "Lazuli. Lazuli Undergroundová."

"Lazuli," zopakovala a jméno zvláštně usměvavým způsobem tančilo na jejím jazyku. "Krásné dračí jméno. To se moc dnes neslyší. A vy asi budete Ronald Underground." To se otočila na mého tátu. "Bývalý student mého předchůdce. Povídal mi o vás."