Maybe it will be okay

93 6 2
                                    

O tři dny později.

Pohled Isabell

Byla jsem v obýváku a koukala jsem se do zdi,,dáš si?" Zeptal se Damon a nabídl mi Bourbon já to vzala a napila se,,víš, nikdy jsem nepochopil tu tvou lásku ke Klausovi, už snad od prvního dne si tě oblíbil" Řekl a sebral mi ten bourbon, když mu došlo, že jsem těhotná a já si vzpomněla na naše první setkání a na to všechno,,byla jsem hrozná kráva" zasmála jsem se,,hodně ses změnila to je fakt" Usmál se,,každopádně k té tvé otázce, no takže.....Klaus tu byl vždycky, když vy jste tu nebyli, stará se o mě a vždycky mě měl rád on není padouch alespoň ne v mém příběhu, miluje mě a já jeho na ničem jiném nezáleží" Řekla jsem

Nechala jsem ho tam jen kvůli Viky, jelikož vím čeho všeho jsou schopný, ale ani Stefan se neozývá o něj strach, ale nemám Klaus by nedopustil aby se mu něco stalo jelikož ví co pro mě znamená o Klause se bojím víc už jen kvůli Mikaelovi Elijah nepomohl minule a nepomůže ani teď, když jde o Mikaela.

,,Zvládnou to" Usmál se a někam odešel.

Najednou vešel do Obýváku Stefan byl celý od krve a v náruči držel Viky,,Viky?!!" Řekla jsem,,Mami!!" Skočila mi do náruče,,strašně jsi mi chyběla zlatíčko moje, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se,,ano jsem" Usmála se na mě,,děkuju" Řekla jsem Stefanovi,,jdu do sprchy, pak si popovídáme" Řekl a odešel.

Já vzala Viky a šla do mého pokoje kde jsem jí nepustila vanu a dal jí do ní. Pomohla jsem jí a pak ji i usušila a oblékla do šatů, pak jsem jí vyfénovala vlasy a dala jí růžovou mašli do vlasů.

Victorie utíkala za Damonem který byl v kuchyni a dělal lívance.

,,Postaráš se o ní? Půjdu se obléknout a tak...." Řekla jsem,,jistě" Usmál se a Viky dal na kuchyňský ostrůvek.

Já šla do koupelny kde jsem se vysprachovala a usušila jsem se, dala jsem se do pořádku.

Vlasy jsem si trochu nakulmovala a nalíčila jsem se poté jsem se oblékla do černých šatů s kytkami.

 Vyšla jsem z pokoje kde jsem se srazila se Stefanem,,promiň" Řekla jsem, jelikož vina byla na mé straně.

,,Musíme si promluvit" Řekl s vážným hlasem, vzal mě za ruku a táhl mě do jeho pokoje,,Klaus si je jistý tím, že s ním nejste v bezpečí, tohle mi dal pro tebe" Podal mi dopis od něj,,nechám tě tu osamotě" Odešel.

Já si sedla na postel a začala jsem číst:

 Betty mrzí mě co právě teď ti v tomhle dopisu napíšu, ale jinak už to nejde. 

I když tebe a Viky strašně moc miluji, tak musím od vás odejít, chci aby jste byli v bezpečí, ale semnou to nepůjde.

Mám nepřátele všude a myslím. že oba jsme pro to, aby takový život naše děti neměli.

Život kde by utíkali před mími nepřáteli.

S tebou jsou ve větším bezpečí než semnou. Vím že se o naše děti postaráš dobře.

 Elijah, Rebekah a Ansel jedou za tebou budou ti pomáhat, jak jen budou moc. 

Prosím řekni potom Victorii, že jí miluji a tomu dalšímu miminku, že i když jsem neměl tu čest ho nebo jí poznat tak, že jí nebo ho miluji. 

Budeš mi moc chybět Isabell  Lily Evelyn Salvatore Saltzman Mikaelson.

 Strašně moc dlouhý jméno. Miluji tě hrozně moc, nikoho sem tak moc nemiloval jak teď tebe.

Strašně moc pro mě znamenáte  ale jinak to nepůjde.

                                                                                                                       S láskou navždy tvůj Klaus Always and Forever

Začala jsem brečet, jinak to nešlo. Člověk, kterého miluji se rozhodl, že už zamnou ani za dětmi nepříjde.

brečela jsem nejspíš dost nahlas na to, aby to Stefan a Damon mohli postřehnout. Jelikož za mnou přišli a začali mě objímat a uklidňovat.

,,Chápu že to bolí, ale musíš se se sebrat máš krásnou dceru a dítě na cestě, podívej se na mě" Damon mi zvedl hlavu,,ono to jednou bolet přestane, navíc máš nás všechny" Řekl

,,Nenávidím, když brečíš pak se chce i mě, fakt strašný" Přidal se Stefan,,nene" Zasmála jsem se trochu,,jo a ještě něco, chci aby jsi tu s námi zůstala nechci abys jela znova do New Orleans" Řekl Stefan a Damon na to kývl.

,,Mami proč brečíš" Objevila se tu Tori,,ale nic zlatíčko, pojď ke mě" Řekla jsem a ona mě obejmula,,co by jsi řekla na to kdybychom tu zůstali" Zeptala jsem se,,joooooo!" Vykřikla,,a co táta?" Dodala,,až budeš větší tak ti to vysvětlím" Usmála jsem se na ní,,tak jooo" Řekla,,tak pojďte, jdeme udělat večeři"Řekl Stefan,,Můžu pomoct?" Zeptala se Viky,,jistě" Stefan jí vzal do náruče a upíří rychlostí s ní šel do kuchyně.

       

Our sister fell in love with the monsterWhere stories live. Discover now