Williams & synové (DOKONČENO)

Kapitola 1. Paulin příběh

„Connore," oslovila jsem svého šéfa o kterém jsem věděla, že už dávno bude v práci. „Moc se omlouvám, ale zasekla jsem se v centru, už jsem se nepohnula bezmála deset minut," pokračovala jsem v obhajobě mého pozdějšího příchodu. „Asi zaparkuji auto do nejbližší garáže a dojdu to pěšky." Potřebovala jsem být, co nejdříve, protože dneska je hned ráno důležitá schůzka s klientem. Má se s ním podepsat závazná smlouva, a já to opravdu nechci propásnou. Connor je a není můj šéf. Oba dva máme manažerskou pozici, každý vede svoje oddělení, on marketing, já zpracování a výroby. Jenže přece jenom je firmě déle a patří do rodiny zakladatelů, takže mi tak prostě připadá.

„Klid, volal mi Mayer, vypadá to, že trčíte ve stejné koloně," dodal klidným hlasem Connor. Spadl mi kámen ze srdce. „Jenom Markus je trochu netrpělivý, ředitelka zpracování a výroby, a ještě tu není." Tohle byl ten kopanec, co mně donutil, že jsem volantem otočila doleva s i přesto, že tam byl zákaz odbočení a dojela k nejbližšímu parkovacímu domu. Zaparkovala jsem svoje auto, které používám jenom zde v Praxisu, a rychle i se svým elegantním pracovní batohem, ve kterém nosím notebook i podklady spěchala rychle ke stanovišti na sdílené kola. Díky bohu, že dneska moje mysl myslela, že venku bude chladněji a vzala si kalhotový kostýmek. Batoh i se svojí kabelkou jsem umístila do předního košíku a spěchala v naprosto na kole vhodných botách přímo do práce.

15 minut, celých 15 minut zpoždění, rychle jsem vběhla do veliké budovy, které rodinná firma Williams & synové sídlí. V ruce jsem měla přístupovou kartu a spěchala k výtahu. Zrovna moje část, měla kancelář až v posledním 47 patře. Nervózně jsem opakovaně mačkala tlačítko výtahu v domnění, že výtah dojede rychleji. „Sakra, sakra, sakra," opakovala jsem si pořád dokola.

Vběhla jsem do zasedací místnosti. Za velkým mahagonovým kulatým stolem, uprostřed prosklené veliké místnosti, do které to studené, ač nádherné světlo svítilo, už seděli Connor a ředitel naší firmy Markus, společně s jejich matkou, která uznala, že chce být při podpisu této smlouvy přítomna. Přistály na mně sluneční paprsky, kterých dole nebylo tolik a já se na chvilku zamyslela a podívala se z okna na ruch, který byl po námi. Jsou to snad už 3 týdny, co předala svoje místo jednomu ze svých 3 synů. Bohužel Connor i jeho nejstarší bratr James, tuto nabídku odmítli a Markus, který tu posledních 15 let ani nebyl, cestoval si po světe, prostě jen tak přijde k hotovému a dělá tu šéfa. Díky jeho přístupu tak asi dělá ředitele mnoho vesmíru. Mám pocit, že si myslí, že je majitel Měsíční kolonie a že díky němu bude i kolonie na Marsu.

„Omlouvám se, za svůj pozdní příchod," pokládám si svoje podklady na stůl hned vedle Connora.

„Slečno Walesová, to je takový problém přijít včas," jeho jedovatý hlas, mně musel setřít hned na začátku.

„Ředitelka zpracování a výroby, jejíž návrh se buď realizuje nebo spláchne do hajzlu, asi s nejdůležitějším klientem za posledních 20 let a není schopna přijít včas," pokračoval s pliváním špíny na mou osobu. Jak se, tak na první pohled pěkný chlap může chovat, jako naprostý debil. Já nechápu, proč to Connor odmítnul, vždyť se počítalo s tím, že to časem převezme, ale najednou couvnul.

„Markusi, Paula se omluvila, navíc Mayer tu taky ještě není," zastal se mně Connor. Connor Williams, nejmladší že tři synů Bohumila a Chantalle Williamsových. Mluvím o něm, jako o svém nadřízeným, ale on se mně snaží vždycky zařadit na tu správnou pozici. „Víš, že by si oficiálně měla vola Markusovi a omlouvat se jemu," naklonil se ke mně. Já ředitelka zpracování a výroby, většinou k jeho smlouvám vytvářím návrhy, rozpočet, sepisuji seznam výrobců, se kterými budeme během výroby spolupracovat, zajištuji povolení apod. Reklamu případné návrhy zase spadají do jeho oddělení, rozšiřuje projekty o balíčky reklamy, kterou si klient zaplatí. Když mu stačí základní, dostane jen to, co tam je, když chce prémiovou napíše Connor soupis na tenhle balíček. Řekne mi cenu, dám stranou z rozpočtu cenu za reklamní balíček, kterou si klient představuje a já se snažím do jeho představ zapracovat celý koncept.

Když se můj dech zpomalil a já si nenápadně aplikovala další vrstvu voňavky, uvedla Alicja Mayera a jeho delegaci dovnitř. Alicja je usadila, nabídla něco k pití. Markus, jako zkušený ředitel celý obchod začal, potom pokračoval Connor, a nakonec jsem přišla na řadu já. Před svou prezentací a obhajobou svého návrhu, jsem jim rozdala aktualizované návrhy a s opakovaným hlubokým nádechem jsem spustila.

Ani si nepamatuji, jak dlouho jsem mluvila, ale viděla jsem, jak si nikdo nedovolil neposlouchat, dělat něco jiného než jen poslouchat, nebo si projíždět návrh. „Asi nejdůležitější část, to je původní francouzská kavárna z vraku Titaniku, její celý zrestaurovaný vstup, se bude muset instalovat ještě do hrubé stavby," vysvětlila jsem proč není možné vstup v hotelové kavárně naistalovat až s dekoračními prvky, jako je malba, podlaha apod. Že bohužel musí být zastavěná přímo do skleněných panelů, které se budou instalovat již v polovině rekonstrukce. „Instalace originálního vybavení i replik bude instalovaná dne rozpisu prací v harmonogramu prací. Harmonogram prací naleznete na stránkách 69 až 79, kde je detailněji vše popsáno." Zastavila jsem svůj výklad a čekala na nějakou otázku, ale bylo ticho, nikdo se na nic neptal. Měla jsem pocit, že vidím Markuse, jak se jeho oči pohybují nahoru a dolů a byla jsem nervózní, jestli na sobě něco nemám. Connor naznačil, že si mám jít sednou zpátky a já netrpělivě čekala, že jsem něco pokazila a že je konec.

Takové to hrobové ticho, takové to ticho, že bylo slyšet i praskání bublinek v minerálce. „Slečno Walesová," začal mluvit Dominic Mayer, vlastník nejluxusnější hotelu na celém území Sweexu. Jako doprovod měl právníky, svoji ženu, bratra a svého dospělého syna, nedávno mu bylo 18 a je z něho zatím nejmladší spoluvlastník biliónového konceptu. Stejně movité jsou ještě dvě rodiny na světe. Bourgeiosovi z Francouzsko - britského království, kteří se zaměřují na vesmírné cestování, Letovi z Nové Ameriky, oni a Bourgeiosovi se zaměřují na expanzi do vesmíru, ale zároveň jsou jediní, kdo začal stavět podvodní města. Williamsovi se pohybovali někde na hraně biliónové hranici, ale ještě ji nepřekročili. Potřeboval již do tak luxusního hotelu přilákat ještě další a další klientelu z vyšších sekcí, že se rozhodl, že bude spolupracovat s firmou RMC Titanic, Inc., s vlastníkem vlaku této lodě. Firma už vyzvedla 70% původní lodě a nadále tak pokračuje. Bohužel válka uspíšila rozklad vraku, a tak se i přes spousty kritiky pokračuje dál. Rozprodává jednotlivé komponenty.

Mayerova společnost, chtěla chce zrekonstruovat původní kavárnu a restauraci, která se postavila ještě v době, kdy firma patřila jeho otci. Už nějak neodpovídá sekci klientů, která jejich hotel navštěvuje. Rozpočet na rekonstrukci je astronomický. Nikdy jsem s takovou cifrou nepracovala. Tím, že mi dodali seznam aktuálně nabízených produktů, byla pro mě práce o to jednodušší a již za několik dní, jsem jim poslala seznam věcí, které si mají nechat zarezervovat. „Již od prvního Vašeho návrhu jsem věděl, že můj hotel bude v těch správných rukou. Děkuji Vám, moc se těším na naší spolupráci," na Connorově tváři byl upřímný úsměv, jeho matka se taky mile pousmívala, za to Markus. Usmíval se, protože musel, ale stejně jsem mu nevěřila ani nos mezi očima.

Po podpisu smlouvy Mayer a jeho doprovod opustili naši budovu a já si konečně oddychla. „Výborně zlatíčko," pousmála se na mně Chantalle a pevně a hrdě mně objala. „Já jsem věděla, že pro naši firmu, budeš přínosem."

„Děkuji," bylo mi jí líto, co se jí stalo. Před 2 měsíci pochovala manžela, se kterým bezmála 40 let budovala tuhle společnost. Nedokázala už sama vést firmu, dělala to předtím, jenže bez manžela to bylo jiné.

„Zdržíte se," zeptala jsem se.

„Omlouvám se, ale slíbila jsem místnímu klubu seniorských šachistů, že jim ukážu, jak se to hraje na vyšší úrovni." Ještě jednou mě objala, rozloučila se s Connorem i Markusem a vytratila se ze dveří s jejím jedinečným „Au revoir!"

„Au revoir maman," řekli Connor a Markuse sborově.