Williams & synové (DOKONČENO)

Kapitola 3. Markusův příběh

Vidět moji asistentku Eriku, jak uvažuje, jak si má sednou, aby šlo co nejvíce vidět z jejího umělého těla, mně po ránu hned vytáčelo. „Pane řediteli," její jedovatý písklavý hlad byl ještě horší.

„Eriko."

„První schůzku máte na 9, další v 10 hodin, v 11 hodin přijde pan Gnesia, potom máte na 12 hodin domluvený oběd s paní Chantalle." Ta husa moc dobře ví, že chci abych na jednu schůzku měl minimálně hodinu a půl a pak alespoň půlhodinová pauza. Ale její nejspíš i umělý silikonový mozek, nechápe moje jednoduché požadavky. Chci křičet, ale ona pochopila z mého nasraného pohledu, že zase něco nezvládla a začala couvat zpátky za stůl. Ale předtím mi podá opatrně poštu, kterou by mi stejně za chvilku donesla. „Čeká na Vás v kanceláři slečna Walesová," dodá, když jsem otevřel dveře. Seděla tam na židli a nejspíš ani neslyšela, že jsem vešel do kanceláře. Měla na sobě ty stejné šaty, jako včera, měla vlasy vyčesané do stejného blond copku jako včera. Dívala se bezmyšlenkovitě z okna.

„Slečno Walesová, čemu vděčím za Vaši ranní návštěvu."

„Projekt Bourgeois, stánek na veletrh, rozpočet, případná reklama, celkové zpracování." Podala mi dokumenty do rukou, opovrženě se na mně dívala, když mi je podávala. „Příště by bylo fajn, kdybyste poslouchal, co Vám klienti říkají. Laurent mně ubezpečil, že vůbec nespěchal na celkovou kalkulaci, že jste se nejspíš špatně pochopili, ale i tak nám děkuje za přednostní zpracování." Její drzost mně dohání k šílenství.

„Laurent," zarazil jsem se, že ho oslovuje křestním.

„Ano, Laurent," napřímila se přede mnou, najednou jsem si všimnul, že její hrudník, je volný a šaty mají povolené knoflíčky. Pod nimi se rýsuje obrys poprsí. „Nejste jediný, kdo si s ním tyká. Navíc se známe bezmála 13 let," její tón hlasu je ostrý a povýšený.

„To jsem nevěděl," nemohu odtrnout oči od jejího poprsí. Je tak decentně odkryté, jenom nenápadně lákají k otázce přemýšlej, jak asi vypadáme. Ne jak Erika, ta je má natolik odhalené, že přesně vím, jak ty její kozy vypadají, ale ty její, jsou tak přesně odkryté. Najednou jedna její ruka zapíná knoflíček.

„Jste prase," tohle byla poslední kapka. Pokládám dokumenty na stůl a přibližuji se k ní. Chtěla by couvnout jenže za ní jsou židle. „Jestli máte potřebu civět na prsa, můžete jít za svojí asistentkou, ta Vám mile ráda sundá i ten kousek, co je zakrývá."

„Slečno Walesová, pořád Vám opakuji změňte tón, s jakým se se mnou bavíte." Kouše se do spodního rtu, mám pocit, že polyká nějaké slova, které my chtěla říct. „A byl bych rád, abyste se mi omluvila."

„Vy my čumíte na kozy, a já se mám omluvit, že jsem Vám řekla, že jste prase. Tak vy nejste jenom prase, ale vy jste i nejspíš mentálně zaostalý," jemně se rozmáchá rukama, a tohle mně ještě více rozčiluje. Chytám pevně obě ruce do svých dlaních. Přitahuji si jí k sobě. Když prase tak pořádné.

„Takže podle Vás jsem prase, kdybych byl prase, nečumím Vám jenom na kozy, ale hezky si Vás tady ohnu přes stůl a vezmu si Vás teď a tady, a drahá slečno Walesová vy byste nevydala ani hlásku, protože přece nechcete, aby Erika roznesla že šukáte s ředitelem. Takže tu omluvu," pouštím její ruce.

Dělá jí to veliký problém, ale potom se nadechne. „Omlouvám se Vám pane řediteli, za svoje nedůstojné chování," Vyvedl jsem paní dokonalou naprosto z míry, donutil jsem jí se mi omluvit. Obchází si mně.

„Slečno Walesová," zastavím jí při odchodu.

„Ano pane řediteli," pokouší se být milá.

„Doufám, že s panem Bourgeoisem domluvíte, co nejdřívější podpis smlouvy, když s ním máte taky dokonalé vztahy."

„Vy to číst nebudete," ještě víc znejistí.

„Pokud je to, pro Vašeho dobrého přítele je mi jasné, že si nedovolíte chybovat v zakázce pro něj," vracím ji projekt a ona už bez jediného slova opouští moji kancelář.

Ne chvíli se posadím na kraj stolu a uvažuji nad tím, jak by se chovala, kdybych jí ho tam vážně strčil, jak moc by se jí to nelíbilo, jak moc by křičela, jak moc by se ovládala, kdybych přirážel intenzivněji a intenzivněji. V tom kalhotovým kostýmku při schůzce s Mayerem nechala vyniknout svůj větší zadeček, hmm, tak si sáhnout, nebo jí po něm plácnout. Sakra, moje upnuté kalhoty mluví za vše, jenže ona je tak nedostupná, ona je tak drzá, odmlouvá, nikdy jsem za svůj život nepotkal někoho, co mi zvedá krevní tlak do takových výšek, kdo by mi tak odporoval a kdo by mně tak vzrušoval najednou. Ještě chvíli budu nad tím uvažovat a nejspíš si ho vyhoním nad tou představou. „Pane Williamsi," slyším jedovatý hlas mojí sekretářky a hned mně opouští představa na ohnutou slečnu Walesovou o můj stůl.

„Ano," mačkám tlačítko svého stolního telefonu.

„Na lince jedna je pan Max, říkal, že je důležité."

„Přepojte ho prosím," usedám za svůj stůl. „Ahoj Maxi, co se děje tak důležitého, že i ty voláš tak brzo."

„Markusi kámo, co děláš o víkendu?"

„Ještě plány nemám, proč se ptáš," bylo mi jasné, že má v plánu nějakou celodenní chlastačku zakončenou někde v baru, kdy na záchodě, nejspíš tam ohnu nějakou mladičkou slečnu a ošukám ji tam.

„Hele mám pár kamarádek a ti mají kamarádku, která měla na víkend odjed domů, ale zůstává v Praxisu, no a abych nebyli lichý počet, tak jsem si vzpomněl na tebe, jestli se taky nepřidáš."

„Hraješ si na dohazovače?"

„No jasně, že hraju. Podle toho, co mi říkala jedna její kamarádka, minimálně 4 roky neměla chlapa, takže ta ti poteče jenom když se jí dotkneš."

„Připadám ti jako armáda spásy."

„Ne kámo, ukazovala mi jí na fotce, a pokud by nebyla proti, klidně bych sní jedno dvě čísla měl." No tohle mi stačí, nemám rád tyhle jeho akce, ale třeba tak zapomenu myslet na vzdychání slečny Walesové.

„Kde a v kolik," to zase bude akce.

„Na 10 hodinu Caffé Fábry."

„Dobře budu tam, mám vzít něco sebou?"

„No uvažujeme, že bychom zašli ještě do toho soukromého resortu saunového světa."

„Tam jsem jen tak nedostaneme."

„Počkej, počkej, mám tam jednu kamarádku," při těch slovech my bylo jasné, že je to jen další zářez na její paži. „A ta říkala, že není problém, že vždycky mají volno pro speciální VIP klienty a vždycky je tam volný jeden velký apartmán, kdybychom chtěli přespat."

„Takže v 10 tam."

„Už se těším kámo, to bude jízda." Pokládám Maxovi hovor a už nemyslím na nic jiného než na práci a na ty úžasné schůzky, které mi domluvila Erika.