Williams & synové (DOKONČENO)

Kapitola 47. Svatý Valentýn - část první

Drahá Paulo, srdečně tě tímto zvu na rodinou oslavu mých narozenin, která se bude konat na našem horském sídle dne 14.2. od 17 hodiny. Drahoušku, velice ráda tě uvidím, moc mi scházíš, tak dlouho jsem tě neviděla. Chantalle

Každým dnem čekala na její odpověď. Opravdu to byl celý půl rok, kdy ji naposledy viděla. Zmizela bez jediného slova rozloučení pryč od Williamsů. Chantalle a její matka, jako obě rozumné ženy usoudili, že se v tom nebudou pitvat, ale jejich cesty se nerozešli, nadále jsou dobrými kamarádkami.

Drahá Chantalle, děkuji za pozvání. Velice ráda tě po tak dlouhé době uvidím. Paula.

Musela všem dokázat, že se nad veškerou tu záležitost s Markusem dokázala povznést. Že dokáže žít i bez něj. Bez jeho úsměvu, bez jeho očí, bez jeho dotyků, že dokáže žít bez Markuse. Sama, jak dokázala žít předtím, než nastoupil do firmy. Domluvila se s Laurentem a Jaredem, samozřejmě nechtěla dělat nic za jejími zády, že by si vzala na týden volno a byla s dětmi a z kamarádky v Praxisu. Se Shannonem se odmítala o svém osobním životě bavit. Každý den poslouchala, když teda spolu něco řešili, jeho sexuální narážky. Jeho prsty, jeho nevhodné dotyky. Časem to začala ignorovat, a to se Shannonovi vůbec nelíbilo. Laurent a Jared neměli nic proti jejímu volnu. Projekt pokračoval dle plánu, dokonce měla i předstih, před původním plánem.

Věděla, že jí Chantalle nepozvala jenom na jeden den, věděla, že pro ni bude mít nachystaný pokoj, kde bude moc spát. Taxi zastavilo na příjezdové cestě a Paula vystoupila elegantně z auta. V khaki dlouhém kabátu, který končil pod koleny s typicky velikým límcem od Poshmarku a ve vysokých natural kozačkách. V ruce držela větší kabelku s dlouhými uchy a velikou dárkovou tašku pro Chantalle. Taxikář jí vytáhnul z kufru automobilu její zavazadlo a popřál ji pěkný zbytek dne. Viděla ty dveře a několikrát se hluboce nadechla. Nemusela ani zvonit a slyšela, jak na kliku někdo sahá. Connor. Dvě děti mu dávají zabrat, neskutečně stárne pod tíhou na jeho bedrech. Už to na něm pozoruje delší dobu.

„Ahoj," přátelsky se obejmou a ona už z dálky vidí, jak za nimi spěchá Chantalle. Jako správný gentleman pomůže Paule s kabátem a ona pod nimi má jednouché černé šaty nad kolena s dlouhými rukávy. Elegantně doplněny o zlaté šperky.

„Paulo, drahoušku," pevně jí tiskne k sobě. „Ukaž se mi, jak vypadáš," prohlíží si jí. Vypadá krásně, ale Chantalle si všimne, že se její velikost malinko zmenšila. „Vždycky ti to bude neskutečně slušet." Podala jí do ruky tašku s dárkem a políbila na tvář. „Neměla sis vůbec dělat starosti," ještě jednou jí obejmula. „Nechám ti odnést zavazadla do tvého pokoje," položila v hale tašku s dárkem na hromadu k ostatním. „Všichni už jsou v obývací místnosti," chytila jí za ruku.

„Maman," zarazí ji Connor. „Předminulý týden ho propustili," mění Connor téma. Chtěl, aby to věděla.

„Connore," okřikla ho Chantalle.

„Promiň, bylo by fajn, aby tam vešla s vědomím, že tam je," Paula hlasitě polkla. Podívala se na Connora, potom na Chantalle. Zavřela oči a několikrát se hlasitě nadechla. „Ví o tom, že tady budeš a nesmí se k tobě přiblížit, matka mu zakázala na tebe mluvit."

„Chantalle," osloví jí mile Paula. „To jste nemusela."

„Musela a už se o tom nechci dál bavit." Chytila jí za ruku a společně s Connorem odvedla za ostatními.

Markusův příběh

Jestli se k ní jenom přiblížíš, jestli na ní jenom promluvíš, jestli jí nějak ublížíš, můžeš si zabalit svoje věci a vypadnout. Nikdy jsem neviděla svoji matku takhle naštvanou. Nikdy. Jenže to nebylo jednoduché, ani pro mě. Jenže to nikoho nezajímá. Rozešla se mnou ta, která ze mě dělala lepšího člověka, ta, která byla pro mě všechno. Rozešla se mnou, protože se někomu nelíbilo, že jsme spolu. Nakladly mezi nás tolik nenávistí, že to skončilo. Pořád si lámu hlavu, čí to byl plán? Ze Stelly jsem nic nedostal, bouchnul jsem, kdo jí dal info, že tam nebudu? Bože nic mi tenkrát neřekla ještě se mi smála, ještě mi nabízela sex a to byl vrchol toho, co jsem dokázal snést.

Dorazila společně s matkou, vypadá pořád skvěle. Vypadá nádherně. Proč se tě nemůžu dotknout moje vikingská vílo. Byla si tak dlouho pryč, tak dlouho jsem neviděl tvoji tvář. Naše pohledy se střetly a v místnosti zavládlo ticho. Dokonale se napřímila, zvedla bradu, nohy v kotnících překřížila, aby vynikla její postava. Dělalo mi to větší problém zachovat si zdravý rozum, jenže nevěřil jsem, že je tak v pohodě, jak se snažila vypadat.

„Jsme všichni," podala Paule skleničku se sektem. „Velice bych Vám ráda poděkovala, že jsme se tady, jako rodina sešla. Pro ty, co si neodpustí poznámku, Daro," podívala se na moji švagrovou. „Paula byla, je a bude velice blízký přítel rodiny, můj přítel, a já jí jako člena rodiny považovala už kdysi, než," ale zarazila se. Jasně, něž byla se mnou. Jen to řekni maman, jen to řekni. „Tak byla bych ráda, kdybyste se přesunuli všichni do jídelny, kde spolu povečeříme." Já to snad nevydržím, já to nezvládnu. Chytám se křesla a pevně ho stisknu. „Markusi nějaký problém," moje matka je vůči mně hodně odměřená.

„Ne," odpovím stroze a tiše.

„To doufám," byla opravdu přísná. A já bych jí tak rád měl ve své náručí, natáhnul její vůni, dotkl se její šíje.

„Markusek se bude muset ovládat," nechápal jsem pořád, co tu James dělá. Proč matce nevadí jeho činy, ale moje. Jasně no vlastně jsem věděl, proč tu je. Jeho umělohmotná subina byla těhotná. Dělal to jen na truc, abych já byl ve finále ten nejhorší člen rodiny, ne on. „Ale nezavadím ti to, sluší jí to, pořád jí to sluší. Shannon říkal, že se jí snaží den, co den pomáhat, aby na tebe nemyslela, je ji velikou psychickou oporou," ten parchant se mně snaží vytočit a docela se mu to daří.

„Jamesi," stejným odměřeným tónem na něho volá matka. Poznal, že maman chce, aby se nějak v mé přítomnosti, ani nezastavoval, moc dobře věděla, jak si pořád nějak nemůžeme přijít na jméno. Na stole byly kartičky s našimi jmény. Ona mně opravdu posadila přímo naproti Pauly. Ona nevidí, jak nám dělá problém spolu být jenom v jedné místnosti, natož sedět naproti sobě. Dobrá, tak alespoň jednomu z nás to dělá obrovský problém. Při dezertu, kdy jsem myslel, že zešílím, protože donesli malý dort ve tvaru srdce. „Ráda bych Vám tímto ještě jednou velice ráda poděkovala, že jsem se tu mohli všichni sejít, jako jedna šťastná a veliká rodina a zároveň bych Vám tímto chtěla popřát, krásného svatého Valentýna." Rád bych se z toho stresu ještě víc napil, jenže to bych se pak nevládnul a vzal bych si Paulu hezky k sobě a prozkoumal její dokonale kouřící krk. Díval jsem se všude možně, ale před sebe ne, čas snad někdo zastavil a já se málem uhryzal. Všichni tu nervozitu vycítili.

„Maman promiň, ale já," zvedám se od stolu.

„Markusi Williamsi," praštila matka do stolu až všichni v její přítomnosti zpozorněli. „Okamžitě si sedni na tu židli, budeš tam sedět, tak dlouho dokud neřeknu," připadal jsem si, že je mi zase 7 a odmítám sníst oběd. „Tohle všechno sis zavinil sám a já doufám, že si uvědomíš, jak moc velikou chybu si udělal," čeká až se posadím zpátky. „Tohle je můj trest, který je pro tebe tisíckrát lepší než několik let ve vězení," zuřila. Paula se jí snažila uklidnit, zarazit. Taky jí to nebylo sympatické.

„Chantalle, jestli chce odejít, ať klidně odejde," dodává k mojí matce, takže má taky problém být se mnou v takové blízkosti.

„Drahoušku ne, já vím, že to není pro tebe jednoduché, že ti můj syn hodně ublížil a nikdo si v téhle místnosti nemůže představit, jak moc tě to zranilo, ale nezlob se na mně, Markus tu bude do doby, než já řeknu a byla bych vděčná, kdyby si to i ty zvládla." Jenom přikývla, tohle poznávám, zase přemýšlí, na co to kývla. Odvrátí hlavu od mojí matky a napije se vína, napije není to správné slovo. Když je zoufalá, ona otevře záklopku a alkohol do ní vteče. Nenápadně se natáhla pro ubrousek a otřela si koutky očí. Její překrásný modrý hypnotický pohled spočinul zpět na mém. Neplakej moje vílo, neplakej. Nechci tě vidět se slzami v očích.

„Hodláš nás trápit oba maman," mluvím na svoji matku, ale nedokážu se nedívat na někoho, koho pořád bezhlavě miluji. „Odejdu, bude to lepší, pro všechny, tahle napjatá atmosféra, bude pryč a všichni se budete bavit," opravdu je to jediné řešení, aby se ten večer nezkazil ještě víc, než je. Už to nezvládla a zavřela oči. Po tváři stékaly slzy a ona je nechtěla otevřít, dokud si nebyla jistá, že tam nebudu.