Williams & synové (DOKONČENO)

Kapitola 34. Paulin a Markusův příběh - část 2

Potom to přišlo, projekt Morpheus. Mayer začal mluvit jako první, pak předal slovo Laurentovy. Jeho slova byla o budování rodiny a vztahů a jak je rád, že jeho švagrová bude pokračovat. Já jsem myslel, že mají dohodu, že tohle nebudou veřejně rozhlašovat, ale třeba se něco změnilo. Jak jsem pozoroval lidi to ani neřešili. Spíš nevnímali. Poté předal slovo Letovým, jako dalším velikým investorům a ti povídali o již nachystaném projektu, který vytvořili na území Nové Ameriky a co bude následovat. Mluvili asi nejdéle ze všech, teda Jared mluvil. Shannon tam jen stál, připadalo mi, že mu dělá osobní stráž. A potom se Jared usmál od ucha k uchu a uvedl Paulu, taková drobná prezentace a i přesto, že nepřipravila nějaký proslov, dokázala si dokonale obhájit svou práci. Všichni jí poslouchali, všichni jí záviděli, nebylo krásnější ženy, v téhle místnosti, nebylo šťastnějšího chlapa, nežli jsem byl já. Tahle víla zaklíná jen a jen pro mě.

„Děkuji za možnost podílet se na tomto projektu," dodala a opustila pódium mým směrem. Konečně jsem se mohl na svoji vílu podívat, konečně jsem se na ní mohl usmát.

„Dámy a pánové Paula Walesová, no řekněte není úžasná? Ten talent, co říkáte? Nejen, že je krásná, což nám všem tady předvedla, ale je i chytrá a její ambiciózní návrhy," došla až ke mně, za zvuku aplausu. Stála vedle mě, moje ruka lehce polaskala její zadeček, ale tak, aby to nikdo neviděl.

„Jsi nádherná," nakloním se sk ní a nejraději bych jí i políbil.

„Pánové, zklamu Vás, je mi jasné, že momentálně neuvažujete zcela při smyslech, ale vdova po Larrym Bourgeiosovi je už nějakou dobu zadaná," Jared a Laurent se jen nechápavě dívají na Mayera a Shannon se pitomně usmívá. Paula se ke mně zoufale nakloní a já vidím, že se toho dle kroku neskutečně bojí. Ten debil má v plánu „No řekněte netvoří spolu nádherný pár," ukázal našim směrem. Všichni se na nás otočí. Oba ztuhneme a nevíme, co dělat. Tohle nebylo v plánu.

Média, novináři se naklonili k nám a začalo se před námi blýskat. Popadl mně za ruku a společně s ochrankou mně odváděl pryč. „Pane Williamsi, slečno Walesová," slyším za námi, ochranka nás odvádí k jeho autu. Sedám si vedle něj do auta a nějak se snažím rozdýchat, co se tam právě stalo.

„Jsi v pořádku," dívá se na mně.

„On tam řekl, že jsem, že my dva," on tam všechno řekl. Moje děti. Hrabu pro mobil do tašky. Do prdele, kde je?

„Co chceš dělat," promlouvá na mně a chytá moje ruce. Chce vědět, co dělám tak bezmyšlenkovitě. „Paulo," mluví na mně. Nějak se nemůžu nadechnout, já mám zase nějaký nával paniky. Sakra, tohle není dobré, tohle není dobré. „Dýchej," vidí, že opravdu hodně panikařím. Zavírám oči a snažím se nadechnout. „Klid," slyším jeho hlas a snažím se uklidnit, musím se uklidnit. Záchvat paniky, ne sakra tohle ne. Drží mně za ruce a jeho hlas se mně snaží uklidnit. Byla jen otázka času, kdy to praskne, ale takhle jsem to nechtěla, takhle ne. Tohle bude špatné pro všechny. Ne musím se uklidnit! „Jeďte ke mně domů," slyším, jak říká řidiči.

Cestou jsem ji uklidňoval, on ten idiot vážně řekl, všem, že moje ředitelka výroby je vdova po Larrym a že s ní chodím. On, jako něco chce po mojí firmě, on něco chce po Paule a pak takový podraz. Tohle nemůžou myslet vážně, že budeme s nimi i nadále spolupracovat, Tak to ani náhodou, zítra ráno, hned kontaktuji moje právní oddělení a budu požadovat, aby rozvázali smlouvu. Ochranka stojí před mými dveřmi a dole pod mým bytem.

Sedí na gauči v ruce sklenici vody. „Jak ti je," co mně to napadá, za debilní otázku. Jak ji asi bude. Je zoufalá, bojí se. Bojí se, co okolní svět. Musím ji obejmout, nečekal jsem takovou reakci, možná, kdyby jen oznámil, že spolu chodíme, ale on nějak prozradil její tajnější identitu. Její kamarádky to ví, někteří lidé ve firmě, ale jen ti, kterým věří. Mně a mým kamarádům to řekla jen proto, že věděla, když se holky opijou stejně by to vyklopily, ale nevěřím tomu, že by Max nebo Dan někde cíleně rozhlašovali, kdo je. „Pojď sem," sednu si vedle ní, a ona se ke mně přitiskne. „Věděli jsme, že to jednou přijde," když jsem u ní a držím jí, zdá se mi klidnější. V kapse mi zvoní telefon. Connor. „Teď není zrovna vhodná doba," odbíjím ho v telefonu.

„Dej mně na odposlech."

„Můžeš mluvit," držím telefon v ruce.

„Zapněte si televizi, posledních 20 minut tam není nic jiného, je to i na internetu, všude. Objevují se fotky a videa, které by neměl ani nikdo mít. Měla by si zavolat matce, jsou tam fotky i dětí, je možné, že je někdo pozná, měla by si pro ně okamžitě jet." Natahuji se po ovladači a zvedám hlasitost.

Stalo se to před několika okamžiky, kdy nám Dominik Mayer na galavečeru k znovuotevření restaurace, jenž nese nově název Titanik představil, společně s Laurentem Bourgeoisem a sourozenci Letovými projekt Morpheus. Na tomto ambiciózním projektu se bude podílet i firma Williams a synové. Tuto firmu bude zastupovat Paula Walesová, ředitelka výroby a zpracování ve společnosti. Pro širokou veřejnost neříkající osoba, ale za jménem Paula Walesová se skrývá Pauletta Bourgeois, vdova po vizionáři Larrym Bourgeiosovi, která se před několika lety stáhla do ústraní a jen několikrát za rok se objeví v doprovodu jeho bratra Laurenta. Dominik Mayer po její dokonalé prezentaci projektu Morpheus nadále oznámil, že ona, a právě ředitel společnosti Williams a synové již nějakou dobu tvoří pár. Díky naší televizi Vám ukážeme záběry, které ještě nikdo neviděl a dokazují, že tento vztah trvá již několik měsíců.

Na televizi se objevují záběry z resortu, z firemní akce, objevují se tam záběry, jak Markus parkuje s kytici před domem v Moravií a záběry na jí a její děti společně s Markusem.

Děti Pauletty a Larryho Bourgeoise André a Véronique nejspíš nového tatínka již přijali a se vztahem jejich matky souhlasí, protože byli všichni viděni v místním obchodním centru v nejmenovaném fastfoodu a podle očitých svědků působili, jako krásná mladá rodina.

„Nechtěl jsem slečnu Walesovou nějak rozčílit, netušil jsem, že o tomto vztahu nevíte," oznámil Dominik Mayer. „I nadále se těším na další spolupráci."

Jenom kroutí hlavou, tohle není dobré, chránila děti, před okolním světem. Vždyť je to pár dnů, co šli do školy, do normální školy, mezi normální děti, které neměli ani tušení, kdo jsou zač. Držím jí ve své náručí, ve mně bude mít vždycky oporu. „Connor má pravdu, měla by si zavolat domů, děti můžou být tady, než se to uklidní." Další telefon. Matka. „Mami," jsem nejistý, jí nemůžu odbít jako Connora. Dávám matku automaticky na hlasitý odposlech.

„Markusi, prosím tě řekni Paule, že její matka a děti ať se okamžitě sbalí, pošlu pro ně letadlo. Její matka je neochrání před těmi paparazi, před médii."

„Mami mám tě na odposlech."

„Paulo drahoušku, já chápu, že si chtěla uchránit svoje děti právě před tímhle, ale teď je na čase, aby si nechala jednat i ostatní. Mám za Praxisem malinký domek, kde jsem jezdívala s manželem. Nikdo o něm nevěděl, a nikdo o něm neví. Není ani psaný na nás, je opravdu na bezpečném místě." Paula si není jistá, zda je to dobrý krok. Jenže potom jenom souhlasně zakývá hlavou a bere do ruky telefon a zachází za roh.

„Mami Paula šla telefonovat matce," promlouvám k ní.

„Markusi dostala jsem nápad, okamžitě se teď oblékám a pojedu je vyzvednout osobně."

„Mami počkej," nechám telefon na stole a doběhnu k Paule, která už telefonuje s matkou. „Maman říkala, že tam za nimi klidně dojede a pomůže jim," Paula tohle přetlumočila svojí matce. Slyším jenom její mámu, jak na druhé straně souhlasí. Několikrát na ní už někdo klepal, nejen sousedi, má zadělané závěsy, má pocit, že někdo ví, kde bydlí. „Maman, prosím tě, zavolám Danovi, budete nejspíš potřebovat i ochranku," promlouvám ke svojí matce. „Adresu a číslo ti hned pošlu."

„Drahoušku ochranku už zajišťuji, Daniela jsem kontaktovala sama."

„Maman, děkuji."