Chicago Storm // Larry Stylinson

1

Pod nohama mi křupe sníh, v plicích mě štípe studený vzduch. Je to příjemné, i to jak chlad prochází mým tělem. Ruce mám sice skryté v rukavicích, ale i tak cítím promrzlé prsty. Zbývá týden do vánoc a já uvízl v Chicagu. Doufám, že se stihnu vrátit do Londýna k rodině, ale nějak mi to momentálně nevadí. Nikdy jsem neměl šanci si Chicago prohlédnout nijak víc, i když jsem potom toužil. Teď tu příležitost mám.

 
V okamžiku, kdy už jsem opravdu zmrzlí a zatoužím po teplém hotelovém pokoji se přede mnou objeví kavárna. Vánoční světýlka hrají nad vchodem všemi barvami, kolem výlohy jsou další světýlka na girlandě, velká jakože cukrová lízátka a baňky. Svítí se tam a je uvnitř i pár lidí. Najednou vidina horké čokolády nebo kávy není vůbec marná. Otevření dveří ohlásí zazvonění zvonečku nad nimi. Nikdo ke mě, ale pohled nezvedne. U rohového stolu sedí dvě slečny, něčemu se smějí, od baru odchází postarší muž a s hrníčkem v ruce si sedá ke stolu u výlohy. Za barem stojí mladík, na sobě má zástěru v červené barvě, na hlavě sobí parohy a nakreslený červený nos. Kolem tváří se mu snáší až k ramenům hnědé kudrliny, usmívá se s ďolíčky na postarší paní, která si vybírá dortík a něčemu přikyvuje. Nejspíše jejímu výběru. Zaseknu se, jen na okamžik, ale dost dlouho na to, aby do mě někdo vrazil.
,,Co tady stojíš." prskne starší muž a obejde mě k pultu. Nejspíš není vánočně naladěný. Zatřepu hlavou, abych z ní vyhnal mladíka, což je zbytečný, stejně k němu musím a rozejdu se k baru.

 Muž přede mnou si objedná kávu s sebou, mezitím si z hlavy stáhnu kapuci a prsty projedu vlasy, už nejsou tak hnědé jako kdysi, je v nich pár šedin. Smiřovalo se mi s tím jen velmi těžce, ale to už je za mnou. Ve tři a třiceti bych se stárnutím měl být přeci smířený. Konečně se na mě dostává řada, mladík, podle jmenovky Harry, se na mě zářivě usměje.
,,Krásný večer, co vám mohu nabídnout?" Musím se kousnout do jazyka, abych neřekl že sebe.
,,Dobrý večer, kávu s mlékem a kousek jablečného koláče." Usměju se a podávám mu hotovost. ,,To je dobrý. Posadím se támhle ke stolu." Mávnu na stůl v rohu. Nechci aby mě bylo vidět, nechci přitahovat zbytečnou pozornost.
,,Dobře, děkuji pane." znovu se usmívá a otáčí se ke kávovaru, aby udělal mou kávu. Ještě chvíli na něj zůstanu koukat, je něčím tak moc přitažlivý. Sám sobě bych nejraději vrazil facku, přeci jsem si něco slíbil. Rozejdu se ke stolu, na jednu ze židlí odložím bundu a na druhou se posadím. Nedokážu si pomoct, ale můj pohled sjíždí zase k mladíkovi. 

Suzy padla s angínou a mamka neměla kdo by za ní zaskočil. Tak jsem se toho po škole ujmul já. Vůbec mi to nevadilo, jsem rád v naší kavárně. Vždycky prohodím pár slov se stálými zákazníky.
Miluju Vánoce u nás v kavárně. Všude ta krásná výzdoba, sníh venku to jenom podtrhuje.
Celou kavárnou voní cukroví, kdy mamka dobaluje poslední balíčky na objednávku.

Ohřeju jablečný koláč a udělám kávu. Na talířek ke kávě položím perníčkovou hvězdičku. Schválně vyberu tu hezky zdobenou. Na tác položím ještě porcelánovou konvičku s horkým mlékem.
Cinknou dveře a u pultu se objeví další zákazník. „Hned jsem u Vás," zářivě se na něj usměji. Nabručený pán, lehce pookřeje a jde se podívat na dorty ve vitríně.

Vezmu dřevěný tác s objednávkou s jdu k tomu nejzadnějšímu stolu.
„Vaše objednávka pane," usmívám se. „Děkuji." Zvedne ke mně svůj modrý pohled. Položím tác před něj, z kapsy vyndám zapalovač a zapálím Vánoční vonnou svíčku na stole.
Vracím se za pult, abych obsloužil další zákazníky.
Pohledem se několikrát vracím k muži sedícímu v rohu kavárny. Je mi povědomí, jenom nevím kam ho zařadit.

Po patnácti minutách vyjde mamka z dílny. „Běž si dát pauzu." Vezme za mě na chvíli krám.
Udělám si horkou čokoládu s velkou čepicí šlehačky a lehce ji posypu skořicí. Vezmu si talířek se sendvičem, který mi mamka připravila.
Sednu si k druhému vzdálenému stolku, který tu máme. Čelem k tomu muži.
Dělá něco na telefonu. Koho mi jenom připomíná.
Je rozhodně starší, ale to mu na kráse vůbec neubírá. Jeho lehké šediny na skráních mají v sobě něco kouzelného. Modré oči jak jarní nebe, ruce pokrytá tetování.
Taká bych nějaké chtěl, ale dokud nebudu plnoletý nepřipadá v úvahu. To jsem už na mamku zkoušel.

Překvapí mě, když si sedne naproti mě a pokukuje po mě. Poznal mě? Nezdá se mi, že by mě znal. Dál, ale vytrvale koukám do telefonu a nedávám znám, jak moc si jeho pohled uvědomuji. Trvá to, ale jen chvíli než to nevydržím. Odložím mobil na stůl, podepřu si hlavu a s úsměvem se na něj zadívám.
,,Ahoj." Vykulí své krásné oči a nabere trochu červené do tváře od toho jak jsem ho přistihl. ,,Ahoj." oplatí mi nejistě pozdrav.
,,Pracuješ tu často?" Možná bych se ještě mohl zastavit když tu tvrdnu.
,,Ani ne, mamka potřebovala pomoct je to její kavárna." To mi trochu kazí plány. Takže tu často není.
,,V tom případě mi nezbývá nic jiného než tě pozvat na rande." pokrčím rameny a opřu se do židle. Znovu na mě vykulí oči, jako by nevěřil tomu co jsem řekl.
,,Proč myslíš že s tebou půjdu na rande? Teď jsme se poznali, vlastně ani nepoznali." nakrčí nosík, roztomilé.
,,Od toho je přeci rande, aby jsme se poznali." zvednu se a přesednu si k němu. Nebudu tady na něj křičet přes stůl.
,,A podle toho jak jsi na mě koukal jsi buď fanoušek, takže by jsi takovou nabídku neodmítl nebo se ti líbím, takže by jsi takovou nabídku taky neodmítl." sebevědomě se usměju.
,,Fanoušek? Mmm, zdálo se mi že tě odněkud znám." Dojí sendvič, na lžičku si nabere šlehačku a olízne ji. Kruci.
,,Znáš, poslední měsíc jsou mě plné zprávy." přikývnu. Znovu olizuje lžičku a poťouchle se culí. Moc dobře ví co dělá.

,,Takže půjdeš semnou na rande?" Jak jsem se dostal k tomu, že ho skoro škemrám? Ten kluk je neskutečný.
,,Myslím, že bych mohl." kývne na konec. ,,Pokud tě nejsou plné noviny, protože jsi sériový vrah." přimhouří oči.
,,Ne." směju se. ,,Nejsem sériový vrah, jsem zpěvák. Vychází mi nové album, dělal jsem promo po Americe a ztvrdl tady." pokrčím rameny.
,,Nejsi odtud?" Hned zakroutím hlavou.
,,Jsem z Anglie. Chci se dostat na vánoce za rodinou, ale ta bouře to komplikuje. To ale neznamená že si nemůžeme vyrazit." Kdyby jsme si sedli není přeci problém za ním přijet, trávit tu nějaký čas. Ah, už zase přemýšlím až moc napřed. ,,Prostě si vyjdeme a uvidíme co dál." Rozvážně přikývne a nakonec se usměje.
,,Jsem Harry." nabídne mi ruku, tak formální. ,,Louis." chytnu ho za ruku a políbím na hřbet. ,,Harry pojď prosím." volá na něj žena za pultem. Nejspíše jeho máma.
,,Dej mi tvé číslo." zastavím ho, když se chce zvedat.
,,Ne." Zakroutí hlavou. ,,Jestli se chceš sejít tak zítra v pět u vánočního stromku na náměstí. Zatím ahoj Louisi." posbírá věci ze stolu a mizí. ,,Ahoj Harry." ten kluk se mi líbí čím dál víc.

Večer když vytírám se v myšlenkách vracím k Louisovi.
Mamka pustí televizi, aby nám to šlo hezky od ruky. Najde nějaký kanál s muzikou.
Pobrukuji si známé písničky a práce mi jde od ruky. Když mám vytřené prostory kavárny jdu za bar.
Začnu skládat ubrousky, mezi tím než se domyje myčka s posledním nádobím.
,,A teď žhavá novinky. Nové album Louise Tomlinsona je první ve Velké Británii. My si pustíme videoklip k písničce Out Of My System." Zmíněný videoklip začne hrát.
Překvapeně zvednu hlavu od ubrousků.
No jasně, já věděl, že je mi povědomí. Na tváři se mi usídlí úsměv.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mysleli jste, že vás ošidíme o nějakou vánoční romantiku? My původně ano. Ale nakonec vám dáme tuhle krátkou čtrnácti kapitolovou oddechovku. Každý den až do Štědrého dne vyjde jedna, na naše poměry krátká, kapitola. Povídka vznikla na motiv písně Chicago, ovšem nakonec víc než Chicago s písní nemá nic společného. Je to prostě vánoční romantika, která vám snad zkrátí čekání na Vánoce a bude se vám líbit. 

Fox_ie & TPWK-writer