Chicago Storm // Larry Stylinson

10.

Ráno mě budí vibrující telefon na stolku. Harryho zakryju a rychle vylézám z postele.
,,Ano." beru hovor a zavírám za sebou dveře.
,,Ahoj Louisi. Podařilo se mi trochu přibrzdit tu smršť. Pohrozil jsem novinářům, že jestli zveřejní Harryho jméno nebo věk budeme je žalovat. Není plnoletý. Nemusí vědět kolik přesně mu je, ale v Americe bude ještě tři roky dítě. To pro zatím stačí. Taky jsou povinni stáhnout jeho fotky a vždy mu zamazat obličej." oddechnu si tohle je lepší než jsem vůbec doufal.
,,To je skvělý, díky moc."
,,Stejně bych doporučoval se držet v ústraní, teď po vás půjdou." Samozřejmě, tohle vím. Budeme si muset dávat pozor.
,,Jasný, díky za vše. Jak to vypadá s odletem?"
,,Dvacátého třetího by se bouře měla uklidnit, takže by jsi mohl odletět, hned jak budu něco vědět zavolám." Rozloučíme se a rovnou objednám snídani do postele. Vafle, pro mě kávu a pro Harryho horkou čokoládu.

Snídani doručí do patnácti minut, vezmu tác a jdu za Harrym. Stále spinká. Tác odkládám na stolek a lehám si k němu. Prsty bloudím po jeho nahých zádech až k zadečku a zase zpět. Chvíli se jen vrtí, pak zamručí a konečně otevře oči.
,,Dobré ráno." usměju se a vtisknu mu pusu na čelo.
,,Dobré." zabručí, ruku hodí kolem mého krku a přitáhne si mě k sobě. Musím se smát, je opravdu rozkošný.
,,Mám snídani." Harry hned zbystří a zvedá hlavu, aby ji našel. A taky že najde.
,,Mňam." Pouští mě a posadí se, ozve se bolestné syknutí.
,,Obávám se, že tě trochu bude bolet zadeček." uchechtnu se.
,,Tak obáváš jo?" zamračí se. Přisunu se k němu a políbím ho.
,,Obávám." Možná jsme si to měli nechat na jindy, na den kdy se neuvidí s mámou. Jestli pozná, že ho bolí zadek jsem mrtví.

Ruce mu obmotám kolem krku a přitáhnu si ho znovu do polibku, který se po chvíli mění v daleko vášnivější.
,,Máme tu snídani," zamručí Louis, ale nepřestává mě líbat. ,,Ta chvíli počká," vydechnu, když přesune na můj krk.
Ruce sjedou na mě boky, pevně je sevře a odtáhne se.
,,Vím o co se snažíš," zamračím se na mě. ,,O co se snažím?"
,,Harry," povzdechne si a odtáhne se, ,,nespěchej, stálo by to za nic. Neužil by sis to. Bez syčení bolestí se ani neposadíš."  Jenom si povzdechnu a se zasyčením se znovu posadím.
,,Vidíš, bolelo by to víc, zlato." Políbí mě do vlasů. ,,Musíme to před tvou mamkou utajit, jinak by mě vykastroval." V tuhle chvíli vyprsknu a začnu se smát.
,,Moc se nesměj," zvážení.
,,Neboj mamka nic nepozná," ujistím ho, ,,nedovolil bych jí ti ublížit.

Tak jak jsem nahý, se vyškrábu na Louiho klín. Ruce mám kolem jeho krku a dívám se mu do očí.
,,Lousi." ,,Pšššt." Dá mi prst přes pusu. ,,Nekaž to."

Usměju se a můj výraz zjemní. Je jako roztomilé koťátko, tomu nejde odolávat. Dám pusinku na obě tvářičky, na nos a nakonec ho políbím .Dívá se na mě tak něžně, tak zamilovaně. Myslím, že můj výraz není o moc jiný. Opřu se o čelo postele a za zadeček si ho trochu přitáhnu blíž. Trochu zasyčí bolestí, ale není to nic hrozného.
,,Posad se vedle mě." Dám mu tam polštář, aby seděl v měkkém a pomohu mu ze mě slézt.
,,Dáme si snídani?" rozzáří se mu očička.
,,Ano dáme si snídani." Tác dávám mezi nás a navzájem se krmíme. Je to jedno z těch rán, které bych mohl prožívat pořád dokola akorát s Harrym je ještě dokonalejší.

Po snídani vylezeme z postele, Harrymu chvíli trvá než dokáže normálně jít, dojít do koupelny je pro něj obtížné, ale mou pomoc odmítne. Po koupelně se pak pohybuje už celkem dobře. Takhle by to Anne vážně nemusela poznat, jen budeme muset zapírat.
,,Hazz, zlato vím že se ti nechce, ale měl by jsi zavolat mamce." obejmu ho kolem pasu když už je oblečený. Nechce se mu do toho, vidím to.
,,Budu muset domů."
,,Ano, ale promluvíš si s mamkou, my oba. Jako dospělí. Aby pochopila, že tohle bereme vážně. Fotky v novinách už nebudou, nemohou použít ani tvůj věk nebo jméno. Nejsi tady plnoletý a to stačí. Novináři možná vyšťourají o kolik jsi mladší, ale nebudou to moct použít. To ti dává ochranu na další tři roky." Vysvětlím mu jak se věci mají.

Z hotelu vycházíme postupně, kdyby tam byli novináři s tím, že na Louise počkám v nedalekém parku. Ne že by mě to nemrzelo, ale chápu to. Chce mě chránit.
Opouštím tedy hotel jako první.  Cestou vyndám telefon, abych zavolal mamce.

,,Harry," vydechne úlevou. ,,Ahoj mami." Naše naštvání už přešlo.
,,Kde jsi miláčku." ,,Na cestě domů."
,,Dobře počkám na vás, do školy jsem volala a na dnešek tě omluvila."
,,Děkuji." Položím telefon.

,,Jsem tady. Mluvil jsi s mamkou?" Ukáže na telefon v mé ruce.
,,Mluvil. Čeká na nás," povzdechnu si. Doufám, že tenhle rozhovor dopadne lépe než včera večer.
,,To bude dobrý uvidíš." Pohladí mě po ruce.
Ke kavárně se rozejdeme vedle sebe.

Už z dálky je vidět, že se v bytě svítí. Vejdeme do kavárny.
,,Ahoj Melliso," pozdravím ji. Pozdrav mi oplatí a s Louisem v závěsu přijdu dozadu, kde je vchod ke schodišti do bytu.
Před bytem se zujeme a ještě se otočím na Louise.
,,Nedám tě." Dám mu rychlou pusu než vezmu klíče a odemknu byt.

,,Mami?" Sundám si kabát a Louis bundu. ,,V kuchyni? Čaj, kávu?" Podle hlasu je v klidu, třeba to chce opravdu v klidu probrat.
,,Oboje," odpovím zpět. Vezmu Louise za ruku a rozejdeme se do kuchyně.

Mamka akorát zalévá čaj.
,,Ahoj " podívá se na nás a smutně se usměje. Pouštím Louise a jdu k ní.
,,Promiň." Pevně ji obejmu. ,,To ty promiň. Neměla jsem tak křičet." Pevně mě sevře v náručí.

Usměju se, když je vidím. Jsem strašně rád, že nejsou pohádaní. 
,,Ahoj Anne." Podívá se na mě a pousměje se, tak to nebude tak strašné. 
,,Pojďte se posadit." Anne vezme dva hrnečky, Harry jeden a jdeme do obyváku, kde se posadíme na gauč. 
,,Jak to vypadá Louisi? A jak se to vůbec stalo?" podívá se na mě Anne. Jde rovnou na to. 
,,Nedali jsme si pozor, tedy hlavně já. Fanoušci jsou všude a novináři taky, měl jsem vědět že Freddieho příjezd vyvolá pozornost." Vždy to tak je, jak nás mohou vyfotit spolu. 
,,A kde je teď?" 
,,U rodičů Briany, je tam s ním, vrací se zítra. Briana na Vánoce odjíždí s přítelem a chtěli s ním oslavit vánoce, když už je tady. Bydlí hodinu od Chicaga." Anne přikývne že chápe. 
,,A jak jsi vyřešil ty fotky v novinách?" 
,,Nesmí ukázat jak Harry vypadá, nesmí zveřejnit jeho jméno, věk, nic podrobného. Fanynky to možná vyhrabou, ale v tisku se to objevit nesmí. Není plnoletý a nebudou riskovat, že je budu žalovat. " Anne spokojeně přikývne, aspoň se zdá být spokojená s řešením. 

,,A ty Harry? Bavili jsme se o tom už, ale dokážeš si představit že to takhle bude vždy? Nebudete se moct ukázat na veřejnosti a když tak budou tvé fotky všude? Budou spekulovat kdo jsi, jaký máte vztah?" Podívá se Anne teď na něj. Má pravdu, vždy to tak bude. Nevím jestli si to Harry už uvědomil. Jakmile bude semnou bude v centru zájmu. Lidi se budou ptát, kdo je, kým je pro mě a pokud svůj vztah někdy zveřejníme, vždy se najde někdo kdo se do něj bude srát. Není to jednoduché, ale já jsem už zvyklí. Jenže Harrymu je sedmnáct. 

„Já si to uvědomuju mami. Mě je jedno co o mě bulvár píše, ani jsem ty články nečetl. Dozvěděl jsem se to náhodou." Upiji ze svého čaje.
„Harry, ale ono to opravdu někdy není lehké." Otočím se na Louise.
„To je mi jasný, ale proč by mi měli ostatní určovat a kým mám být a s kým ne. Vždycky se najdou lidi, kteří nám to přát budou a pak ti co ne."

„Stále mě udivuje, jak jsi na svůj věk vyspělí," pokroutí hlavou.
„Třeba budu taky jednou slavný malíř," podotknu jen tak. „O tom nepochybuju," usměje se a pod stolem stiskne moje stehno.

„A dál to bude tedy jak?" Mamka chce prostě nějaké stanovisko.
„Mami," povzdechnu si, „já nechci řešit co bude. Chci si užívat to co je teď." Vím, že Louis je starší a chce něco stálého. To chci i já, ale copak to jde říct skoro v osmnácti, že s ním chci zestárnout. Známe se pár dní, každý žijeme v jiné zemi. Na všechno je ještě moc brzo i když já jsem si svými city jistý. Nikdy jsem si nebyl jistější.