Chicago Storm // Larry Stylinson

12.

Je už jedna dvacátého prosince a začínám se smiřovat s tím, že prostě neodletíme. I sourozenci už to berou jako téměř hotovou věc. Na jednu stranu mě to mrzí, ale znamená to zůstat tady s Harrym. To není úplně špatné. Dnes má poslední den školy, vyzvednu ho u školy a pojedeme vybrat stromeček a nějaké baňky, Freddieho o vánoce nepřipravím. 

,,Freddie jsi oblečený?" Máme zhruba hodinu, nahnal jsem ho se oblékat s předstihem, ale je to dítě. Kdo ví co ho po cestě zaujalo. 
,,Skoro." křičí nazpátek. Už se k němu chci rozejít, když mi začne zvonit telefon. 
,,Prosím" 
,,Dobrý den pane Tomlinsone, chci vás informovat, že váš let je přesunutý na zítřek na šest hodin odpoledne. Je to pro vás vyhovující nebo potřebujete provést změnu?" Zamrznu, zítra můžeme letět? 
,,Dobrý den, jo je to vyhovující, tedy potřebuji jedno místo pro syna. Bude to problém?" Měl jsem hlášenou jednu letenku a změnit to na dvě by mohl... 
,,Ne, to nebude problém. Můžete mít dvě místa v první třídě vedle sebe." není to problém. 
,,Dobře, to je skvělé. Takže zítra v šest hodin je odlet?" 
,,Ano, přesně tak. Vstup do letadla vám je povolen od půl šesté." 
,,Dobře, děkuji." s rozloučením ukončuji hovor. 

,,Kdo to byl tati?" dojde ke mě oblečený Freddie. 
,,To bylo z letiště, zítra můžeme odletět." usměju se na něj. 
,,Vážně? Jo! Jo! Jo!" začne kolem mě poskakovat.  ,,Ale to znamená že tu necháme Harryho?" zastaví se na místě a kouká na mě. 
,,Ano, ale uvidíme ho po novém roce hned." Tohle Harry jistě pochopí. Budeme si volat a psát, po novém roce se uvidíme. Za rodinou, ale musím. 
,,Dobře. A co budeme dělat když nebudeme vybírat stromeček?" To je dobrá otázka, Freddie je oblečený, já taky a Harry na nás bude čekat. 
,,Vyzvedneme Harryho a něco vymyslíme." Chci ho vidět, chci s ním strávit co nejvíc času než zítra odletíme. 

Vyjdu před školu spolu se Zayne a Niallem.
,,Hele kdo tu je," šťouchne do mě loktem Zayn.
Podívám se na parkoviště, kde u auta stojí Louis s Freddiem.
,,Čau kluci," rozloučím se a vykročím k nim.

,,Harry, Harry," křičí Freddie a rozeběhne se ke mě. Přikrčím se a nechám ho skočit na mě.
,,Čau prcku, tak jdeme pro ten stromek." ,,Nejdeme. My tu nebudeme," usmívá se. Zarazím se a pohlédnu na Louise, který nás akorát došel.
,,Promiň chtěl jsem ti to říct sám. Dneska volali z letiště, zítra odlétáme." Je na něm vidět, že neví jestli se má radovat nebo být smutný.

,,Tak... To je super ne?" snažím se znít optimisticky. Doufal jsem, že se na Vánoce uvidíme.
Určitě se ale uvidíme po nich.
Známe se pár dní, je pochopitelné, že pojede za rodinou.
,,Tak kam tedy vyrážíme, když ne na nákup stromečku a ozdob?" Podívám se na ty dva.
,,No to my nevíme. Nějaký nápad?" Podívá se na mě Louis.
,,O něčem bych věděl. Je tu jedna velká dětská herna. Spousta zábavy, prolézaček pro velké i malé. Co vy na to?" Freddie začne ihned přikyvovat.
,,My dva by jsme si mohly sednou ke stolku a Freddie si to celé v klidu prozkoumat." 

Jen co vejdeme do herny je Freddie k neudržení, jen tak tak se mi ho podaří vysvléct než letí na první prolézačky. 
,,Bude v pořádku." pohladí mě Harry ho zádech a usměje se. 
,,Já vím, ale občas je jako neřízená střela a nerad patřím mezi rodiče, kteří jen vypustí své dítě." uchechtnu se. Freddie umí být pěkně divoký a na takových místech je dost obtížné ho stíhat. 
,,Chceš jít za ním?" navrhne Harry. 
,,Ne, dáme si kávu a čokoládu. Od stolečku na něj uvidím." Je už dost velký, aby to zvládl sám a taky se naučil trochu zodpovědnosti. Nemohu mu stát neustále za zády, nedělá to ani Briana. Co se týče výchovy naštěstí se téměř vždy shodneme. 

Objednám doppio pro sebe, mám pocit že musím doplnit kofein, a pro Harryho čaj. Ten nejspíš cukr doplnit nepotřebuje. Freddiemu vezmu ještě džus a jdeme si sednou k jednomu ze stolečků. Mám dobrý výhled na celou herničku a vidím i Freddieho, který akorát leze nahoře jedné z prolézaček. Zamává mi a pokračuje v cestě. 
,,V kolik odlétáte?" Zeptá se po chvíli Hazz. 
,,V šest nám to letí. Budeme v Anglii jen do nového roku, pak se vrátíme. Měli jsme letět do L.A a být u Briany, ale ona je stejně skoro celý leden na dovolené, takže to trochu změním a budeme tady. Aspoň bude mít Freddie blízko prarodiče a já tebe." chytnu ho za ruku a usměju se. Musíme si dávat trochu větší pozor na ty doteky, i když se tady zdá že si nás nikdo nevšímá. 
,,Lou jestli chceš s rodinou trávit víc času, já to chápu. Nejspíš je moc nevídáš a Freddie stejně tak." 
,,Hazz, chci být tady s tebou ano. S rodinou budu přes vánoce i Freddie si je užije, pak se vrátíme sem." Tentokrát chci svůj čas věnovat Harrymu, být s ním, poznat ho. Dřív než odjedu na turné. Harry se na mě sladce usměje, neodolám a políbím ho. 
,,Lou." slabě zaprotestuje do mých rtů, ale nedotáhne se. Jen se usměju a za zátylek si ho přidržím u sebe. 
,,Co to děláte?" Vyruší nás Freddie. Zasměju se a pustím Harryho. 
,,Co by dávám Harrymu pusu." Freddie si nás přeměří pohledem. 
,,Jsi jako máma, taky se furt pusinkují." protáčí očima. 
,,To bude asi tím, že jsou zamilovaní." Konstatuji. Freddie se jen napije džusu a utíká zase pryč. 
,,Jsi zamilovaný?" ozve se potichu vedle mě. Otočím se na Harryho a pohladím ho po tváři. 
,,A jak moc." zašeptám než ho znovu políbím. 

Hřejivý pocit se rozlije od srdce do celého těla. V břiše se mi začne třepotat hejno motýlů.
Louis se chce odtáhnout, ale já si ho ještě na chvíli přidržím.

,,Taky tě miluju," vydechnu, když se odtáhne. Louis se na mě jenom usměje.
Ruku mi dá kolem pasu a se o něj opřu. Oba sledujeme Freddieho jak řádí na atrakcích. Našel tu i pár dětí se kterými si hraje. Večer padne.

Vyndám telefon a napíšu mamce. Chci poslední hodiny strávit s Louisem a do školy už zítra nejdeme.

Harry
Mohl bych dneska přespat u Louise?

Maminka
Je to nutné?

Harry
Zítra odlétají do Anglie, chci poslední hodiny strávit s ním, prosím 🙏.

Maminka
Dobře.

Harry
Jsi zlatá 😘.

,,Komu píšeš?" Podívám se na Louise.
,,Mamce. Psal jsem ji jestli u tebe můžu zůstat přes moc." Podívám se na něj.
,,Hazz..." Nedopoví to, protože se u našeho stolu objeví tak patnáctiletá slečna.
Louis se odtáhne.

,,Mohla bych poprosit o fotku?" Je celá nesvá. Nervozitou si kouše ret a v ruce křečovitě svírá telefon.
,,Ale jistě," usmívá se na ni Louis. Zvedne se od stolu a jde k holčině. Podá mi její telefon s prosbou v očích. Jenom mi kývnu.
Vyfotím je. Louis ještě bere tužku a ubrousek na který se jí podepíše.
Ta holka na něj kouká jak na Svatý obrázek.
Musím se sám pro sebe pousmát. On tak prostě působí na všechny.